Viliam Buchert: Foltýnovy svině, hajlující influencerka i lži dezinformátorů jsou součástí svobody slova
Otakara Foltýna před časem vláda jmenovala koordinátorem strategické komunikace. Od té doby vyvolal několik kontroverzí, naposledy, když řekl, že „ti, kdo obdivují ruského prezidenta Putina, jsou velmi často lidé, kteří jsou nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, opuštění anebo mají jenom životní smůlu anebo jsou to prostě jenom svině“. Slovo svině vyvolalo pozdvižení a ozvalo se i volání, že by někdo měl Foltýnovi zatnout tipec. Ve sporu ale nejde jen o jednoho státního úředníka, jde o to, jak pojímáme vymoženosti demokracie, mezi které patří také svoboda slova, kterou nemáme omezovat. Ani když se jedná o urážky, nechutnosti či lži.
Diskuse o tom, co se ještě může a co už nikoli, co je ještě vhodné a co nevhodné, co už je na hraně či za hranou zákona, je a bude nekonečná. Patří to k širokému pojímání demokracie a svobody, které lze těžko nacpat do nějakých škatulek. Pokud bychom svobodu slova chtěli nějak omezovat, například tím, že někdo nebude moci někoho označit za „svini“, tak si vytvoříme problém, protože tím muže být nastoupena cesta k omezení kritiky, zesměšňování, sarkasmu a na konci se může objevit nějaký zákaz pouhého vyjádření alternativního názoru. Jistě takový názor může být i hloupý, lživý, nechutný nebo to bude dokonce cílená dezinformace. Jenže i s tím si jako vyspělá demokracie musíme poradit.
Už v roce 2012 se pregnantně ke svobodě slova ve svém projevu vyjádřil muž, od kterého to zřejmě mnoho lidí nečekalo – slavný Mr. Bean, britský komik Rowan Atkinson. Ten kromě jiného řekl: „Při projednávání jakékoli otázky týkající se svobody projevu vycházím z hlubokého přesvědčení, že druhou nejcennější věcí v životě je právo svobodně se vyjadřovat. Za nejcennější věc v životě považuji jídlo v ústech a třetí nejcennější je střecha nad hlavou, ale pevnou pozici na druhém místě má pro mě svoboda projevu, hned pod potřebou udržet život jako takový. Je to proto, že jsem si v této zemi užíval svobody projevu po celý svůj profesní život a očekávám, že si ji budu užívat i nadále…“
Atkinson alias Mr. Bean u toho připomněl případ z roku 2006, kdy byl tehdy jedenadvacetiletý Sam Brown, student Oxfordské univerzity, zatčen, protože řekl jednomu policistovi: „Promiňte, uvědomujete si, že váš kůň je gay?“. Byl zatčen podle paragrafu 5 zákona o veřejném pořádku za homofobní poznámky. Policie předala případ soudu poté, co pan Brown odmítl zaplatit pokutu 80 liber. Jeho výroky prý mohly způsobit obtěžování nebo znepokojení. Kauza vyvolala v Británii dlouhou a ostrou diskusi o svobodě slova a o tom, co se ještě smí a nesmí říkat. Ale státní zastupitelství zcela správně od stíhání Sama Browna upustilo. Protože zachování svobody slova bylo důležitější a cenzura je nepřípustná.
To platí i pro Foltýnovy svině. Potrefené husy (v tomto případě svině) se ozvaly a Foltýnova kritika byla některými lidmi a politickými stranami vykládána jako urážka a exprezident Miloš Zeman to dokonce přirovnal k praktikám nacistů. Jako kdyby urážky od Zemana nelemovaly celou jeho politickou kariéru. A opět jako v minulosti se ozvalo volání po nějaké regulaci názorů. Nedělejme to, i když zejména na sociálních sítí si každý řádí podle libosti. Jedním z uváděných důvodů bývá v poslední době šíření proruských názorů v souvislosti s válkou na Ukrajině. Osobně s nimi nesouhlasím, spíše jsem v tom na straně Foltýna, ale že je někdo vyslovuje, je součást demokratického provozu. Přesto vidíme u některých lidí údajně dobře míněnou snahu omezit nepříjemné prvky ve společnosti tím, že přejdeme k orwellovské společnosti, která bude kdeco zakazovat a kdekoho kontrolovat. Řečeno s Rowanem Atkinsonem je to ale jen „nahrazení jednoho druhu netolerance jiným“. Herec také dodal, že společnost má u nenávistných a hloupých projevů postupovat „stejně jako v případě dětských nemocí, kdy lze bacilům odolávat tím, že jsme jim vystaveni“.
Zbraní proti šíření dezinformací (jak se nesmyslům a lžím začalo módně říkat) není represe. Ostatně tak o tom hovoří i Otakar Foltýn. Zbraní proti nim, i proti takzvaným sviním, je trpělivá oponentura, rozkrývání hloupostí, demaskování lží, argumentace, která bude jednoznačná a podložena fakty. Jistě, tím pitomosti nikdy nevymizí, neznamená to, že neuslyšíme další a další konspirační teorie. Ani to nepovede k tomu, že se někdo nepřestane lísat k masovému vrahovi Putinovi či si jen tak zahajluje z auta jako europoslanec Filip Turek. Ale jiné cesty není. Chceme-li kvalitní demokratickou společnost, potřebujeme více solidního dialogu. Jsme ale toho schopni? Vždyť takový dialog musí obsahovat i právo urážet, dokonce i právo lhát. Musíme proto ignorovat jakékoli náznaky, které by mohly vést k cenzuře.
Tsunami, které vyvolávají v poslední době akce, názory a komentáře na sítích X, Facebook a Instagram, nebo obecně ve veřejném prostoru, se totiž týkají samotné podstaty svobody slova, s nimiž se zatím nedokážeme pořádně vyrovnat. Proto všichni u toho musíme nést osobní odpovědnost za to, co říkáme. Mít ale nesprávný, hloupý a zrůdný názor, ještě není zločin. Každý ať si u toho protestuje a bouří se. Trestat by se mělo vybízení k fyzické likvidaci lidí či volání po použití násilí. To jsou názory, které ohrožují bezpečnost a demokracii.
Na závěr další příklad z minulých dní. Jakási pseudoinfluencerka Hana Gelnarová zveřejnila na Instagramu video, na kterém společně s přáteli za hudebního doprovodu a s německou vlajkou na obrazovce televize hajluje. Pak tvrdila, že nevěděla, co znamená zdvižená pravice. Co s tím? Potrestat jí? Ne, naše demokracie to lehce snese. Slečna Gelnarová má prostě jen nízké IQ, vyjádřila ten nejpitomější názor, jaký mohla předvést, protože je blbá. Je to urážka? Ano. S tím se musí každý hajlující vyrovnat.
