Neslavný epilog Lidových novin. Skončily jako mediální zbraň bývalého majitele, kterou už nepotřebuje
Koncem srpna vyšlo poslední číslo tištěných Lidových novin. Skončila éra jednoho titulu s bohatou historií, ve skutečnosti ale „skončily“ dřív. V momentě, kdy je koupil politický podnikatel Andrej Babiš, aby o něm podle jeho přání psaly pravdu. Loajalitu prokázaly desítkami kauz, jimiž byly proslulé.
Lidové noviny založil Adolf Stránský před 131 lety. Přispívali do nich Ferdinand Peroutka, Karel Čapek, Josef Čapek, Eduard Bass, Rudolf Těsnohlídek, Jiří Mahen, Karel Poláček a další známá jména, ale i prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš.
Největšího věhlasu dosáhly za první republiky. Komunisté je zastavili v padesátých letech, ale v závěru normalizace na jejich tradici navázali chartisté vydáváním samizdatu téhož jména. Po pádu komunismu byly jediným nezávislým deníkem, který neměl nic společného s předlistopadovou žurnalistikou.
Nevědí, s kým mají tu čest
Punc seriózního deníku si Lidové noviny udržely i v době, kdy je vlastnil německý vydavatel, který do jejich obsahu nezasahoval. Ke zlomu došlo v létě 2013 krátce po policejní razii Roberta Šlachty a Iva Ištvana na Úřadu vlády, kdy je koupil Agrofert jako součást vydavatelství Mafra.
Majitel holdingu Andrej Babiš, jemuž se dnes Šlachta nabízí jako koaliční partner, se v té době se rozhodl vstoupit do politiky. Usoudil, že bez silné mediální podpory nebude mít šanci. Proto si koupil zhruba třetinu mediálního trhu, a to byl počátek dalekosáhlých změn tuzemské mediální scény.
„Já můžu tady veřejně prohlásit na zdraví mojich čtyř dětí a dvou vnuček, že já v žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v Mafře,“ prohlásil Babiš v České televizi krátce předtím, než akvizici schválil antimonopolní úřad.
Byla to jedna z mnoha jeho lživých mystifikací. Vzápětí zavolal do Lidových novin redaktoru Kálalovi a žádal vysvětlení, proč nenapsaly o jeho tiskové konferenci.
„Kdo vám to řekl, že o tom nemáte psát? Vladimír jak? Křivka? A vám to jako připadá v pohodě? Vám to připadá správné, co děláte, jako? Já vám volám jako občan Babiš... Já ještě nejsem majitel Mafry. Zatím... Všetky noviny o tom píšů... Že budu mít poradce z Ameriky... No dobrý, v pohodě, doufám, že kluci vědí, co dělají. Jako... Asi nevědí, s kým mají tu čest. Ale to je jedno. Mějte se fajn...“ pravil doslovně a položil telefon.
Hromadný exodus
Tím byl určen ráz nových poměrů. Nastal hromadný exodus z Lidových novin a sesterské Mladé fronty DNES. Do redakcí byli dosazeni noví zaměstnanci, kteří pochopili, k čemu mají deníky mediální divize Agrofertu sloužit. Zadání bylo jasné. Ignorovat citlivé kauzy svého majitele a torpédovat jeho politickou i obchodní konkurenci. Často prostřednictvím dehonestačních kauz a mediálních kampaní čítajících desítky textů.
Lidové noviny v tomto směru bodovaly hlavně v éře Babišova přítele, šéfredaktora Istvána Léka, ale svůj díl práce odvedly i později. Zaměření deníku ani redakce se nikoli náhodou neměnily ani po prodeji Mafry skupině Kaprain Group jako vedlejší součást balíčku s chemičkou Synthesia v únoru letošního roku.
Tištěné Lidové noviny, jež paradoxně pod celou dobu používaly podtitul „nezávislý deník založený v roce 1893“, tuto transakci přežily jen půl roku. Připomeňme si některé výbušné kauzy, jimiž posloužily svému majiteli.
Privatizace OKD
První byla kauza údajně nevýhodné privatizace OKD v době, kdy byl tehdejší premiér Bohuslav Sobotka v Grossově vládě ministrem financí. Andrej Babiš ji používal jako bič na koaliční ČSSD. V dubnu 2014 deníky Mafra zveřejnily první úniky z této kauzy, jimiž začala série desítek podobně laděných článků. Sobotka poprvé obvinil Babiše, že využívá svých médií ke zvyšování tlaku na koaličního partnera.
Lidové noviny v lednu 2017 oznámily, že kauza OKD bude procesem roku a nebude přitom nouze o špínu. Všichni tři obžalovaní byli později osvobozeni a soudní znalec Rudolf Doucha dostal odškodnění pět milionů korun.
