Martin Bartkovský: Miloš Zeman, smějící se bestie zemědělci a estonské letadlo Kunda
Češi mají jako národ hned několik pozoruhodných vlastností, které nám může celý svět závidět. Umíme vynikat v minoritních sportech, které na svou stranu nestrhávají statisíce fanoušků po celém světě. Nevyhrávají se v nich závratné peníze, ale každé čtyři roky pomohou zachránit bilanci našich medailí na olympiádě či dopřát politikům fantazírování o virtuálních rychlobruslařských halách. Doma si pak umíme opravit většinu věcí, umíme být neobyčejně štědří, když se stane nějaká katastrofa, v lese najdeme skoro pokaždé nějakou houbu a už po generace pěstujeme specifický smysl pro humor.
Často se opakuje údajný citát zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha o tom, že „Češi jsou smějící se bestie“. I když není úplně jasně, jestli to Hitlerův oblíbenec někdy řekl, národní povahu to vystihuje. V mém rodném Děčíně se nachází tzv. hladový kámen, který vysychající Labe odhalí údajně vždy v ten rok, kdy bude hůř. I když se poslední dobou ukazuje čím dál častěji, dva nejstarší nápisy pocházejí ze začátku 17. století. Jeden je německy, druhý česky a nemohl by ilustrovat rozdílnost obou národů lépe. V němčině na něm stojí Wenn du mich siehst, dann weine, tedy Spatříš-li mne, plač. Česky tam pak někdo napsal Neplač, holka, nenaříkej, když je sucho, pole stříkej.
S podobným humorem ke své letošní sklizni nejprve nepřistoupili ovocnáři. Těm část úrody zničil mráz. Ihned ale přispěchal ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) s tím, že jim na to stát vyplatí půl miliardy. A tak se tomuto zvláštnímu fungování „kapitalizace zisků a socializace ztrát“ pak přece jen ovocnáři, zemědělci a ministři nakonec společně zasmáli nad kalíškem slivovice na výstavě Země živitelka. A na tyto smějící se bestie pak se smutkem v oku koukal zdravotnický a pedagogický personál, na jehož zvýšení platů opět letos nebude. Ozvat by se mohli třeba akcionáři skupiny ČEZ, na které opět dopadne tzv. windfall tax, i když se mělo původně jednat jen o dočasné řešení. Možná by taková daň teď mohla padat i na ovocnáře, pokud toho, nedej bože, sklidí ten rok víc.
Kdo ale úsměvy nešetřil, byl Miloš Zeman, jenž vyrazil na dlouhou dovolenou na Slovensko. Z fotografií a postů na sociálních sítích se mnohé vyčíst nedá. Jen to, že ho doprovázejí slovenští policisté a novinář Luboš Procházka. Právě z jeho příspěvků je zřejmé, že se od bývalé hlavy státu na krok nehne. Tím se ale usvědčil z nepěkné věci. Miloš Zeman totiž při cestě na svém invalidním vozíku do Tater podpořil všechny stereotypy o nepřipraveném českém turistovi ve slovenských horách. Vyrazil nalehko, a policisté mu tak museli půjčit větrovku. Vzhledem k jeho věku, zrádnosti prostředí a větrnému počasí se mohlo jednat o opravdu nebezpečnou kratochvíli. Člověka to skoro nutí ke spekulacím, zda to od novináře Procházky nebylo nějaké to spiknutí vůči Zemanovu zdraví.
Co ale udělalo radost naprosto všem Čechům, a Miloši Zemanovi obzvlášť, je pojmenování jednoho z letadel aerolinek airBaltic. Lotyšská letecká společnost vyhlásila vítězná jména měst, která ve fanouškovském hlasování na internetu zvítězila. Čeští vtipálci anketu zválcovali. Zatímco názvy dalších pobaltských měst sbíraly pouhé tisíce hlasů, estonské městečko Kunda jich získalo více než čtvrt miliónu. Což je opravdu úctyhodné, když uvážíme, že v samotné Kundě žijí pouhé tři tisíce obyvatel. Češi se ale dokázali semknout a zase jednou udělat obyčejný den v závěru léta neobyčejným. A to je dobře. Jak nám tedy Miloš Zeman, ovocnáři i lotyšské aerolinky ukazují, i když všechno může být v „malém estonském městečku“, stále by nás neměl opouštět humor. To jediné totiž zdravotníkům, pedagogickému i nepedagogickému personálu, podnikatelům v jiném oboru než v zemědělství či akcionářům ČEZ nikdo nemůže vzít. Doufám.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
