Opatrný Nohavica zklamal úplně všechny. Nic neřekl, skoro nezazpíval, ale bratříčkoval se s dezinformátory
V sobotu proběhlo v Příčovech na Sedlčansku již tradiční Vlastenecké setkání. Jako obvykle se ho účastnila řada osobností dezinformační scény a o bizár, konspirace a proruské vábení nebyla nouze. Letos však přijel i jeden host nad ostatní vzácnější, a sice Jaromír Nohavica. Pokoušeli se ho uhnat už roky, o to větší musela být jeho návštěva zklamáním, protože se s dezinformátory sice bratříčkoval, ale jedním z nich být nechce.
Debata při panelové diskusi na zámečku v Příčovech připomínala rapový koncert. Více či méně známí dezinformátoři a jejich přátelé se předháněli v tom, kdo zarecituje rezolutnější odsudek a šílenější konspiraci. Docent Ševčík přirovnával současnost ke komunismu, Vítězslav Jandák vzpomínal na staré dobré časy a další hosté blouznili o čím dál šílenějších konspiracích. Zazněly odsudky vlády, NATO, EU, teorie o válce na Ukrajině jako o hře mocných a pokračování covidu, o tom, že české F-35 ponesou jaderné bomby, že covid byl zločin proti lidskosti a že nás čeká nová diktatura opičích neštovic.
Vrcholem celého debatního maratonu měla být diskuse s Jaromírem Nohavicou. Kolem něho v minulosti několikrát kroužila proruská scéna, když schytal kritiku za to, že převzal vyznamenání od Putina. Alternativní média a dezinformátoři jej od té doby mají za antisystémového disidenta a jednoho z nich, ale jeho konkrétní názory nikde přesně nezazněly a byly dosud jenom tušené. A pokud ho někdo z nějakého politického postoje podezíral, vždy se uchýlil k pohodlnému alibi umělce, který tak nějak věci komentuje srdcem, ale politika ho a priori nezajímá. Proto bylo jeho příčovské vystoupení hodně očekávané, protože zde mohlo dojít k jakémusi politickému commingoutu.
Jaromír Nohavica už v minulosti dokázal zklamat řadu lidí. Tomuto bezpochyby geniálnímu písničkáři někdo neodpustí spolupráci s StB, jiné od něj definitivně odvrátilo vyznamenání od Putina a další nad ním možná zlomí hůl dnes. Tím, že se zúčastnil Vlasteneckého setkání, jednoznačně projevil přízeň této scéně, jejíž politické kontury jsou sice rozplizlé a nekonkrétní, ale na všechny strany odporné. Když Nohavica vystoupil na stejném pódiu, kde se celý den střídali komunisti s antisemity, agenti StB a dezinformátoři, není o moc lepší než oni sami. Kromě svých příčetných fanoušků, kteří mu snad dosud ještě dokázali odpustit, tentokrát ale zklamal i své podporovatele z druhé strany. Na příčovském setkání totiž s žádným zásadním politickým projevem nevystoupil. A že se organizátoři snažili. Na sadu sugestivních otázek moderátora Petra Žantovského Nohavica pevně odmítal odpovědět. Aby nemusel projevit svůj názor, za dotaz poděkoval, ale raději odpověděl písní. Jestli je jeho autentickým politickým manifestem písnička Dokud se zpívá, není zcela jisté. Přítomní „vlastenci“ si to jistě mohli přebrat po svém, ale spokojení s ním tedy nebyli. A spokojený asi nebyl ani Nohavica po tom, co během jeho vystoupení dvakrát vypadl proud, sbalil kytaru, rozdal pár autogramů a odjel. Veškeré dění kolem, projevy dalších hostů i některých exaltovaných diváků pak sledoval s viditelně zmateným výrazem.
Je možné, že nevěděl, kam jede? Je možné, že ho atmosféra a témata debaty nepříjemně překvapily, a proto rychle odjel pryč? Je možné, že ho politika opravdu moc nezajímá a že si chtěl jenom zahrát na akci, již pořádali jeho známí? Samozřejmě. Pak je ale zrovna tak možné, že Jaromír Nohavica trpí nějakým kognitivním deficitem, že nerozezná pravdu od lži a dobro od zla, čemuž se u pověstně bystrého básníka nechce příliš věřit.
Jeho vystoupení v Příčovech nakonec bylo skutečným commingoutem. Ukázal, že nechce jednoznačně stát ani tam, ani tam. Že je mu dobře pod pláštěm alibi nezaujatého umělce, že přijde v podstatě kamkoliv, ale nikomu nic neřekne. Aby náhodou někdo nemohl říct, že něco řekl. Ať je to jak chce, po tomto víkendu bude těžké najít někoho, koho Nohavica ještě nezklamal, protože jestli je něco nesympatického, tak je to zbabělý bard.
