Kryštof Pavelka: Kdo si platí příštího amerického prezidenta? Mocní sponzoři převáží zájmy voličů

Co se vztahu peněz a politiky týče, viděli čeští občané za poslední dekády leccos. Tanečky ODS s mrtvým sponzorem Lájosem Bácsem, pád Grossovy vlády, kdy premiér neuměl objasnit původ peněz, za něž si pořídil byt, či doktora Ratha, který futroval pětitisícovky do krabic od vína a slastně při tom šišlal jako Tolkienův Glum. Ve srovnání se Spojenými státy je to však okresní přebor. V Americe neexistuje systém státních příspěvků za hlasy jako v Česku a regulace soukromého financování politických kampaní je zde zároveň velmi benevolentní.

Dolarové palivo

Každý zvolený zástupce, od starosty malého města po senátora, se proto den po nástupu do úřadu začíná starat, kde sehnat prostředky do příštího volebního klání. Studie, publikovaná v roce 2013 Nadací správy Kongresu, například uvedla, že průměrný člen americké Dolní sněmovny či Senátu stráví fundraisingem asi dvacet procent veškerého času v úřadě. Podle dalších průzkumů tvoří oslovování sponzorů dokonce až polovinu pracovní agendy amerických senátorů a kongresmanů. Politici v USA rádi dávají na odiv, jak velkou část financí na kampaně se jim podařilo vybrat od řadových Američanů, přispívajících po desítkách či stovkách dolarů. To skutečně rozhodující dolarové palivo však do soukolí předvolebního cirkusu pumpuje někdo jiný. Korporace a vlivné lobbistické skupiny. A tito investoři za své peníze očekávají výsledky: prosazení legislativy, vyhovující jejich zájmům. Volba amerického prezidenta je pochopitelně souboj, do něhož jsou zákulisní vlivoví hráči připraveni investovat nejvíc.

Výbory politické vůle

Duel mezi Bidenem a Trumpem z roku 2020 spolkl přes čtrnáct miliard dolarů, jež oba kandidáti utratili za politickou reklamu, mítinky a další. Šlo o vůbec nejvyšší částku v historii amerických prezidentských kampaní a očekává se, že letošní střet Trump versus (pravděpodobně) Harrisová tento rekord překoná. Plnění stranické kasy mají na starost Výbory politické akce (PAC), sdružení zákonně osvobozená od placení daní. V Americe fungují desítky PAC. Své PAC mají banky, nadnárodní korporace se sídlem v USA i obří vojensko-průmyslové konglomeráty jako BAE Systems či Lockheed Martin, řada PAC se sdružuje na základě etnické příslušnosti přispěvatelů nebo samozřejmě jejich politické orientace. Dlouhodobě (nikoliv však bezvýhradně) platí, že PAC sdružující příslušníky etnických menšin přispívají demokratům, naopak PAC, v nichž jsou organizovaní držitelé zbraní či evangeličtí křesťané, vybírají peníze pro kandidáty republikánů.

Co se byznysu a průmyslu týče, je už situace méně přehledná. PAC těžebních společností, například KochPAC, patřící do fosilního impéria bratrů Kochů, či PAC korporace Exxon Mobile téměř bezvýhradně podporují republikánské politiky, naopak přízeň PAC z prostředí zábavního průmyslu patří demokratům. Ještě před tím, než Biden odstoupil z kampaně, se výboru Won’t PAC Down, za nímž stojí vlivní hollywoodští producenti a řada hereckých hvězd, podařilo vybrat na jeho podporu přes 25 miliónů dolarů, které nyní zřejmě připadnou Kamale Harrisové. Silicon Valley či Wall Street naopak, ve snaze zajistit si vliv napříč politickým spektrem, prostřednictvím svých PAC štědře dotují jak republikány, tak demokraty.

Zděděné stamilióny

Jak tedy aktuálně vypadá finanční poměr sil mezi Harrisovou a Trumpem? Stručně řečeno z toho bývalý prezident nevychází příliš dobře. Harrisová ve fundraisingu jednoznačně vede. I když stále není oficiální kandidátkou demokratů na prezidentský úřad (k její „korunovaci“ dojde až na stranickém sjezdu, který začíná 19. srpna v Chicagu), výměna nemohoucího starce Bidena za energickou devětapadesátiletou viceprezidentku a bývalou kalifornskou prokurátorku spustila v demokratickém táboře vlnu nadšení, téměř srovnatelnou s první předvolební kampaní Barracka Obamy z roku 2008. Entuziasmus a nová naděje, že Trumpa bude přece jen možné porazit, se propsaly i do ochoty sponzorů utrácet.

Kampaň Harrisové za červenec vybrala 310 miliónů dolarů, o polovinu víc, než kolik za stejné období získal Trump. Viceprezidentka si částku může připsat ke čtvrtmiliardě, kterou její tým „zdědil“ po Bidenovi. Harrisová při každé příležitosti zdůrazňuje, že téměř tři čtvrtiny z vybraných peněz jí poslali individuální dárci a drtivá většina z těchto příspěvků nepřesáhla 200 dolarů. Politicky jde o výhodnou optiku, většina běžných Američanů bez ohledu na stranickou příslušnost vliv miliardářů a korporací na volby bytostně nesnáší. Realita je však taková, že v kampani se do začátku listopadu roztočí miliardy. Harrisové i nyní poněkud zaostávajícímu Trumpovi je mohou přihrát právě jen velcí donátoři, sdružení v celé řadě PAC. I na této frontě však Harrisová vede.