Sociální demokracie znovu vábí komunisty, Maláčová chce do jejího čela. Blíží se slučovací sjezd?
Sociální demokraté bojují o přežití a tonoucí se stébla chytá. Tím stéblem má být dříve nemyslitelné spojování s KSČM. Myslí si to nejen současný předseda Michal Šmarda, ale i Jana Maláčová, jež ho chce v čele strany vystřídat. Úpadek kdysi vlivné strany nemůže být markantnější.
Vedení Michala Šmardy se nepodařilo zvrátit trend započatý jeho předchůdci Bohuslavem Sobotkou a Janem Hamáčkem. Sociální demokracie klesá stále níž. V evropských volbách skončila historickým debaklem 1,8 procenta hlasů a slibněji nevypadají ani průzkumy preferencí.
Naposledy na sebe upoutala pozornost virálním videem z debaty, kde Tomáš Petříček vytrhl z ruky mikrofon Lubomíru Zaorálkovi a ten naštvaně odešel. Tyto incidenty pobaví, ale klesající podporu nezvednou. Nezdá se, že by měl někdo přes změnu vedení, názvu i loga strany zázračný recept na oživení mumifikované partaje.
Záchranný kruh
Šmarda proto vyhodil záchranný kruh, který by měl podle jeho představ udržet sociální demokraty nad vodou. Pozval do Lidového domu zástupce levicových stran včetně KSČM, aby jednali o budoucí spolupráci. Šéfka komunistů Kateřina Konečná už kývla.
„Cílem setkání je zvážit možnost společného postupu a koordinace našich aktivit v příštích měsících,“ napsal do pozvánky šéf SOCDEM, jenž ještě před rokem koaliční spolupráci s komunisty vylučoval kvůli rozporu s programem i zásadami.
První vlaštovka se rýsuje v krajských volbách. V Ústeckém kraji kandiduje koalice KSČM a SOCDEM, což Šmarda vysvětloval místními specifiky. Nadcházející schůzka bude nejspíš směřovat ke sněmovním volbám v příštím roce.
Je to překvapivé už jen proto, že sociální demokraté jsou v této otázce rozpolceni. Část z nich varuje před užší spoluprací po neblahých zkušenostech se slučovacím sjezdem KSČ a ČSSD v červnu 1948.
Tomuto kroku, který na dlouhou dobu znamenal likvidaci nejstarší české politické strany, předcházela první fáze, kdy KSČ ve 20. letech pohltila některé menší levicové strany. Analogii lze spatřovat v etablování bloku Stačilo!
Šmardovy myšlenkové pochody jsou těžko uchopitelné. Staly se snad inspirací francouzské volby, v nichž získala největší počet mandátů koalice Nová lidová fronta, sdružující široké spektrum levicových stran od krajní levice po umírněný střed?
Každá zahraniční zkušenost je nepřenosná a není ani jisté, jak dlouho se udrží kometa specifických evropských voleb Stačilo! To mohou naznačit právě krajské volby.
Maláčová předsedkyní?
V SOCDEM jsou ovšem patrné další pohyby. Bývalá místopředsedkyně Jana Maláčová, která dnes hibernuje v odborech, nyní v rozhovoru pro MF DNES oznámila, že vážně zvažuje kandidaturu na předsedkyni na říjnovém volebním sjezdu.
„Jsem k tomu dlouhodobě vyzývána, od evropských voleb neuběhne dne, aby se tak nestalo. Jak od straníků, tak od lidí na ulici, dostávám fůru zpráv. Ale největší podporu cítím z konzervativnějšího spektra Sociální demokracie,“ tvrdí Maláčová.
Podle ní je strana za bodem klinické smrti. Proto „je třeba vyhlásit dočasný nouzový stav, chcete-li nucenou správu, posílit pravomoci předsedy a vše podřídit jediné vizi“.
Programově nepřináší Maláčová nic nového. Stále vychází ze špidlovského „zdroje jsou“ a paroubkovského „dluhy se platit nemusí“. Nabízí státní paternalismus, masivní přerozdělování a dramatické zvyšování státních výdajů – tedy atributy, které v předchozí vládě s hnutím ANO dovedly zemi k rekordním rozpočtovým schodkům.
Konečná není protivník
S kým by tento program prosazovala? „Mluvit o koalicích je v tuto chvíli předčasné. Politický cíl je ale jasný. Tato vláda nesmí pokračovat. Pro mě je politickým protivníkem předseda ODS, a ne Kateřina Konečná,“ vymezuje se Maláčová.
Vzápětí si protiřečí, když říká: „Koalice SPOLU i francouzská levice nám jasně ukazují, že lidé chtějí, aby politici našli způsob, jak spolupracovat. V čím zájmu to asi je, že v roce 2021 skončilo několik levicových stran pod pěti procenty?“
Matěj Stropnický, bývalý parťák Maláčové v „husté dvojce“, jenž dnes, stejně jako komunisté volá po míru za každou cenu, si přeje spojení Konečné a Maláčové, i kdyby mělo být bez Sociální demokracie jako celku. Co na to říká Maláčová? „Bez komentáře.“
Z toho jasně vyplývá, že se část Sociální demokracie – a nyní není jasné, jak je početná - rozhodla spasit v náruči komunistů jako před 76 lety. Ovšem KSČM je přes marketingový přebal Stačilo! stále stejná strana.
Komunisté se nemění
Stále v ní jsou proruští kolaboranti uznávající nebo bagatelizující sovětskou okupaci v roce 1968, jejíž výročí si právě připomínáme.
„Já bych to v žádném případě nenazvala okupací. To, že sem vstoupila vojska… Nazvala bych to internacionální pomocí,“ říká Marta Semelová. Vasila Biľaka označila za pozitivní postavu československých dějin.
„Bez přítomnosti bratrských vojsk jsme mohli v Československu skončit zadlužení jako Jugoslávie, Polsko či Rumunsko a díky armádám bratrů se nám vyhnula občanská válka (Jugoslávie) i krvavý převrat (Rumunsko),“ tvrdí bývalý místopředseda KSČM Stanislav Grospič. Oběti okupace označil za důsledek dopravních nehod.
Bývalý předseda komunistů Vojtěch Filip pro britský deník Guardian prohlásil, že historie roku 1968 je „ze sta procent zfalšována“, a hájil ruskou pozici.
Prezidentský kandidát Josef Skála, jenž osobně podle svých slov s ulehčením vítal okupanty a pomáhal jim i v každodenním životě, nemůže dodnes přijít na jméno Gorbačovovi. Podle něj zradil komunistické hnutí.
Zajímá to ale fierlingerovské postavičky typu Maláčové, Šmardy a zřejmě řady dalších? Pokud by se mohly s komunisty vyvézt do sněmovny, zásady jdou stranou. Jenže kromě opakovaného pokusu o asistovanou sebevraždu Sociální demokracie není jistého nic.
