Hold francouzskému nacionalismu aneb pařížská olympiáda z pohledu obyčejného fanouška
Média po celém světě jsou teď plná sportovních výsledků z olympijských her. Valí se na nás příběhy vítězných hrdinů i smutných poražených. Opěvují se skvělé výkony, rozebírají kontroverzní momenty jednotlivých soutěží. Jak ale vypadá největší sportovní akce světa z pohledu obyčejného fanouška, který se na hry vydal?
Před třemi lety letní olympijské hry v Tokiu probíhaly kvůli covidu bez diváků, nyní se fanoušci na olympijské stadiony vrátili. My Češi jsme měli navíc jedinečnou příležitost letos zažít olympiádu, na níž se dalo dojet autem, nebo doletět za relativně levně letadlem. Poslední dvě letní olympiády se naopak konali v Pekingu a Tokiu a další dvě proběhnou v americkém Los Angeles a australském Brisbane.
Francouzská výjimečnost
Ve velké části české veřejnosti dnes panuje vůči Francii určitý despekt nebo minimálně přezíravost vyjádřená řečmi o neschopných a namyšlených „Frantících“, kteří nemluví jinak než svou rodnou řečí. Z pohledu člověka, který si splnil celoživotní fanouškovský sen a poprvé v životě se vydal se dvěma syny na olympiádu, si naopak Francie zaslouží úctu, že je dnes jednou z mála evropských zemí, která chce ještě olympijské hry pořádat. V mnoha dalších evropských státech totiž převážil progresivní názor, že tuto údajně „megalomanskou“, „neekologickou“ a „komerční“ akci už pořádat nechtějí. Prostý fanoušek tak musí Francii poděkovat za její specifický pocit výjimečnosti a silné národní cítění, kterému se někdo může smát, ale teď mu výrazně vděčíme za olympiádu za našimi humny.
Pařížské hodinky
Zatímco slavnostní zahájení olympijských her vzbudilo velké kontroverze, když obsahovalo hodně progresivní momenty, samotná olympiáda funguje ve městě nad Seinou z pohledu obyčejného návštěvníka opravdu jako hodinky.
V Paříži panuje výborná atmosféra. Francouzi si vzali hry za své a na každém kroku je vidět, jak jsou na ně hrdí. Když před začátkem utkání na stadionu hraje kapela několik domácích i světových hitů, většinově domácí publikum s ní nahlas zpívá populární písničku Aux Champs-Élysées a je z něj cítit radost i hrdost na vlastní zemi. Na prvním místě se logicky fandí domácím, ale třeba při obou cyklistických závodech v ulicích města se tleská, jak lídrům soutěže, tak všem na chvostu závodnického pelotonu. Málokde jinde než na olympiádě navíc potkáte fanoušky od Brazílie po Eritreu, čemuž tentokrát pomáhá, jak turistická popularita francouzského hlavního města, tak pestré složení pařížského obyvatelstva.
Zlatá pro metro
Oproti mým očekáváním a v rozporu s rozšířeným „protiolympijským strašením“ Paříž úplně nepraská ve švech. Asi málokteré město na světě je pro olympiádu totiž tak připravené jako právě francouzská metropole. Hustá síť městské hromadné dopravy, kdy v Paříži najedete stanici metra skoro na každém rohu, příjezd olympijských fanoušků dobře zvládala. Více plno byla snad jedině v městském vlaku RER na letiště, protože se na jeho trase nacházelo několik olympijských sportovišť, v čele se stadionem Stade de France, na kterém právě probíhaly atletické soutěže.
Pařížskému dopravnímu systému proto návštěvník her snad i odpustil, že pořadatelé nesplnili původní kandidátský slib, že bude veřejná doprava během her zdarma, a naopak v ní zdvojnásobili ceny. Přestupní lístek na metro či městský vlak RER proto stál 4 eura, ale dalo se případně ušetřit celodenním za 16 euro. Není to málo, ale za bezproblémovou dopravu po olympijském městě to asi stálo.
Cyklistický byt
Překvapivě dostupné bylo i ubytování. My jsme nechali zařizování lajdácky až na červenec a trochu se báli, že špatně dopadneme a budeme muset bydlet někde daleko za městem. Většina hotelů už sice byla beznadějně vyprodaná a k mání byly již jen ty méně pěkné za nadprůměrné ceny, ale stejně jsme se dostali přes jednu z běžných aplikací k pronájmu vyhovujícího bytu pro čtyři osoby za 100 euro na noc. A to jsme ještě nevěděli, že „v ceně“ je i to, že nám 200 metrů od domu, kde byl náš R&B byt, projede olympijský cyklistický závod mužů i žen. Do centra města i k Invalidovně, kde nás čekal „náš“ olympijský závod, jsme to při tom měli metrem jen něco málo přes dvacet minut.
Napoleonův šíp i revoluční BMX
Samostatnou kapitolou těchto olympijských totiž bylo to, jak organizátoři jednotlivá sportoviště zasadili do historických kulis pařížského centra. My jsme do Paříže jeli na finále mužské lukostřelby, kterou závodně dělá náš nejmladší syn. I pro nelukostřelce ovšem byl dočasný stadion postavený před impozantní budovou Invalidovny, kde je pochován Napoleon, skvělým zážitkem. Dokonce i velký vojevůdce by jistě tajil dech nad finále lukostřeleckého závodu, kde favorit z jihokorejské Mekky tohoto sportu vyhrál v prodlužovacím rozstřelu jediným šípem a rozdíl mezi zlatou a stříbrnou ranou byl pouhých pět milimetrů.
Umělý oheň před Louvrem
Stejně tak se dal přímo z Eiffelovky sledovat kurt na stadionu pro plážový volejbal a z druhé strany ikonické věže se nacházelo místo, kam do cíle dojížděli svůj závod třeba cyklisté. Na nedalekém mostě Alexandra III. své místo zase měli triatlonisté, v Grand Palais naši kordisté vybojovali historickou medaili a „revoluční“ náměstí Place de la Concorde stylově hostilo moderní, „mladé“ sporty jako BMX, break nebo skateboarding. Do tohoto rozložení sportovišť vlastně zapadal i neobvyklý olympijský oheň, jehož napodobenina se vznášela na balonu v Tuilerijských zahradách jen pár kroků od Louvru a jeho skleněné pyramidy. Na místě jsme vlastně ani nevěřili tomu, že oheň na balonu z ekologických důvodů opravdu nehoří, protože jsme vedle stojící lucernu s pravým ohněm z Olympie neviděli. I tady se totiž pořadatelé stali obětí vlastního úspěchu, když byly všechny rezervace pro návštěvu prostoru s ohněm beznadějně plné a balon s umělým ohněm se dal pozorovat jen ze vzdálenosti asi 200 metrů. Asi to ale nekalí dobrou organizaci olympiády z pohledu fanoušků, protože fronty se pak tvořily už jen před stánky s oficiálními suvenýry her, kde se čekalo třeba i přes půl hodiny. Jedinou větší podivnost tak zařídila jen nejmenovaná světová karetní společnost, která za svůj sponzorský dar hrám prosadila, že se v těchto obchodech i na stadionech dala platit jen jejími platebními kartami (a v hotovosti).
Takže nevěřte řečem, jak šílené či nabubřelé dnešní olympiády jsou, a na některou z dalších se určitě vydejte.
