Jaká byla olympiáda? Svátek sportu a úspěch Paříže, ostuda Mezinárodního olympijského výboru
Stává se dobrým zvykem vykreslovat realitu v nejčernějších barvách. Stejný osud postihl i letní olympijské hry v Paříži, kde fundamentální spory o okrajové jevy často překrývaly fantastické sportovní výkony. O ty jde ale především. Ze střízlivějšího pohledu šlo o jedny z nejúspěšnějších her v historii, což nezkalilo ani ostudné chování Mezinárodního olympijského výboru.
Pokud by se jinak neinformovaný člověk orientoval pouze podle některých článků a sociálních bublin, musel by nabýt dojmu, že olympijské hry probíhají jako apokalyptická předzvěst pádu západní civilizace.
Foldynův „coming out“
Někteří věřící spoluobčané se mohli cítit pohoršeni částí zahájení olympiády, které podle nich parodovalo Kristovu Poslední večeři a organizátoři se jim za ni omluvili. Jenže drtivá většina kritiků této sekvence na sociálních sítích nemá s křesťanstvím nic společného. Naopak jsou příchylní k diktaturám, kde se za podobné happeningy zavírá do vězení.
To platí i pro poslance SPD Jaroslava Foldynu. „Zahájení olympijských her demonstrovalo, že dnešní Západ je zvrácenou společností fascinovanou hnusem a sexuálními úchylkami. Nevím jak vy, ale já na takový Západ patřit nechci,“ svěřil se.
Můžeme pana poslance ocenit za jeho „coming out“ a poradit mu, že ho nikdo na Západě nedrží. Může nasednout na motorku a odcestovat se svými přáteli Nočními vlky někam za Ural, kde by mohl užívat výdobytků východní civilizace. Nikdo soudný pro něj ronit slzy nebude. Zcela určitě by měl brzy trochu jiné starosti, než řešit z jeho pohledu traumatizující existenci drag queen.
Nechme ale Foldynův nářek stranou, i když nebyl v tomto přepínání sám, a věnujme se podstatnějším věcem.
Marketingový superúspěch
Před olympijskými hrami se šířily panické zvěsti o hrozících teroristických útocích v hlavním městě Francie. Ruská propaganda na svých kanálech varovala návštěvníky před cestou do Paříže, kde podle ní panovala tragická bezpečnostní situace. Zároveň objektivně hrozily kybernetické útoky, hybridní válka nemá žádné hranice.
Ze zpětného pohledu lze konstatovat, že se tyto hrozby nenaplnily, s jedinou výjimkou sabotáže vysokorychlostních tratí ještě před zahájením olympijských her. Bezpečnostní složky citlivou situaci zvládly a samotná olympiáda proběhla v poklidu.
Z pohledu marketingových expertů a byznysu letošní olympijské hry překonaly očekávání. Označují je za superúspěch a neskrývají nadšení, jak se jich Paříž organizačně zhostila. Další letní olympiáda v Los Angeles v roce 2028 má vysoko nastavenou laťku.
„Hry se náramně vyvedly. Budou jedny z nejkrásnějších, které jsem zažil. Chtěl bych dát organizátorům kredit, že měli odvahu dát většinu sportovišť do centra. Paříž považuji za město, které se Hrám otevřelo úplně nejvíc. Dalo jim k dispozici památky a významné budovy. Navíc byla skvělá fanouškovská atmosféra, absolutně vyprodané stadiony,“ nešetří chválou ani předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.
Famózní závěr
Tím se dostáváme k hodnocení české olympijské výpravy. Nezabodovala sice, jak se očekávalo, ale počáteční skličující dojem napravila famózním závěrem. Během tří dnů získala tři medaile, z toho dvě vítězství rychlostních kanoistů Martina Fuksy a Josefa Dostála, a překvapivý bronz oštěpařky Nikoly Ogrodníkové.
Absolutorium zaslouží i vítězný tenisový mix Kateřiny Siniakové a Tomáše Macháče, jejichž výkon neovlivnil ani osobní rozchod, a tým kordistů ve složení Jiří Beran, Jakub Jurka, Martin Rubeš a Michal Čupr po strhujícím boji o bronz. Tři zlaté medaile jsou určující pro pořadí zemí v úspěšnosti na olympijských hrách, což není v porovnání s minulostí fiasko.
