Tomáš Vlach: Síť pro disidenty, diktátory i záchranáře. Telegram na vlastní kůži
V Česku se tolik neužívá, jinde – třeba v Rusku, Bělorusku či na Ukrajině má význam naprosto zásadní. Síť s takřka miliardou uživatelů se ale dostává do problémů, co jejího zakladatele Pavla Durova zadržely francouzské úřady a chtějí ho soudit za to, že odmítá síť přiškrtit a spolupracovat na potírání kriminality a terorismu, jež na Telegramu rovněž bují.
Bylo to 10. srpna 2020 v běloruském Minsku, v kavárničce udělané improvizovaně v jednom z průchodů na hlavní třídě. Den před tím proběhly nejzmanipulovanější volby v historii země a v noci pak jedny z nejbrutálněji potlačených protestů, při nichž tisíce lidí skončilo zmlácených v záchytných věznicích. V celém městě nešel internet a před kavárnou se občas prošla patrola policistů s obušky. V první den se mi nepodařilo natrefit na centrum protestů, což bylo možná štěstí, protože jsem neskončil také ve vazbě a mohl jako novinář fungovat dál.
Bylo ale potřeba zjistit, kde se protestuje dnes večer. Oslovil jsem mladého provozovatele kavárničky a dostal kompletní návod, jak nainstalovat VPN a kde nutné informace najít. Tak jsem se ocitl v síti Telegram, kterou tehdy v Česku používalo jen poměrně málo lidí. V Bělorusku přitom na Telegramu byla celá země. Na kanále Nexta jsem pak našel instrukce, kde se bude demonstrovat, co si mají účastníci vzít sebou a jak se chovat, aby nebyli odvlečeni šmírujícími oddíly těžkooděnců do basy.
Nextu tehdy vedl Stěpan Putilo z redakce v polské Varšavě. Ačkoli v Bělorusku ještě fungovala opoziční média, Nexta byla u Alexandra Lukašenka vysoko na indexu a musela do exilu. Jako editor tam působil Roman Pratasevič, kvůli němuž rok poté poslal běloruský diktátor stíhačky na dopravní letadlo a donutil ho k přistání v Minsku. Po dvou letech vyšetřování nakonec Lukašenko Prataseviče omilostnil a vyškrtl ze „seznamu teroristů,“ dnes žije v Minsku. Někteří opozičníci ho teď mají za zrádce a průběh celé kauzy, včetně toho, že musel nějakým způsobem s vyšetřovateli spolupracovat, naznačuje, jak moc byla pro Lukašenka Nexta důležitá.
Jak se dirigovaly protesty
Nexta informovala, že protesty začnou například ve 12 hodin v centrálním parku, instruovala čtenáře, co si mají vzít sebou (zpravidla červenobílé opoziční prapory) a přidala několik instrukcí, jak se chovat, aby účastníci nepřišli k újmě (držet se vždy poblíž davu, protože tam je nižší pravděpodobnost, že zaútočí policejní těžkooděnci). Dodnes není úplně jasné, zda protesty takto organizovala sama redakce či pokyny vydával někdo další. Faktem zůstává, že Nexta měla takovou sledovanost (a kdo ji přímo v mobilu neměl, ten dostával echo od přátel či příbuzných) že na protesty přišlo i 250 tisíc lidí.
Nexta na Telegramu funguje dodnes a to v různých variacích, třeba i jako Nexta Live s mezinárodním záběrem. Na této síti je ale prakticky celá běloruská mediální scéna. Jak opoziční kanály, například Belsat, Běloruský mozek a další, ale i své výstupy tu prezentují i prorežimní média a proslulý telegramový kanál Pul Pěrvovo má i Lukašenkova kancelář.
Podobně jako Bělorusko je na tom dnes i Rusko, kde však „telegramizace“ nastala o něco později s tím, jak se utahovaly šrouby cenzury. I tady platí, že kdo není na Telegramu, jako by nebyl. Je tu exilový portál Meduza i prorežimní Gazeta.ru, svůj kanál má mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zacharovová i Vladimir Putin (Kremlin.news).
Nástroj pro odpůrce i zastánce války
Založit kanál na Telegramu je snadné a prakticky ho nejde zablokovat bez spolupráce správců aplikace, kteří však v tomto ohledu prosazují značnou nezávislost. To dnes umožňuje udržet v Rusku určitou linku svobod – v momentě, kdy jsou blokovány internetové stránky nezávislých médií a televize vysílá státní propagandu, může ten, kdo chce, najít relevantní informace na Telegramu.
Díky Telegramu může fungovat i takzvaná občanská žurnalistika, kdy místní aktivisté upozorňují na různé nešvary. Své informace mohou šířit organizace jako OVD Info (monitoruje policejní represe v Rusku) či Rusko za mřížemi (všímá si porušování zákonnosti a podmínek v ruských věznicích). Stanoviska mohou šířit i jinak nepovšimnutí místní politici demokratických stran nebo protiváleční aktivisté. Pokud by takovou síť neměli, museli by hledat jiné způsoby prezentace nebo by skončili v zapomnění.
