Viliam Buchert: Psovi psí smrt. Izrael zabil vůdce teroristů z Hamásu Haníju, je to hlavně vzkaz Íránu
Ještě v úterý byl politický vůdce palestinského teroristického hnutí Hamás Ismáíl Haníja oslavován v íránském parlamentu v Teheránu, kde se zúčastnil inaugurace nového prezidenta Masúda Pezeškjána. Usmíval se a vztyčil ruku se symbolem V, na znamení vítězství. Někteří íránští poslanci u toho provolávali hesla „Smrt Izraeli!“ a „Smrt Americe!“ Dokonce ještě dnes ráno (ve středu 31. července) vyšla hlásná trouba íránského režimu noviny Tehran Times na titulní straně s velkou fotografií, na které byl palestinský vůdce vyfocený v první řadě s dalšími hosty inaugurace. Jenže to už byl Haníja mrtvý. Byl zabit v noci při izraelském raketovém útoku na jeho teheránskou rezidenci. Svět se zbavil jednoho z velkých zločinců.
Zabití Ismáíla Haníji není jenom odplatou Izraele za obludný útok palestinských teroristů na své území z 7. října loňského roku, při kterém bylo zavražděno 1175 civilistů i vojáků, včetně 36 dětí, a dalších 3400 lidí bylo zraněno a 251 osob bylo uneseno do Pásma Gazy (někteří už jsou po smrti). Pak vypukla válka v Gaze, která trvá dodnes a přinesla smrt dalším desítkám tisíc lidí, zejména Palestincům. Likvidace Haníji je i velmi tvrdým vzkazem teokratickému režimu v Íránu, který podporuje zbraněmi i finančně teroristy z Hamásu a také z libanonského hnutí Hizballáh. A také Turecku, jehož prezident Recep Tayyip Erdoğan v minulých dnech vyhrožoval Izraeli napadením. Haníja totiž sice v posledních letech žil v exilu v Kataru, ale často pobýval právě v Íránu a v Turecku, kde vždy našel podporu. Tu mu opakovaně v poslední době vyslovovalo i Rusko nebo Čína.
Izraelci mohli zabít Haníju už dávno. Třeba i v Kataru či Turecku. Jejich agenti, stejně jako příslušníci amerických tajných služeb, mu byli dlouho v patách. Jenže útok v Kataru či v Turecku by neprošel ani u největších spojenců Státu Izrael. Počkali si proto na něj v Íránu, který je dnes největším nepřítelem Izraele na Blízkém a Středním východě. Útok na vůdce palestinských teroristů přímo v epicentru „říše zla“ je věc výjimečná a zcela jistě situaci v regionu ještě zkomplikuje. Izraelská vláda ale slíbila loni šokovanému národu, že zabije všechny (politické i vojenské) vůdce útoku ze 7. října. A postupně to dělá.
Haníja byl loni v den útoku na Izrael v tureckém Istanbulu. Na videích bylo vidět, jak radostně rozmlouvá s dalšími vůdci Hamásu při sledování reportáže arabské televize o tom, jak se zločinná komanda zmocnila izraelských armádních aut a následně rukojmích. Jen připomeňme, že při útoku byly zabíjeny i děti a znásilňovány ženy. Takové zločiny musí být potrestány. Haníja se tehdy také vychloubal, že Izrael „se nedokáže ochránit tváří v tvář odpůrcům“. Jistě, bylo to velké selhání izraelské vlády, armády i dalších bezpečnostních složek, ale Izrael je dostatečně silný na to, aby se ochránil a dokázal reagovat. To palestinští radikálové ví už desítky let. Přesto dál a dál páchají teroristické útoky na Izraelce.
Že Izrael vždy tvrdě odpoví na útoky na své území, je všem jasné. Pokud by to neudělal, je ohrožena jeho samotná existence. A to by představovalo i velké bezpečnostní ohrožení celého Západu. Ostatně v úterý Izrael zaútočil i na budovu na jižním předměstí libanonského Bejrútu, kde se pokusil zabít vojenského šéfa teroristického hnutí Hizballáh Fuáda Šukra. To v odvetě za raketový útok na fotbalové hřiště na Golanských výšinách z 27. července, při kterém zemřelo 12 chlapců ve věku 10 až 16 let. Izraelci oznámili, že Šukra zabili, představitelé Libanonu potvrdili, že v zasaženém domě byl, pouze hnutí Hizballáh jeho smrt nepotvrdilo. Tak či tak, jednou odplatě stejně neuteče. Je to totiž ten samý člověk, po kterém „jdou“ také Američané i Francouzi, protože v říjnu 1983 stál za útokem na americké a francouzské vojáky v Bejrútu. Tehdy zahynulo 241 amerických a 58 francouzských vojáků.
Jednou z otázek kolem útoků a následné pomsty je, zda některé zločince nemůže místo izraelských raket dohnat mezinárodní právo. Jenže to je představa iluzorní a pravděpodobně se nikdy nenaplní. Například v květnu hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu Karim Khan oznámil, že chce vydat zatykač mimo jiné i na Haníju (a také na izraelského premiéra Netanjahua) kvůli odpovědnost za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané v Pásmu Gazy a v Izraeli. Takový zatykač by ale samozřejmě k zatčení Haníji nevedl.
Pokud jde o odplatu za útok na Izrael z loňského 7. října, další na řadě je vůdce Hamásu v Pásmu Gaza Jahjá Sinvár. Ten se tam podle všeho pořád ukrývá někde v podzemí. Informace ze zákulisí již několikrát naznačily, že Izraelci jsou mu na stopě. Jeho likvidace ale nebyla potvrzena.
Hlavní otázkou ovšem zůstává, zda je možné vyjednat příměří mezi Palestinci a Izraelci a postupně ukončit válku v Gaze. Jednou z podmínek vlády v Jeruzalémě je ale propuštění všech rukojmí unesených loni na podzim. Bez toho válka neskončí. Jednání probíhala, prý i pokročila, teď se ale zdá, že je k míru strašlivě daleko. Válka v Gaze sice zásadně ztenčila řady a sílu Hamásu, jenže úplně ho zničit na palestinských územích není podle všeho možné. Na druhou stranu konflikt zvýšil podporu Palestinců i jejich radikálních skupin jak na celém Blízkém východě, tak v muslimském světě, a dokonce i na Západě, který se utápí v antisemitismu. Brutální konflikt také enormně zatěžuje vztahy Izraele a jeho spojenců. A po zabití Ismáíla Haníji žádné uklidnění přijít nemůže. I když u něj rčení psovi psí smrt platí stoprocentně.