Policejní válka
Ve střetu o policejní reorganizaci mezi ANO a ČSSD v létě 2016 se nejmarkantněji potvrdilo propojení mediální divize Agrofertu a části policejně-justičních složek. Kauzu otevřely Lidové noviny článkem „Jak se zbavit Šlachty“. Babišovy deníky poté zveřejnily stovky článků o třaskavém sporu, který málem vedl k pádu Sobotkovy vlády.
Jak vypíchly Lidové noviny: „Šlachtovým trumfem“ mělo být obvinění policejního prezidenta Tomáše Tuhého z napojení na podsvětí - jenže bylo zcela vykonstruované. V deníku vycházely články o obavách, že některé citlivé kauzy nemusejí být vyšetřené, namátkou doplněné „ilustrační“ fotografií s volebním billboardem s tváří Andreje Babiše a sloganem „Zasloužíme si lepší Česko“.
Odstranění ředitele GIBS
Ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů Michal Murín byl na jaře 2018 první na odstřel z vysoce postavených policejních funkcionářů po nástupu vlády ANO. Mediální tlaky na něj zesílily poté, co odmítl na Babišův nátlak rezignovat pod pohrůžkou, že jinak bude veřejně skandalizován. Následoval soustředěný útok s významným podílem Lidových novin a Murín nakonec kapituloval.
Oleo Chemical
Před soudem skončila kauza továrny Oleo Chemical vyrábějící biopaliva druhé generace. Lidové noviny se jí věnovaly s mimořádnou pečlivostí. Zveřejnily desítky článků s exkluzívními citacemi z policejních protokolů. Případ byl o to závažnější, že o tuto firmu projevil zájem Agrofert, který hodlal ovládnout trh s biopalivy. Nedlouho poté, co majitelé nabídku odmítli, začala jejich kriminalizace.
Bereta
Deníky Mafra se angažovaly i v kauze Bereta, týkající se vynášení informací z trestních řízení, kterou dnes řeší soud. Šlachta ji nepodloženě dával do souvislosti s „mafií“ ministra vnitra Chovance jako údajný důvod policejní reorganizace. Lidové noviny zveřejnily obsáhlé fragmenty z policejního spisu (mj. v článku „Justiční chobotnice v roce 2016“) a únikům z tohoto případu se věnovala i parlamentní vyšetřovací komise.
Zpochybňování úřadu OLAF
Lidové noviny se věnovaly i Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). Zveřejnily konspirační teorii, že vyšetřování Čapího hnízda na evropské úrovni je jen součástí boje mezi bývalým ředitelem OLAF Giovannim Kesslerem a předsedkyní Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu Ingeborg Grässleovou.
Později se deník snažil bagatelizovat závěrečnou zprávu evropských vyšetřovatelů, kteří pravomocně konstatovali porušení unijních pravidel, na jehož základě musel Agrofert vrátit padesátimilionovou dotaci.
Útoky na ministry ČSSD
Útokům deníků Mafra čelil kromě premiéra Sobotky i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, ale dlouhodobou péči věnovaly zejména Chovancovi, například v souvislosti s Českou poštou. Typickým příkladem je článek Lidových novin „Babiš se pustil do pošty: Vypisuje podivné tendry“, který Ministerstvo vnitra označilo za „hrubou politickou manipulaci a za závažné porušení novinářské nezávislosti a objektivity“.
Útoky na ministry ANO
Novátorská byla úloha deníků Mafra při likvidaci činitelů ANO, kteří se znelíbili svému šéfovi. První na odstřel byl ministr dopravy Antonín Prachař. Později byla stejným způsobem odstraněna ministryně spravedlnosti Helena Válková. V únoru 2015 Lidové noviny publikovaly článek „Osudové chyby ministryně Válkové“ a její konec ve vládě byl zpečetěn.
Proč skončily Lidové noviny?
Výčet podobných kauz a výpomoci Lidových novin svému majiteli ve složitých situacích by byl dlouhý. Platné byly i v době, kdy je ANO v opozici a obdobnou rétorikou vhodně zapadaly do Babišovy strategie uchopit zpátky moc. Dnes bude držet prapor „jen“ čtenější Mladá fronta DNES.
Rozhodně neplatí, že jediným důvodem konce Lidových novin byla jejich ztrátovost. Prodaný náklad dlouhodobě klesá všem tištěným deníkům a podle trendů nelze vyloučit, že v následující dekádě skončí některé další.
Zájemci o jejich koupi by se našli, ale vypadá to tak, že součástí neveřejné dohody s novým majitelem mohlo být ujištění, že odepsané Lidové noviny nikdo jiný nepořídí. Co kdyby zase nepsaly Babišovu pravdu?
Politický podnikatel se k nim zachoval tak, jako k řadě svých bývalých spolupracovníků, přičemž někdy k jejich popravě využil i své deníky. Jakmile usoudil, že už je nepotřebuje, zlomil nad nimi hůl. Proto skončily i Lidové noviny.
