V podnikání je obvyklé, že se živnostníci pojišťují proti rizikům. To ale není případ řady českých ovocnářů
Takové zacházení by si asi přál každý podnikatel či živnostník. Pokud se nedaří, stačí hlasitě zabědovat na nepřízeň osudu či neočekávané události a bez uzardění si říci státu či EU o finanční pomoc. A světe, div se, takto nastavená dlaň nezůstane dlouho prázdná. A nejen to. Zároveň se téměř nikdo nepozastavuje nad tím, jestli je taková pomoc košer a zda si ji dotyčný zaslouží.
Asi takto v kostce by se daly shrnout kulisy příběhu části tuzemských ovocnářů.
Když na jaře v jejich sadech kvetly stromy, přišly mrazy, které jim zničily či poškodily letošní úrodu ovoce. Reakce pěstitelů byla nebývale rychlá. Doslova během pár dní si řekli o finanční kompenzace a neváhali nasadit těžký argumentační kalibr – bez státní pomoci by prý velká část z nich zkrachovala nebo by musela kácet sady a zmenšovat jejich plochu. To by pak ve výsledku v budoucnu znamenalo stále méně a méně v tuzemsku vypěstovaného ovoce. V prvotní fázi se s ovocnáři do jednoho šiku postavili i vinaři. Nicméně ti si pak záhy uvědomili, že pro ně je mnohem důležitější, aby tiché víno zůstalo osvobozeno od spotřební daně, a tak prosík za umrzlé hrozny směrem k eráru odvolali.
ZAKŘIČÍŠ, DOSTANEŠ
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
