Pavel Páral: Daně jsou pro stát jako droga. Odvyknout si je velmi těžké
Ministr financí Zbyněk Stanjura si rozmyslel svůj původní záměr krátit platnost windfall daně o rok a zrušit ji už letos. Vymlouvá se přitom na to, že mimořádné zdanění dosud nepokrylo náklady státu s pomocí lidem a firmám v energetické krizi. Lze to přepočítávat horem a dolem a přít se, co všechno do té pomoci patří, ale tak jako tak je to liché. Pomoc skončila s prosincem loňského roku a byla součástí výdajů loňského rozpočtu. Na co nestačilo zdanění, pokryl státní dluh. O nějakém doplácení do výše celkových nákladů by mělo cenu se bavit tehdy, pokud by byl letos rozpočet v principu vyrovnaný a windfall tax snižovala zadlužení, které kvůli krizi vzniklo. To se ale neděje. Mimořádné zdanění letos pokrývá další běžné výdaje státu a snižuje tak letošní deficit, který je i tak s výškou 252 miliard korun hodně vysoký. A to samé bude fungovat příští rok.
Windfall daň je přitom problematická tím, že dominantně zasahuje jedinou firmu, kterou je společnost ČEZ vlastněná ze sedmdesáti procenty státem. Zdanění velkého dílu jejího zisku šedesátiprocentní daní tak fakticky znamená, že stát si z firmy bere vydělané peníze daní, čímž se vyhýbá povinnosti dělit se spravedlivě o výnosy hospodaření se 160 tisíci soukromých akcionářů formou dividendy. Část z nich kvůli tomu hrozí žalobou, čemuž se nelze moc divit, přestože šance na úspěch u soudu zřejmě není nijak velká. Je to ale zbytečný konflikt, který výrazně snižuje kredibilitu zdejšího kapitálového trhu v okamžiku, kdy by naše ekonomika potřebovala naopak nasměrovat úspory obyvatel do kapitálových investic, a pomoct tak nejen aktuálnímu růstu, ale i penzijnímu systému. Protože lidé by si měli více a výnosněji šetřit. Nehledě na to, že velká část malých akcionářů ČEZ byla voliči koaličních stran a nyní už nebude. S rodinnými příslušníky to přitom není zrovna malá část voličů a může sehrát důležitou roli.
Stanjura s windfall daní ustupuje části koalice, zejména lidovcům, Starostům a pirátům, kteří nejhlasitěji křičí po dalších desítkách miliard výdajů ve volebním roce v přesvědčení, že rozpočtové dárečky spasí jejich volební výsledky.
A windfall tax přitom funguje jako příjmová droga. Jak se jednou nová daň zavede, jsou její příjmy návykové, protože se promítají do trvalých výdajů. Přestože daň má platit jen dočasně. Není to nějaká novinka a činily tak i předchozí vlády.
V tomto případě ale daň z mimořádných příjmů končí tak jako tak s koncem příštího roku a výdaje z ní kryté náhle kryté nebudou. To bude zvyšovat rozpočtový schodek pro další rok. Proto lze v příštím roce čekat od velké části vlády silný tlak na zavedení nějakého jiného nového zdanění. Je zde už nápad na sektorovou daň pro banky za trest, že se vyhnuly zdanění windfall daní. Chtějí ji Piráti i Starostové. Nebo přijde novinka, kterou je zdanění cukru v limonádách po vzoru některých evropských zemí, kdy to bude vydáváno za zdravotní opatření proti šířící se obezitě, ale fiskální motiv je zde jasný. Nějakou miliardu to hodí, ale jako windfall tax určitě ne. Bude se tak hledat dál. Bez nových zdrojů příjmů bude těch čtyřicet miliard, kolik daň zhruba vynáší, prostě chybět, stejně jako by chyběla při sestavování rozpočtu letos.
Zatím přesná čísla neznáme, ale je jasné, že stát může do příštího roku počítat s penězi, které přinese rychleji rostoucí ekonomika. Poslední odhad je, že poroste o 2,7 procenta. To je při současném hrubém domácím produktu o nějakých 220 miliard korun. Souhrnná daňová kvóta, tedy co erár vybere, činní asi 34 procent, což je asi 74 miliard. Zhruba čtvrtinu spolknou kraje a obce, takže státnímu rozpočtu zbyde navíc oproti letošku 55 miliard. A zhruba stejnou sumu by měl přihodit ještě doběh konsolidačního balíčku, kdy se navyšují ještě některé daně, jako třeba odvody OSVČ. A také by měly začít více působit některé již zavedené škrty.
Když si vezmeme snížení deficitu o plánovaných dvacet jedna miliard na 231 miliard, tak stále zbývá k rozdávání nějakých osmdesát miliard a vláda se může tvářit, jak zodpovědně hospodaří a snižuje roční deficity. Ale jen tehdy, dokud zůstane v platnosti windfall daň. Jinak by při povinném navyšování výdajů za státní pojištěnce a na obranu musela zase škrtat. Takhle odtlačí nepříjemný moment přiznání o rok dál a bude doufat, že ji zachrání hospodářský růst, který přinese další příjmy. A jestli to neklapne, bude muset tu nepříjemnou zprávu sdělovat veřejnosti pár dní před sněmovními volbami. I to je politický důvod, proč se ta mimořádná daň měla zrušit už teď a radši se kouknout po nějakých výdajových škrtech.
