Zázrak ne, pomoc ano. Jen musí na frontu. Co zmůžou na Ukrajině F-16 zatím spíš v symbolickém počtu?
Ukrajina už má první F-16. Zatím jen v menším, zatím neupřesněném počtu, mělo by jich ale přibývat letos zhruba na dvacítku strojů. Ruskou převahu na ukrajinském nebi v takovém počtu asi nenaruší, mohou ale agresorovi výrazně zkomplikovat jeho novou strategii intenzivního bombardování, které dosud provádí naprosto beztrestně.
Donbaské hornické městečko Mirhorod, donedávna Dimitrov, bylo ještě donedávna oázou relativního klidu v jinak žhavé a nebezpečné Doněcké oblasti. Teď i tady pocítili účinky nové a strašné zbraně, kterou Rusové začali masivně používat na přelomu roku – těžkotonážních řízených pum, takzvaných KABů. Jedna taková puma o tonáži 250 kilogramů (jedna z nejlehčích, co existují) zasáhla rodinný dům a těžce zranila ženu i sedmileté dítě.
Rusové na tomto směru postupují a dostávají se sice pomalu, ale nezadržitelně až k Mirhorodu, Pokrovsku a Novohrodivce, enklávy hustě obydlené zejména zaměstnanci zdejších uhelných dolů. Pokrovsk je také důležité transportní centrum a ruské úsilí se soustředí právě sem, samozřejmě za intenzivního použití řízených pum.
Nosič KABů, zpravidla stíhací bombardér, s nimi vystoupá do velké výšky nad vlastními liniemi. Zhruba 70 kilometrů daleko od cíle, už za hranici dostřelu ukrajinské protivzdušné obrany, je pak vypustí a pumy, které doletí k cíli už samy. V závislosti na typu může nést zhruba od tří set až po 1500 kilogramů výbušniny. Je to daleko větší tonáž než třeba rakety S-300, drony Šahíd či extrémně drahé rakety série Ch, Kinžál či Iskander. Ty přijdou v přepočtu na desítky milionů korun, KAB na statisíce. A v tom je jeho výhoda.
Koncem března oznámila ruská korporace Rostech, že zvýšila výrobu řízených pum FAB-500 několikanásobně, FAB-1500 dvojnásobně a začala s masovou produkcí FAB-3000. V tu dobu už důsledky pociťovali vojáci na frontě, masové použití KABů bylo jednou z hlavních příčin pádu Avdijivky. Na jaře začaly dopadat i do Charkova a prakticky všude tam, kde se ruská armáda snaží prolomit frontu.
Pokud za týden vystřelí Rusové na Ukrajinu kolem stovky raket a dronů, KABů svrhnou 700 – 800. Řízené pumy se staly symbolem třetího roku války a podle časopisu Focus jsou ještě horší zbraní, než FPV drony nebo dělostřelectvo, protože proti nim v současné době neexistuje účinná obrana.
Střelba za všechny peníze
Jiná situace by byla, pokud by Ukrajina měla už alespoň letku bojově použitelných stíhaček F-16. Ty jsou na rozdíl od starých sovětských strojů MiG-29 nebo Su-27 v ukrajinské výzbroji schopné detekovat cíl ne na 40, ale i 200 kilometrů a tím pádem i účinně zasáhnout. Musí být samozřejmě vybaveny i účinnými raketami typu AIM-120 AMRAAM s dosahem kolem 180 kilometrů a v ceně milionu dolarů (23 milionů korun) za střelu. Levnější Sidewindery s 22 kilometry dosahu nestačí. Ale tato investice se vyplatí.
Letecké bitvy nejsou jen o kilometrech, ale také o počtech, úrovni výcviku, zkušenostech, technice a taktice. Mluví se o tom, že v současné době Ukrajina dostane kolem 20 strojů z celkových 80, které by do země měly přijít. To je málo pro vybojování vzdušené převahy, kterou si Rusko zatím drží. Dá se ale čekat, že se ji bude snažit narušit, což s takovým počtem rozhodně lze.
Ruský telegramový kanál Fighterbomber, který vede někdejší navigátor bombardéru Su-34 Ilja Tumanov, poskytuje navzdory nepokrytému fandění agresorovi i technicky zasvěcené informace o vedení leteckých bojů. Střely AMRAAM přitom zmiňuje jako zbraň, z níž mají ruští piloti největší strach. Stačí podle něj, když F-16 vypustí střely z malé výšky více než 30 kilometrů od fronty, ať už budou mířit na konkrétní cíl či nikoliv. Svoji oběť si ostatně tato raketa dokáže najít sama. „Pro zvýšení pravděpodobnosti zásahu se bude střílet (v letecké hantýrce pozn. red.) za všechny peníze, tedy všech šest podvěšených raket najednou,“ píše Fighterbomber.
