Macinkův senátní experiment. Klausovec Boris Šťastný jako pilotní projekt vlády Motoristů s ANO
„Pro Motoristy je nejpřirozenějším partnerem ANO,“ prohlásil při zahájení senátní kampaně Borise Šťastného europoslanec Filip Turek. Stejně uvažují šéf hnutí Petr Macinka a kandidát Šťastný, jenž upoutal pozornost tvrzením, že žije v totalitě a trpí stihomamem, že ho zavřou.
Macinkovo hnutí Motoristé sobě, jež pod značkou Přísahy bývalého policisty Róberta Šlachty získalo jeden mandát v evropských volbách, staví bývalého Klausova poradce do souboje na Praze 12, kde senátorský post obhajuje kandidát Spolu Pavel Fischer.
Signály z Marsu
Motoristé se vymezují hlavně proti ODS, že „rezignovala na pravicové hodnoty“, což jim nebrání nadbíhat populistickému ANO, jež nikdy nemělo s pravicí nic společného. V minulém volebním období ukradlo program ČSSD, vyluxovalo její voliče, rozjelo nejrychlejší zadlužování v historii a dodnes navrhuje dvojnásobné rozpočtové schodky.
Proto zní Macinkovo volání po pravicové vládě s ANO jako signály z Marsu, stejně jako jeho výhrady, že je „opozice v mnoha případech umlčována a nevnímána jako relevantní partner pro diskuzi, zejména v otázkách jako je důchodová reforma“.
Pokud by pečlivěji sledoval současné dění, musel by zaznamenat, že pokusy vlády jednat s opozicí o penzijní reformě skončily krachem, protože Babiš žádnou reformu nechce a nikdy nechtěl. Kalkulovat, že by bylo možné s hnutím ANO lépe konsolidovat veřejné finance, může jen manipulátor, nebo nenapravitelný fantasta.
Za odklon od pravicových hodnot byl mimochodem v polovině devadesátých let kritizován i Macinkův guru Václav Klaus, jenž tehdy odpískal reformy. Od původních hodnot strany, kterou zakládal, se definitivně odpojil koketováním s extremistickou SPD a kopírováním ruských narativů o válce na Ukrajině.
Prospěšná dohoda s ANO
„Chceme veřejnosti ukázat, že dohoda s hnutím ANO je na pravé straně politického spektra možná a pro budoucnost České republiky prospěšná a žádoucí. Kdyby šlo ODS skutečně o věc a o prospěch občanů, nikdy by nedopustila, aby bývalý premiér Andrej Babiš musel vynuceně vládnout za podpory KSČM,“ prohlásil při zahájení kampaně Macinka, který už dříve označil Antibabiše za nejhloupější kampaň, kterou kdy kdo v české politice vymyslel.
Mluvčí Institutu Václava Klause nemá ve své bezzásadovosti a demagogii žádné limity. Vinit z Babišovy spolupráce s komunisty tehdejší opozici je přeci jen silná káva. Nenávist klausovců vůči straně, která je už dávno neposlouchá, jim zatemňuje mozek.
Vraťme se k Borisovi Šťastnému. Jeho příběh volně navazuje na vývoj Klausovy skupiny, která se postupem času začala stále úžeji přimykat k hnutí ANO a SPD poté, kdy se zhroutil neúspěšný projekt Trikolora Klause mladšího. Dnes sází na Motoristy.
Šťastný odešel z ODS v roce 2013, už tehdy se podle něj rozešla se svými programovými hodnotami. Následoval Václava Klause, přičemž v té době nešlo - a ani dnes nejde - o program, ale o trauma ze ztráty vlivu a osobní animozity. Účastnil se projektu Jany Bobošíkové Hlavu vzhůru, který v předčasných volbách pohořel ziskem 0,42 procenta hlasů. Poté se odmlčel a do politiky se vrátil až v letošním roce.
Sázka na jistotu
Šťastný projevuje mimořádnou ohebnost a poučen debakly dosavadních klausovských projektů šel na jistotu. Na jaře to vypadalo, že vstoupí do hnutí ANO a bude za něj kandidovat v senátním obvodu Praha 12.
Spojení Šťastného s Babišovým hnutím dávalo logiku. Dnes o něm hovoří v superlativech a přiznává, že ho volil od svého odchodu z ODS. „Byla to taková přirozená cesta. Nejdřív byl můj postoj neutrální a postupem času jsem se ideově přibližoval tak, jak i v ANO se vyvíjely ty jednotlivé myšlenky,“ podbízel se.
