Polská bondovka na španělský způsob. Varšava čelí výtkám, že takřka zadarmo vrátila Rusům cenný úlovek
Takřka měsíc po výměně vězňů mezi Ruskem a Západem se zatím nerýsuje žádná další podobná akce, ačkoli mnozí lidé ve věznicích na obou stranách na to čekají. Zatímco Západ vítá propuštěné disidenty, Rusko dostává domů své odhalené agenty. Tentokrát to těžce schytala polská vláda za to, že pustila svého klíčového vězně, aniž by získala adekvátní náhradu.
Příběh Pavla Rubcova, jednoho z vyměněných vězňů, který byl předán z polského vězení do Moskvy, je fascinující a stále se o něm objevují nové detaily. V roce 2019 byl Rubcov alias španělský novinář Pablo González Yagüe jedním z přednášejících na letní škole žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze. Potkal se tu i s představiteli ruské opozice, přičemž podle médií sbíral informace pro ruské tajné služby. Zvlášť ho zajímali například účastníci z Ukrajiny nebo USA. Šlo ale jen o jednu z menších epizod jeho aktivit rozprostřených prakticky po celé Evropě, které ho řadí mezi špionážní esa.
Rubcov se narodil v roce 1981 v Rusku, jeho matka pocházela z rodiny, která utekla ze Španělska před Frankovým režimem. V devíti letech se Rubcov s matkou do Španělska vrátili. Dostal nový pas na jméno a od té doby žil na Západě pod tímto jménem. A jako novinář psal pro místní baskické deníky reportáže o dění v Sýrii, Náhorním Karabachu, na Krymu nebo na Donbasu.
Jeho kolegové vzpomínají, že se mu roce 2020 během první války o Náhorní Karabach podařilo pořídit rozhovor s arménským prezidentem Nicolem Pašinjanem, zatímco ostatní měli problém získat jakákoli oficiální vyjádření. Krátce před ruskou invazí měl být také vyhoštěn z Ukrajiny kvůli podezření, že si tajně natáčí vojenskou techniku. Díky své milence, polské novinářce, měl mít také exkluzivní přístup ke zdrojům v této zemi, kde posledních několik let se svou partnerkou žil ve varšavském bytě.
Stopy vedly z Baskicka
Rubcov alias Gonzáles získal také exkluzivní přístup k ruské opozici díky tomu, že se mu podařilo získat důvěru Žanny Němcovové, dcery zavražděného Borise Němcova, pohyboval se i v okolí Ilji Jašina, který byl později v Rusku zatčen, odsouzen na osm a půl roku do vězení za to, že informoval o masakru v Buči, a vyměněn v té samé výměně jako Rubcov, jen opačným směrem.
Celý případ je živou špionážní kauzou a vzbuzuje otazníky, třeba i proto, že byl dva a půl roku v polské vazbě, částečně na samotce a v úplné izolaci. Podrobnosti publikoval polský investigativní web Frontstory.pl spolu se sesterským projektem VSquare. Vznikla také iniciativa za jeho propuštění #freepablo, která argumentovala nikoli nelogickým požadavkem buď postavit Rubcova před soud, nebo ho propustit. Rozuzlením bylo nakonec jeho zahrnutí do výměny vězňů s tím, že měl být kmenovým agentem ruské vojenské rozvědky GRU.
Vzhledem k živosti případu je těžké činit jakékoli závěry. Rubcov psal pro média v Baskicku, a to tradičně levicovým stylem, kde zacházel například až k pochybnostem o historických souvislostech sovětské chamtivosti před druhou světovou válkou či předestíral různé varianty otravy Alexeje Navalného, podle médií se měl účastnit také novinářské cesty do Sýrie organizované ruskými úřady. Nic z toho ale přímo neznamená, že by měl být špionem. Dostal se však do hledáčku španělských tajných služeb, které se dlouhodobě zajímají o další linku – vztah baskických a katalánských separatistů včetně jejich vůdce Carlese Puigdemonta s Ruskem. To z přirozenosti podporuje vše, co by mohlo podminovat Evropu, a právě separatisté na pyrenejském poloostrově jsou v tomto ohledu slibným partnerem.
Od tajných služeb Španělska se podezření přelilo přes britskou MI-6 až k polské civilní kontrarozvědce ABW (Agencja Bezpieczeństwa Wewnętrznego) a ta 28. března 2022 zatkla Rubcova i s jeho partnerkou v hotelu v Przemyslu na východě země, kde jako novinář monitoroval uprchlickou vlnu prvních dnů války na Ukrajině. Co se s ním dělo během vyšetřování ve vazbě, není úplně jasné. V jeho bytě údajně policie a tajné služby zajistily podrobné údaje o Němcovové a dalších členech ruské opozice, stejně jako o účastnících akcí, kde přednášel a které spolupořádal.
V Polsku informace o jeho propuštění v rámci výměny vyvolaly rozčarování a hněv na odpovědné činitele, že tuto situaci nedokázali využít k propuštění svého vězně svědomí. Tím je běloruský novinář polského původu, dopisovatel deníku Gazeta Wyborcza Andrzej Poczobut, odsouzený režimem Alexandra Lukašenka z politických důvodů k osmi letům vězení.
Zklamaní Bělorusové
Polsko si velmi naléhavě přeje propuštění Poczobuta, a dokonce kvůli tomu hrozí uzavřením zbývajících dvou hraničních přechodů, které ještě zůstávají v provozu (jeden pro kamiony, další pro osobní dopravu). Do spisku pro výměnu ze začátku srpna se ale nedostal. Podle šéfa Úřadu národní bezpečnosti Jacka Siewiery sice jméno Poczobuta při jednáních zaznělo, nakonec ale zvítězily jiné zájmy i proto, že stranami rozhovorů byly USA a Rusko, a nikoli Polsko či Bělorusko. „Když jsme měli Američany jako spojence, museli jsme stanovit podmínky a reagovat na jejich požadavky,“ prohlásil Siewiera.
To, že se z vězení v rámci výměny dostal jen Němec Rico Krieger odsouzený k smrti za údajný terorismus (ve skutečnosti zřejmě zpravodajskou hru), zklamalo běloruské opoziční kruhy. V zemi je oficiálně na 1500 politických vězňů, víc než v mnohonásobně početnějším Rusku, přičemž neoficiální cifry se odhadují na deset tisíc uvězněných z politických důvodů. Kdo z opozičních lídrů neodešel včas za hranice, sedí ve vězení, tresty se dávají od osmi let výše.
Lukašenko poslední dobou vyhlásil jednak amnestii, tak omilostnil několik desítek vězňů, vesměs těch, co měli zdravotní problémy. Jinak se ale nezměnilo vůbec nic a asi ještě nějakou dobu zřejmě nezmění.
Naději pro všechny uvězněné v Rusku a možná i v Bělorusku představuje perspektiva další možné výměny. Zcela jistě se uskuteční, už jen proto, že Rusko má v západních věznicích své lidi a chce si je stáhnout domů. Z osmi dospělých propuštěných v rámci poslední výměny jsou čtyři lidé podezřelí či usvědčení ze špionáže, dva hackeři, jeden obviněný z obcházení sankcí a jeden z vraždy Rusku politicky nepohodlného člověka na objednávku.
Jde tedy o ne zrovna rovnoměrný obchod, kdy jsou z vězení osvobozováni špioni za vězněné disidenty či západní občany, kteří se dostali do problémů či byli v podstatě záměrně uneseni ruským či běloruským státem. Ale co naplat, právě v jejich zájmu je třeba v těchto praktikách pokračovat.