Telegram ale dal vzniknout dalšímu fenoménu – vojenským blogerům. Tito lidé zpravidla podporují Putinovské cíle války na Ukrajině, kritizují ale způsob, jakým se je ruská armáda snaží dosáhnout. Vyčítají ji přílišnou měkkost a velení považují za neschopné, což dávají naplno najevo. Jsou zpravidla velmi aktivní a každý den postují několikrát včetně fotografíí a videí, často převzatých, někdy ale originálních přímo od zdroje. Vzhledem k napojení přímo na vojáky bývají autoři ruských válečných blogerských kanálů i cenným zdrojem informací a to nejen pro veřejnost a novináře…
Na jejich platformách lze sledovat zajímavé věci – například Fighterbomber provozovaný vojenským letcem Iljou Tumanovem občas ukáže novinky z nasazení letectva a to je v této válce jinak drženo v přísné tajnosti. Kanály Vojenský informátor nebo Vojenský pozorovatel zase přinášejí novinky z fronty optikou ruské strany (právě to je třeba při jejich sledování mít na vědomí) a jsou určitě zajímavou alternativou k ukrajinským zdrojům.
Ruští vojenští blogeři obšírně a oproti oficiálním zdrojům i docela realisticky pokrývali ukrajinskou invazi u Kursku. To vzbudilo hněv Kremlu i ministerstva obrany, rozhodli se na jejich vkus příliš nezávislé pisálky přiškrtit, ty poslušné vzít pod svá křídla a zbytek spoutat restrikcemi. Ty spočívají třeba v tom, že blogeři nebudou moci působit živelně ale od 10 tisíc sledujících se budou muset registrovat stejně jako běžné médium.
Jednoho z komunity vojenských blogerů, Andreje Kuršina, dokonce poslal ruský soud na 6,5 roku do vězení za diskreditaci ruské armády. Kuršin spravoval na Telegramu kanál Moscow Calling, který sice jednoznačně podporoval cíle ruské války proti Ukrajině, ale dovolil si například zapochybovat o chování ruských vojáků na obsazených územích nebo o kompetentnosti velení či oficiálním údajům o ztrátách.
Telegramová Ukrajina
Telegram velmi intenzivně využívá i Ukrajina. Velká část komunikace směrem od velení tamní armády probíhá právě tady. Svůj kanál má prezident Volodymyr Zelenskyj (Zelensiy /Official) i první dáma (Olena Zelenska), vrchní velitel ukrajinských vojsk OIeksandr Syrskyj (Syrskyj) i samotné velení (AFU StratCom). Samozřejmostí jsou informační kanály (Obozrevatel.ua, Telenačenie Toronto, Krymskyj Větěr) a to i ty lokální, které s minimálním prodlením dávají vědět například o důsledcích bombardování. Pro místní je něco takového nesmírně důležité v situaci, kdy zpravidla slyší jen výbuchy a nic víc.
Přes Telegram pak funguje i civilní obrana a vyhlašování leteckých poplachů, stejně jako se na kanálu ukrajinských železnic s více než 213 tisíci sledujícími koordinují evakuace vlaky. Tuto síť využívají i vojensko-civilní administrativy a v oblibě je rovněž u vojáků, i když tady se tlačí na používání aplikace Signál, která je považovaná už kvůli ruskému původu Telegramu za bezpečnější. Běžně s ní ale komunikuje ruská armáda.
Vidíme tak řadu paradoxů, kdy zakladatel Telegramu Pavel Durov je dnes stíhán ve Francii za neochotu sdílet data či přiškrtit síť, která slouží všem – jak disidentům, tak i jejich utlačovatelům a dezinformátorům. A bezpochyby i kriminálním aktivitám. Na druhou stranu pak zachraňuje životy na Ukrajině, ale také ji užívá okupační armáda.
Na řadě je francouzská justice
Se záležitostí se budou muset vypořádat francouzské soudy, které nyní Durovovi vytýkají, že nepodnikl žádné kroky proti kriminálnímu využívání jeho sociální sítě. Vyšetřovatelé ho viní hned z několika trestných činů od podvodů, pedofilních trestných činů, obchodování s drogami, kyberšikany a organizovaného zločinu. Šifrovaná aplikace Telegram podle vyšetřovatelů dostatečně nespolupracuje při vyšetřování těchto případů.
Pod podobným tlakem, kdy byl nucen ke spolupráci s Federální bezpečnostní službou, byl Durov i v Rusku. Podle svých slov se dělit s informacemi odmítl. Jak to ve skutečnosti dopadlo, úplně nevíme. Teď, u justice demokratické země půjde o to, stanovit hranice svobody a užitečnosti versus bezpečnosti – a možná to bude ještě hodně zajímavé.