Často chyběl k medaili jen pověstný kousek štěstí, jako v případě oštěpaře Jakuba Vadlejcha, jehož od bronzové medaile dělily pouhé čtyři centimetry. Svým nejlepším výkonem sezóny 88,50 metru by vyhrál čtyři olympiády v historii České republiky, včetně té minulé v Tokiu.
Ocenění si zaslouží i ti sportovci, kteří na olympiádě vytvořili své osobní rekordy a řada z nich má před sebou vzhledem ke svému věku slibnou budoucnost. Někteří favorité a olympijští vítězové z předchozích her naopak neuspěli, ale hranice mezi úspěchem a neúspěchem v sílící konkurenci je skutečně velmi tenká.
Z výše uvedených důvodů nelze přijmout paušální odsudek české účasti, ani žalování předsedy Národní sportovní agentury Ondřeje Šebka, že by měl stát dávat více peněz na sport a věnovat mu víc pozornosti. Spíš se ukazuje, že koncept této agentury, vyčleněné z resortu školství po Peltově dotační aféře za vlády Andreje Babiše, zřejmě nepřináší kvalitativní posun ve fungování sportovních svazů.
Královnou olympijských soutěží bývá lehká atletika a letos to platilo beze zbytku. Paříž přinesla zřejmě nejkvalitnější lehkoatletickou soutěž v olympijské historii, o čemž svědčí překonání mnoha olympijských rekordů. Zlatým hřebem jsou světové rekordy švédského tyčkaře Armanda Duplantise a americké překážkářky Sydney McLaughlin-Levroneové.
Bachův putinismus
Ve stínu skvělých výkonů ve všech sportovních odvětvích zůstává chování Mezinárodního olympijského výboru (MOV) v čele s prezidentem Thomasem Bachem. Tento osobní přítel Vladimira Putina vládne výboru už jedenáct let železnou rukou a podle některých zdrojů vděčí ruskému diktátorovi za své zvolení v roce 2013.
Vstřícnost mohl na oplátku projevit už následující rok na zimních olympijských hrách v Soči, na kterých Kremlu propagandisticky velmi záleželo. Investoval do nich rekordních 51 miliard dolarů a Putin ocenil Bachovy veřejné pochvaly, že jeho role při přípravě olympiády byla nezpochybnitelná a může posílit jeho mocenské postavení v Rusku. Vztahy obou mužů nezkalila následná invaze na Krym, ale ani skandál, kdy se provalil státem organizovaný doping, který vedl k vyloučení Ruska ze světových soutěží.
Bach se dostal do sporu s většinou západních zemi kvůli zamýšlené účasti ruských a běloruských sportovců na pařížské olympiádě. Jelikož drtivá většina z nich trénuje v armádních a policejních sportovních oddílech, je u nich nemyslitelné, aby se distancovali od ruské agrese na Ukrajině. Naopak ji mnozí otevřeně podporují.
Vedení MOV nakonec dospělo ke kompromisu, že na olympiádu pozve vybrané Rusy a Bělorusy pod neutrální vlajkou. Dorazilo jich 32, jenže podle analýzy nizozemské organizace Global Rights Compliance splnilo podmínky jen pět z patnácti ruských sportovců. U zbývajících existují důkazy hlavně na sociálních sítích, že podporovali válku na Ukrajině.
Zbytečná kaňka
Účast těchto sportovců je zbytečnou kaňkou na průběhu olympiády už jen proto, že se jejich výsledky nezapočítávají do olympijského pořadí. Nabízí se spíš otázka, jestli jim velmi omezené podmínky stály za to.
Možná se ale na lepší časy blýská i v MOV. Bach uvedl, že se po vypršení svého druhého mandátu příští rok nebude ucházet o znovuzvolení. Musela by se kvůli tomu měnit olympijská charta, jež limituje délku prezidentství na 12 let. Přesto prý byl některými africkými a jihoamerickými olympijskými výbory přesvědčován, aby do toho šel znovu.
Už nyní se spekuluje o jeho nástupci, jímž by mohl být slavný britský běžec na středních tratích Sebastian Coe. Současný prezident lehkoatletické federace drží zásadnější postoje a blokuje účast ruských a běloruských sportovců v lehkoatletických soutěžích navzdory loňskému doporučení MOV, včetně letošní olympiády.
„Děláme rozhodnutí, o nichž jsme přesvědčeni, že jsou v nejlepším zájmu našeho sportu,“ komentuje tento postoj Coe. Tímto přesvědčením se Bach bohužel neřídil. To ovšem nemůže zastínit celkový sportovní sukces pařížské olympiády.
