Martin Bartkovský: Olympijské hry jako začátek konce Západu?
Během čtyřhodinového zahájení olympijských her v Paříži se ve vysílání objevilo i několik mužů oblečených v ženských šatech. Přítomnost tzv. Drag Queens některé lidi na sociálních sítích rozlítila natolik, že to ihned označili za počátek smrti západní civilizace. Ta se ale stále nehroutí, i když by si to Vladimir Putin, Si Ťin-pching, Kim Čong-un a další diktátoři současného světa přáli. Je stále pevná a stále chtějí „na Západě“ žít lidé z celého světa. Na rozdíl od jejich orientálních despocií a stepních království s vlastními gulagy. Západní svět má jiné, vážnější problémy než modrý chlápek hodující na stole nebo náhodné uskupení performerů připomínající obraz z 16. století.
Organizátorům pařížských her se povedlo to, o čem sní každý umělec. Přijít s něčím, o čem se bude mluvit. A prvních pár dní olympiády skutečně debata o jejím zahájení zastínila sportovní výkony. Je to tak ale v pořádku. Zatímco jednotlivé disciplíny jsou sportovním vrcholem pro všechny účastníky, zahájení samotných her je pak zážitkem ryze kulturním. A právě jeho podstatou má být debata, zda se nám něco líbí, nebo ne. Mělo by se to ale obejít bez urážek jednoho nebo druhého tábora. Je v pořádku říct, že se vám to nelíbilo. V pořádku ale není přát umělcům na zahájení vystupujícím smrt. Či tvrdit, že někdo na obrazovku nepatří jen kvůli své sexuální orientaci.
Sexuální orientace totiž pro „drag“ není podstatná. Dnes se tomuto umění věnují muži, ženy i trans lidé. Homosexuálové i heterosexuálové. Je to tak trochu olympiáda v rámci kultury, protože vystupující musí umět ušít šaty, tančit, hrát divadlo, zpívat i připravit komediální výstup. A v rámci série Ru Paul’s Drag Race show, která obsahuje ty nejlepší umělce v daném oboru, je celosvětovým fenoménem, v němž se točí milióny dolarů. Ať už chceme, nebo ne, drag je popkulturní fenomén, který na olympijské zahájení patří právem. Stejně jako herci nebo zpěváci.
Olympiáda je hlavně velký komerční svátek. Multimiliardový byznys, na němž se pasou globální značky. Úpadek Západu tady nenaznačuje vůbec nic. Naopak. Firmy z celého světa se snaží s olympijskou značkou spojit. Západní společnost se musí vypořádat s mnohem závažnějšími problémy. Třeba s režimy, které rozdmychávají ve světě války i vlny masových migrací a skrze oboje se snaží náš svět zničit, nebo alespoň stáhnout níže k jejich úrovni. Je tak třeba ubrat na blahosklonnosti, již k těmto režimům chováme. Kromě trestaného Ruska to jsou i další státy, které se mohou natřásat ve sportovním průvodu her, jež odsuzují, konaných v části světa, kterou naoko opovrhují.
Rusko by na olympiádě nemělo být do té doby, dokud bude Vladimir Putin u moci. Právě on využívá sportovní akce k tomu, aby rozpoutal nějakou válku. V roce 2008, na začátek letních her v Pekingu, napadlo Rusko Gruzii. V roce 2014, hned po konci olympiády v Soči, rozpoutal válku v Donbasu, aby po osmi letech čekání a konci tentokrát zimních her v Pekingu napadl celou Ukrajinu. Základní olympijskou myšlenku snad nikdo nepošlapal víc.
K propagaci svého zrůdného režimu využívá olympiádu i Čína. Země, která páchá genocidu na miliónu ujgurských muslimů. Za ohlušujícího mlčení ostatních muslimů po celém světě. Stejně tak i Saúdská Arábie může vesele sportovat, i když tak rádi porcují na kusy protirežimní novináře a řada účastníků her by u nich doma dostala trest smrti. Bez problémů tu funguje i Katar a Írán, tedy země, jež financovaly a trénovaly bojovníky teroristického hnutí Hamás, který páchal masakry 7. října v Izraeli a kvůli němuž umírají tisíce muslimů. Evropa ukazuje tolerantní tvář lidem, kteří jí pohrdají a přejí jí to nejhorší. A v tom je její síla.
Francie zvládla i masívní teroristický útok na svou infrastrukturu jen den před začátkem olympiády. To je mnohem vážnější problém, který je třeba řešit, a ne tančícího muže natřeného na modro. Olympiáda neukazuje úpadek západní civilizace, ukazuje její silné i slabé stránky. A ukazuje, že právě v tom spojení západní společnosti a její svobody je klíč k tomu, jak ona sama může dál přežít. Euroatlantický pakt drží v boudách všechny nadržené východní vlčáky. Svoboda jednotlivců dělat, psát i říkat cokoli je lákadlem, jež nám závidí celý svět. Naši současnost a budoucnost neohrožují ženy s vousy, ale lidé, kteří by rádi definovali, co se smí a nesmí říkat, dělat a nosit. To opravdové nebezpečí pro Evropu má teď ruské maskáče v zákopech na Ukrajině, spí v čínských vojenských táborech a pokouší se sestavit atomovou pumu s íránskou nebo severokorejskou vlajkou. Rozhodně není v naší kultuře nebo sportu.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
