Visegrádská čtyřka je v kómatu. S Putinovými trojskými koni Orbánem a Ficem postrádá smysl
Ruský vpád na Ukrajinu akceleruje pohyby na evropské scéně. Přímo se dotýká i fungování Visegrádské skupiny, která nikdy neprožívala tak hlubokou krizi. Mezi jejími vládami se rozevírá příkop a polská média ji už kvůli stále ostřejším roztržkám s Maďarskem pohřbívají. Přežije?
Orbánovo heslo maďarského předsednictví „Make Europe Great Again“ působí jako špatný vtip. Ve skutečnosti dělá vše pro oslabení Evropy a normalizaci vztahů s toxickým Putinem. Naopak se mu daří prohlubovat štěpící linii mezi Budapeští a drtivou většinou ostatních evropských vlád.
Maďarský premiér zneužívá svoji roli k pokusům vrážet klíny do západní jednoty proti Kremlu. Zatím v tomto úsilí nebyl příliš úspěšný, protože mu s výjimkou slovenské vlády kryjí záda jen opoziční „patrioti“ z obou okrajů politického spektra. Zato se mu podařilo dále destruovat Visegrádskou skupinu.
Polsko-maďarský střet
Vztahy ve V4 se začaly bortit krátce po zahájení ruské invaze. Kvůli rozdílným pohledům na válku se prudce zhoršovaly vztahy i mezi tradičními spojenci – tehdejší polskou vládou Mateusze Morawieckého a maďarským protějškem Viktorem Orbánem.
Orbán ani dnes neví, kdo je původcem válečného konfliktu. „Co se týče válečné viny, o tom se rozhoduje po válce,“ oponoval na tiskové konferenci po únorové schůzce předsedů vlád V4 současnému polskému premiéru Tuskovi, že je Putin válečným zločincem.
Vztahy mezi polskou a maďarskou vládou se po změně polské garnitury ještě vyostřují. Polský ministr zahraničí Radoslav Sikorski prohlásil v reakci na Orbánovy sólové cesty do Moskvy a Pekingu, že se Maďarsko dostalo do izolace, protože vede „egoistickou politiku sbližování s Ruskem a Čínou“.
Maďarský premiér obvinil polskou vládu z pokrytectví, že údajně kupuje ruskou ropu. „S Ruskem neobchodujeme na rozdíl od premiéra Orbána, který je na okraji mezinárodního společenství, a to jak v Evropské unii, tak v NATO,“ reagoval náměstek ministra zahraničí Władysław Teofil Bartoszewski.
Bartoszewski prohlásil, že skutečně nechápe, proč Maďarsko zůstává členem EU a NATO, když je nemá rádo a nelíbí se mu, jak s ním zacházejí. „Proč Orbán neodejde do nějakého klubu s Vladimirem Putinem a podobnými autoritářskými vládci?“
Ficovo zastání
Jediný představitel EU, jenž se za Orbána postavil, je slovenský premiér Robert Fico. Pokud by mu to zdravotní stav dovoloval, cestoval by prý do Moskvy s ním. Putin je podle něj „démonizován“ a opakuje ruské lži, že válka začala „řáděním ukrajinských neonacistů“.
Na pozadí této roztržky je bizarní, že se maďarská a slovenská vláda domáhají zásahu Evropské unie proti Ukrajině, přes jejíž území přestala do obou zemí proudit ropa ze společnosti Lukoil. Maďarská vláda žaluje, že ji Ukrajina vydírá a ohrožuje energetickou bezpečnost. Orbán dokonce viní ze spiknutí EU a Spojené státy.
Ten samý Orbán od počátku dává okatě najevo, že jsou mu válka na Ukrajině a osud této země ukradené, a dlouhodobě jí blokuje či zdržuje každou pomoc. Naposledy bojkotoval nákup zbraní pro Ukrajinu ze zmrazených ruských aktiv.
Ten samý Orbán se na červencovém summitu NATO jako jediný představitel aliance nezavázal k další podpoře Ukrajiny. „Myslíme si, že je to nebezpečné, dokonce nezodpovědné, protože nikdo nevidí, jak to skončí, kam se dostaneme,“ tvrdí.
Pokud bychom použili Orbánovo egoistické vidění světa, koho zajímají jeho obchodní vazby na Rusko? Na rozdíl od zbytku Evropy se nepoučil, naopak ještě zvyšuje závislost na dodávkách ruské ropy a plynu. Nebyl si snad vědom žádných rizik? To je čistě jeho odpovědnost.
