Jefim Fištejn: Obrovské ztráty, nebo i možné nasazení jaderných zbraní. Účet za Kursk neznáme, něco už ale víme
Nadarmo bychom zkoušeli odhadnout vzdálené dopady drzého ukrajinského vpádu na území Ruska – nebylo by to nic jiného než hádání z kávové sedliny. Je příliš mnoho faktorů, které v tomto okamžiku můžeme jenom tušit, ale nemůžeme s jistotou znát, neboť ještě nejsou natolik zralé, aby se vůbec projevily. Na čí stranu se nakonec přikloní vojenská štěstěna, jaké další překvapivé trumfy má kyjevské vedení v rukávu, jaká bude nakonec ruská reakce, zatím nápadně rozpačitá? Leč některé účinky odvážného tahu ukrajinských vojevůdců jsou už teď nabíledni a směle můžeme provést jejich inventuru. A to nemluvím o různých doprovodných psychologických efektech jako ztráta Putinova prestiže, či ukrutná demoralizace ruského obyvatelstva náhle vystaveného nemilé pravdě, že ze slibovaného „blitzkriegu“ se stává nekonečná válka na vlastním území. Mluvím o naprosto hmatatelných dopadech, viditelných prostým okem bez zvětšovacího sklíčka.
Ukrajinská armáda má nyní pevně v rukou měřící a regulační stanici ve městě Sudža, přes níž se ruský plyn pumpuje dál do Evropy. Vznikla pozoruhodná situace: stanice se nachází v pásmu válečné vřavy, kdy snadno může dojít k záměrnému nebo nahodilému poškození, ba i úplnému zničení. Hlavními odběrateli plynu z této větve plynovodu jsou Maďarsko a Rakousko, takže na to doplatí především oni. Jistě nezajdou na úbytě, ale rána by to pro ně byla docela ukrutná. Čistě teoreticky vlastníkem plynovodu je ruský Gazprom, jenže ten už dotyčný úsek nijak neovládá. Vratká situace umožňuje Ukrajině vyvíjet na tyto země zvýšený nátlak a byla by hloupá, kdyby toho náležitě nevyužila. Může kupříkladu vyobchodovat nerušené dodávky plynu za deblokaci evropských financí pro sebe.
Ještě důležitější je fakt, že ve válečném pásmu se ocitla také Kurská atomová elektrárna. Z ní se klidně může stát klíč k celému válečnému ohnisku. Není ani třeba zničit ji úplně, stačí dostat ji na dostřel, aby bylo možné precizní bodovou palbou vyřazovat z provozu jednotlivé rozvodny. Kurská atomová elektrárna totiž zajišťuje 80 až 90 % spotřeby elektřiny celé Kurské oblasti. Bez jejích turbín celému regionu hrozí totální kolaps. Nejen energetický, nýbrž globální. Kurská elektrárna vyrábí až 50 % energie celého národohospodářského regionu, a to je panečku celá řada nejdůležitějších oblastí centrálního Ruska: Bělgorodské, Voroněžské, Lipecké, Tambovské, o samotné Kurské nemluvě. Region obývá přes 7 milionů lidí, což znamená 4 až 6 % obyvatelstva země, s přihlédnutím k sezonním migračním tokům. Stejným proudem jsou napájeny také lokální stanice protivzdušné obrany a elektronického potlačení.
Ze stejného zdroje jsou napájeny všechny okolní podniky strategického významu. Jedná se totiž o jedno z největších ložisek železné rudy známé pod názvem Kurská magnetická anomálie. Z ní čerpá suroviny velké množství hutních a kovozpracujících kombinátů, jež hrají zásadní úlohu v ruské ekonomice, obzvláště v podmínkách západních sankcí. Jakékoli ovlivnění zdroje napájení může ohrozit výrobu těchto strategických podniků. Jsou mezi nimi i takoví monopolní giganti jako Novolipecký metalurgický kombinát, největší v Rusku a17. největší ve světě nebo Oskolské hutní závody zajišťující velkou část ruské zbrojní výroby.
A to je jenom část problému. Jeho další část spočívá v tom, že zrovna v těchto místech, jimž se říká Ruská černozem, je soustředěna zásadně důležitá zemědělská výroba a největší ruské továrny na její zpracování a potravinářskou výrobu. Právě zde se vyrábí nejvíc potravin obsahujících živočišné bílkoviny, zpracovává se drůbež a jatečný skot.
Třetí část zapeklitého problému spočívá v tom, že výpadek elektrického proudu znamená nevyhnutelné sociální pnutí v hustě osídleném regionu, kde 60 procent populace tvoří městské obyvatelstvo. Čili válečné pásmo s dosaženým poloměrem 100-120 km může způsobit životní diskomfort pro milion i více lidí. Nepřímý psychologický dopad spanilé jízdy ukrajinské armády je už teď velice znatelný. Není divu, nikdo nechce zůstat na straně poražených. Jsou náznaky toho, že byla otřesena celá „osa zla“, Maďarskem a Čínou počínaje a Íránem a jinými blízkovýchodními diktaturami konče. Jak závažné tyto otřesy jsou, poznáme nejspíše už na jaře příštího roku.
Jinými slovy, z hlediska geopolitických a globálně-strategických dopadů operace vypadá brilantně. Těžko jí lze něco vytknout také z hlediska plánování. Ovšem finální šek za její provedení ještě nebyl vystaven a cena může být značně vysoká, velikostí lidských ztrát počínaje a možným nasazením taktických jaderných zbraní konče. Ale to platí obecně: mluvíme-li o vojenských úspěších, je třeba vždy brát v potaz, za jakou cenu jich bylo dosaženo.
