ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Reuters

Kudy jdou zemědělské dotace? Méně byrokracie, pozitivní diskriminace a podpora menším podnikům

PETR HAVEL

Částkou přes 6,3 miliardy korun hodlá Ministerstvo zemědělství (MZe) podporovat podnikatele v zemědělství a lesnictví v rámci 4. kola Programu rozvoje venkova, tedy dotací, které mohou žadatelé získat na základě projektů s bodovanými kritérii. Důležitější než samotná výše dotací jsou nicméně podmínky pro jejich získání a trendy, které mají dotace do zemědělství podporovat. Minimálně ve zmíněném 4. kole lze přitom konstatovat, že aktuální úpravy podmínek představují ve většině případů posun správným směrem.

Zásadní je především cílené sledování propojenosti zemědělských podniků, což je princip, jehož cílem je zamezit koncentraci dotací u podniků, které mají stejného majitele, ale navenek se tváří, jako by šlo o jedinečné podnikatelské subjekty. Propojenost podniků má sledovat Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který dotace vyplácí a který již má s uplatňováním takového přístupu zkušenosti.

MZe také v uvedeném kole žádostí výrazně navýšilo dotace na „Investice do zemědělských podniků“ z původně plánovaných 1,2 miliardy korun na rovné tři miliardy korun. V tomto dotačním titulu je nově také podpora lepších životních podmínek prasat, což je jistá strategická příprava na zpřísňující se požadavky na animal welfare ze strany EU a obecně vyšší podpora v ČR pomalu skomírající živočišné výroby.

Na investice hodlá MZe přispět 40 procenty, což je ovšem více než na další dotační program „Investice do zpracování zemědělských produktů“, na něž je vyčleněno přes 2,2 miliardy korun a základní dotace činí 30 procent. Vhodnější strategií by nicméně byla obrácená taktika – vyšší dotace a vyšší celková částka právě na investice do zpracování, neboť ty by měly podpořit tvorbu vyšší přidané hodnoty, což je systémově jeden z největších problémů našeho zemědělství. Poněkud sporné je také navýšení preferenčních bodů pro podniky, které nebyly v žádosti o investice loni úspěšné, naopak jako správný princip se jeví podmínka, podle níž mohou o investice žádat jen takové velké podniky, které prokážou, že podané projekty přispějí ke zmírnění klimatických změn. Pozitivně lze hodnotit také zachování bodové preference žadatelů pocházejících z ANC oblastí, tedy lokalit s horšími přírodními podmínkami k podnikání. Bodové zvýhodnění získají také podniky hospodařící na ploše 150 až 2 500 hektarů, což je především odrazem slibu ministra zemědělství více podporovat středně velké zemědělské podniky. Faktem ovšem je, že podnik o výměře 2 500 hektarů (i méně) zas tak úplně za střední zemědělský podnik obecně považovat nelze, pokud vezmeme v úvahu, že jde o plochu až 200x větší, než je velikost průměrné farmy v EU.

Sporné kritérium se týká také genderové vyváženosti u žadatelů o podporu „Zahájení činnosti mladého zemědělce“, která zvýhodňuje ženy oproti mužům. Požadavek na genderovou vyváženost sice pochází z Evropské komise, uplatňovat jej právě při vstupu nové generace zemědělců do podnikání se ale jeví jako nelogické, navíc znevýhodňující žadatele z rodinných farem, odkud většina mladých začínajících zemědělců pochází. Generační výměna je totiž také jedním z problémů (nejen) českého zemědělství, a vyšší prioritou by tak měla být spíše podpora jakýchkoli nových zájemců o vstup do oboru než pozitivní diskriminace žen.

Menší část dotací má směřovat také do lesnictví (budování oplocenek) a také na podporu vědy a výzkumu v rámci programu „Podpora operačních skupin a projektů EIP“, a to prostřednictvím spolupráce podnikatelů, vědců a neziskových organizací. Tady se nicméně nabízí otázka, zdali by nemělo být na tyto účely vyčleněno více peněz než jen 130 milionů korun.

Za posun v nastavení podmínek pro získání dotací lze považovat také redukci doprovodné byrokracie, což je ovšem proces, který musí pokračovat i nadále. Je totiž zřejmé, že administrativní náročnost zvyšuje náklady na zemědělské (a vlastně jakékoli) podnikání, což snižuje konkurenceschopnost příslušných podnikatelů na trhu.