O slabé pozici Maďarska a Slovenska svědčí fakt, že se evropské orgány jejich stížnostmi nebudou zabývat. Obě země mají jiné možnosti dodávek ropy, mimo jiné ropovodem Adria z Chorvatska, a žádná krize jim bezprostředně nehrozí.
Maďarsko ovšem tuto alternativu odmítlo. Rusko je pro něj spolehlivější partner než Chorvatsko, čímž bylo řečeno vše. Orbán se rozhodl jít do otevřené války a začíná vyhrožovat, že bude blokovat zpětné vyplácení evropských fondů pro státy, které Ukrajině zaslaly zbraně a munici, dokud Kyjev neobnoví tranzit ruské ropy. Tím riskuje razantnější reakce evropských vlád, které s ním ztrácejí trpělivost.
Zelená Rusům a Bělorusům
Orbán si zatím pozici unijního troublamakera užívá a ještě přitvrzuje. Od července zjednodušuje vstup ruským a běloruským občanům na maďarské území. Mohou se registrovat jako gastarbeiteři bez bezpečnostní prověrky.
Maďarsku nikdo nebrání, aby si na svoje území pouštělo, koho uzná za vhodné. Nicméně tímto krokem vzhledem ke schengenským pravidlům volného pohybu ohrožuje i ostatní země. A o to mu zjevně jde.
Nepohybujeme se v ideálním světě, aby bylo možné zcela zabránit pohybu cizinců, kteří představují bezpečnostní riziko. Stačí si připomenout, jak působení ruských agentů zesměšňoval Zemanův a Klausův okruh, než došlo k vyhoštění desítek zpravodajců v souvislosti s vrbětickou kauzou.
Orbánův jednostranný krok však tuto situaci ještě zhoršuje a vysílá signál do Kremlu, že přes všechna „příkoří“ stojí na jeho straně. „Dezolátní“ scéna ho považuje za hrdinu, pro mnohé jiné už překročil Rubikon otevřené kolaborace s Putinovým režimem.
Přežije V4?
V těchto souvislostech stále více vyvstávají otázky, co bude dál s prakticky nefunkční Visegrádskou čtyřkou, rozdělenou na dva bloky. Nejen přístupem k řešení válečného konfliktu, jehož vyústění ovlivní celoevropskou bezpečnost, ale i rozdílnými pohledy na správu země. Fico kopíruje Orbánovy autokratické metody řízení státu, což se zamlouvá i domácím spojencům maďarského premiéra.
„Bohužel mají v Polsku pravdu, V4 je mrtvá,“ přitakává Karel Havlíček, ale považuje to za obrovskou chybu. „Má-li se EU změnit a napravit chyby, musí existovat vnitřní silná oponentura, jinak dojde k sebedestrukci. Pro EU je potížistou každý, kdo nejde v hlavním proudu,“ dodává.
Předseda stínové vlády ANO ovšem chválí podlézání „potížisty“ Orbána v Moskvě a nekomentuje jeho benevolentní vpuštění Rusů a Bělorusů do schengenského prostoru. Snad se nemůže divit, že se takové akce Babišova přítele opravdu nemusí hlavnímu proudu líbit.
Visegrádská skupina byla podepsána v roce 1991 prezidenty Václavem Havlem, Lechem Wałęsou a Józsefem Antallem. Od počátku měla formulovat středoevropské zájmy a pro jejich prosazování vytvářet šedesátimilionový blok.
To může ovšem fungovat jen tehdy, pokud jsou tyto zájmy společné. V něčem mohou být i nadále, proto zatím formálně tento blok nikdo nezruší. Nicméně jednotlivé země už hledají jiná spojenectví s evropskými partnery, se kterými dokážou nalézt společnou řeč a nebudou se lišit v tak elementárních postojích, jako kdo dnes představuje největší bezpečnostní hrozbu a jak se k němu stavět.
V4 prožila lepší i horší období své existence. Nikdy však nebyla tak blízko rozpadu jako dnes. Nachází se v kómatu a její členové se už dnes zařizují tak, že se bez ní dokážou obejít. Možná se ji někdy podaří oživit, ale v dohledné době tomu nic nenasvědčuje.
