Stalin, Bůh a Nohavica. Na setkání vlastenců najdete bizár všeho druhu a o dezinformace není nouze

Program začíná mší v zámecké kapli. Motiv víry a křesťanství provází celou akci. Do kaple už se nevejdu, je okamžitě plná a uvnitř jsou dokonce místa na jméno. Před vchodem se tísní hlouček věřících, na které už nezbylo místo. Původně se mše měla sloužit latinsky v tradičním ritu, ale arcibiskup Graubner to prý zakázal. „No jasně, zatrhli to ti liberálové v církvi, papež František, Graubner nebo Halík, to jsou strašný paka,“ hořekuje elegantní pán s poirotovským knírkem, který už se do kaple taky nevešel. A proč myslíte, že to zatrhli, ptám se ho. „Protože chtěj předělat církev, zaváděj novoty, tradice jim vadí,“ vysvětluje pán. A to byste tomu rozuměl, když to mělo být latinsky? Doptávám se. „Jo!“ uzavírá rezolutně Poirot a výrazem tváře mi dává najevo, že náš rozhovor skončil. No nic, jestli něčemu nerozumím, tak je to průběh katolického ritu a jako laikovi mi „normální“ mše přijde tradiční akorát.

Debatuje se o kultuře a o tom, jestli ji stát potřebuje a jakou kulturu má financovat. Vítězslav Jandák lká na to, že se dnes natáčí hlouposti a stát to podporuje, tohle prý dřív nebývalo. Asi zapomněl na to, v čem všem on sám kdysi hrál. Pak si nasadí kšiltovku s heslem Donalda Trumpa a káže publiku o tom, že se dnes lidi dělí na vlastence, kolaboranty a hajzly. Kdo je kdo, už neřekne.

Moderátor Petr Žantovský se v rámci debaty velice sugestivně snaží z Nohavici vydolovat odpověď, jakou se tu nikdo předchozí neostýchal říct. Totiž že současnost je podobně nesvobodná jako komunistický režim. Ale Nohavica se oblbnout nenechá, otázka ho evidentně neinspirovala k odpovědi, místo toho si bere kytaru a hodí do placu Dokud se zpívá, ještě se nééumřééélóóó.

Příčovské setkání se pokouší pro svou agendu využít i marginální politici vlastenecké scény. Přijel Jindřich Rajchl, Zuzana Majerová z Trikolory, je tu komunista Skála nebo například Jaroslav Foldyna. Jestli ale někdo z nich požívá skutečného zájmu lidí, je to právě a jedině poslední jmenovaný. S motorkářem Foldynou se každý chce vyfotit. Ti ostatní se motají kolem a často to vypadá, jako by o pozornost žadonili. Jestli se v poslední době zažilo, že inteligentní a všehoschopní politici, se zvráceným způsobem pokouší vymýt mozek rozzuřeným masám a založit na nich svůj politický kapitál, tady to vypadá jako naprostá fikce.

Hned po pivu a klobásách je největší nával u knihkupectví. U stánku s názvem Zakázané vzdělání stojí autor některých publikací a překladatel z ruštiny Jiří Šifrin. Ptám se ho, která z těch knih je nejlepší pro začátečníka, a on mi sebejistě podává svou vlastní publikaci se Stalinem na obálce a názvem Bůh synergie. A to je o Stalinovi, jo? Ptám se hloupě. „Ano, to je o Stalinovi a o tom, jak pohnul světem,“ říká zapáleně Šifrin. A jaký je jeho odkaz? „Víte, Stalin snese srovnání jedině s Ježíšem Kristem.“ Aha, ale já měl za to, že Sověti byli proti církvi, vždyť za Stalina rušili kláštery a kostely. „To vidíte příliš zjednodušeně. Stalin byl reprezentantem ruských starověrců, což je jediná autentická církev. Mocným a bohatým to vadilo, proto byla revoluce.“ A proč jim vadili? „Protože jsou konzervativní. Moderní pravoslavná církev nebo i katolická, a ta obzvlášť, jsou výsledkem liberálního úpadku římské říše. Stalin si to uvědomoval, a proto mohl změnit svět.“

Je tu také stánek knihovny a vzdělávacího centra Miloslava Ransdorfa. Ptám se pana prodavače, jak se daří knihovně. „Moc to nejde, peněz je málo, teď nám i vypověděli nájem.“ Aha. A proč tu knihovnu vlastně provozujete, kromě triček a placek tu totiž nevidím žádné knihy. „To víte, bylo to poslední přání pana Ransdorfa,“ říká něžně pán a nasadí k tomu psí oči. Já myslel, že jeho poslední přání bylo odvézt si miliardy ze Švýcarska, snažím se trochu popíchnout pana prodavače, který je evidentně do Miloslava Ransdorfa silně zahleděn. A on mi bezelstným tónem a s jiskrou v oku vypráví, jak celá ta švýcarská akce byl komplot pravičáků z Evropského parlamentu, kteří ho zavřeli do vězení, aby nemohl brát léky, a tím Ransdorfa zabili. „Byla to úkladná vražda!“ říká pán. A proč by pana Ransdorfa chtěl někdo zabít, ptám se. „Víte, on byl génius, on měl fotogenickou paměť, on znal dějiny a souvislosti víc než kdo jiný, měl na to i státnice. On s ním nikdo neobstál v debatě a to těm pravičákům hodně bylo proti srsti.“