Jedna salva by pak vyšla na 6 milionů dolarů, tedy zhruba 140 milionů korun, kolik činí cena středně velkého stavebního projektu v Česku. Pro Ukrajinu je ale důležité mít možnost sestřelovat ruská letadla za frontou, která se (kromě bitevníků Su-25 a vrtulníků) nepřiblíží kvůli dosahu pozemních systémů vice než na 40 kilometrů. Za ně však už Patriot nedostřelí a tak útočník využívá beztrestnosti. F-16 a AMRAAM by i s menším počtem strojů změnily situaci a jakmile by Rusové začali o letadla přicházet, tento druh operací by zastavili, jako to už udělali v podobných případech. Letadla a jejich posádky jsou pro ně velmi cenné a nehodlají jimi plýtvat jako pěšáky.
Zaparkovat u NATO
Svědci zaznamenali americká letadla nad západní a jižní částí Ukrajiny, daleko od fronty. Ostré bojové nasazení nemůže být ad hoc záležitostí a bude pro něj třeba vypracovat jasná pravidla. I to může nějakou dobu trvat.
Rusové už slíbili svým vojákům za likvidaci F-16 odměny a z prestižních důvodů budou tato letadla cílem číslo jedna. Dá se proto očekávat, že budou „zaparkována“ na základnách v západní části země a pod deštníkem protivzdušné obrany. Spekuluje se taky o Polsku a Rumunsku jako základnách pro jejich operace. Tato místa si Rusko dovolí ostřelovat jen těžko, protože by to znamenalo i možnou válku proti NATO a tu si Moskva v současném stavu vyčerpání nemůže dovolit
Dlouhé vzdálenosti z mateřského letiště do bojové zóny ale na druhou stranu snižují parametry letadla. Musí se tankovat víc paliva na úkor zbraní a munice, vytrvalost při hledání cíle je nižší, provoz se výrazně prodražuje. Je pak dobré využívat předsunuté základny, kde se letoun během chvilky natankuje a vyzbrojí se, pak jde znovu do vzduchu.
Ukrajinské letectvo chce část svých F-16 nechat na základnách v zahraničí. Měly by se tam dělat opravy a cvičit piloti. Pokud však odtud budou startovat k bojovým misím, lze očekávat, že od Západu dostanou stopku k náletům na cíle na území Ruské federace či budou omezeny jen do určité hloubky (u Charkova je to 80 kilometrů). Embargo na útočení v Rusku ale pravděpodobně přijde tak jako tak, vzhledem k tomu, že se Západ v poslední době snaží vyhnout se eskalaci konfliktu a Rusko nedráždit v očekávání možného uzavření příměří.
Využít potenciál
Při vzpomínce na únor 2023, kdy ukrajinská fronta i zázemí očekávaly F-16 jako takřka zázračnou zbraň do několika měsíců tu vidíme tvrdý pád do reality. Dlouho očekávané stíhačky přilétly až teď a to v omezeném počtu, dodávky zpomalila komplikovaná jednání, potíže s náhradními díly i výcvik pilotů. Ten se může jevit jako pomalý, ale vzhledem k výchozímu stavu, kdy znalost angličtiny mezi letci nebyla valná, protože se ji nikde pořádně neučili, jde stále o docela rychlý proces. Ani my jsme na tom v devadesátých letech před vstupem do NATO, když armáda teprve začínala s intenzivními kurzy, nebylo lépe.
Ukrajinští piloti musí absolvovat čtyřměsíční intenzivní studium angličtiny, potom samotný výcvik. První skupina se tak naučila ovládat složité stroje ani ne za rok. Britský The Telegraph psal před časem o šesti letcích, postupně by jich mohlo přibývat, přičemž vhodný poměr k efektivnímu využité jsou tři piloti na jeden stroj. Tedy asi 240 pilotů na všech plánovaných 80 stíhaček. Ukrajinské letectvo se tu neobejde bez toho, aniž by spustilo cílené a plánované školení personálu třeba i ve školách v zahraničí.
Nejdřív se ale musí vypořádat s válečnou situací a tím, aby F-16 přinesly užitek na frontě. Mluví se zatím jen o jejich nasazení proti dronům či raketám bombardujícím zázemí. To ale není účel, proč by tyto stroje Ukrajina měla mít, bojovat proti těmto prostředkům má zvládnout klasická protivzdušná obrana. Výkonná letadla americké provenience, stíhačky čtvrté generace, se mají především potýkat s ruským pilotovaným letectvem a dát mu najevo, že si nemůže dělat, co chce.