Jenže v červnu se původně zdárný proces zadrhl a pražská organizace ANO vystavila Šťastnému stopku. Důvody neschválení jeho senátní kandidatury nejsou známé a nikdo se k nim nehlásí. V jeho pozadí stály zřejmě vnitřní neshody a obava, že kolísavý Šťastný, jenž také vyjednával s SPD a má vřelé osobní vztahy i s Babišem, získá neúměrný vliv.
„Já to považuju za nešťastné, nerozumím tomu. Kandidovat do Senátu za ANO a ještě v Praze není žádná hitparáda. Měli bychom být rádi, že je někdo ochoten kandidovat a nést ty hejty,“ rozhořčoval se pražský poslanec Patrik Nacher, jenž exposlance přivedl.
Nakonec si Šťastný plácl s Motoristy. Zřejmě na pokyn „shora“ ho podporuje i ANO a Nacher, kupodivu na rozdíl od představitelů Přísahy, se zúčastnil i zahájení jeho kampaně.
Nechají mě zatknout
Bývalý poslanec od té doby poskytl několik rozhovorů, kde pěl chvalozpěvy na ANO a dštil síru na Fialovu vládu. V podstatě v nich opakuje hesla z protivládních demonstrací na Václavském náměstí. Jako ochutnávka poslouží jeho rozhovor pro DVTV s Martinem Veselovským.
Vstupuje prý do politiky proto, že chce bojovat o záchranu demokracie. Podle něj u nás panuje nesvoboda a hrozí procesy jako v dobách socialismu.
„Třeba mě Foltýn nechá zatknout, až teďka vylezu ven tady před vaším studiem. To je jenom otázka času, on přece říká, co smíme říkat, co nesmíme říkat,“ reagoval na námitku, že ho nikdo za jeho názory nepopotahuje a nestojí před soudem. Nebral v potaz ani desítky dezinformačních webů a mohutné demonstrace proruských aktivistů.
„Nějaké demonstrace asi probíhají, ale možná ty lidi někdo sleduje, asi je někdo obviňuje a tak dále... myslíte si, že je normální, aby vláda instalovala nějakého plukovníka, který bude říkat lidem že jsou dobytci, protože si něco myslí a že mají nějaký názor? To tady bylo snad za komunismu. Třeba budou procesy, třeba se nám podaří vrátit zpátky tu zemi tam, kde byla,“ konspiruje Šťastný.
Bývalý Klausův poradce si buď dělá legraci, nebo trpí stihomamem a zdaleka není v tomto spektru sám. Vadí mu expresívní vyjádření Otakara Foltýna na adresu proputinovských kolaborantů, že jsou „svině“, ale současně se přihlásil k vulgárním urážkám kolegy Filipa Turka Danuše Nerudové. Prý je bude opakovat nahlas.
Novodobí „disidenti“
Šťastný se zařadil mezi novodobé „disidenty“, kteří bojují za svobodu šíření ruské propagandy. Klaus ji šíří také, když ze vzniku války na Ukrajině viní Západ. Děje se mu něco? Šťastný může vyprávět svoje fantasmagorie a je otázkou, kolik frustrovaných voličů na ně uloví. Konkurence je tvrdá.
Motoristé kandidují jen v jednom senátním obvodu a nabízí se otázka, proč se Macinkovi nepodařilo za několik měsíců sehnat víc kandidátů, než konjunkturalistu Šťastného, který hledá jakýkoli výtah k moci a o žádné hodnoty mu nejde.
Macinka to vysvětluje taktickými důvody, ale zkrátka nejsou lidi, což platí i pro Přísahu. Šlachtovo hnutí postavilo rovněž jednoho senátního kandidáta, svého předsedu, ale na rozdíl od Motoristů zkouší prorazit i v krajských volbách.
Klausovci považují senátní a krajské volby za nepodstatnou epizodu navzdory svalnatým řečem, že si „chtějí vzít Senát zpátky“ a postavit v něm „hráz Fialově totalitě“. Vše sázejí na sněmovní volby v příštím roce a vstup do vlády s ANO. Obávají se, že případný debakl v senátních a krajských volbách by mohl oslabit jejich vyhlídky.
Ve své servilitě vůči Babišovi by ale měli tušit, že jemu jde i o jejich voliče. Různých exotů má samotné ANO přehršel a žádný Macinkův senátní experiment na tom nic nezmění.
