Mzdy v Česku sice rostou, ale na nějaké velké utrácení to stále není
Ta zpráva vypadá na první pohled slibně a hezky se čte. Průměrná nominální mzda v České republice ve druhém čtvrtletí letošního roku meziročně vzrostla o 6,5 procenta na 45.854 korun. Po zohlednění údaje o růstu cen tak činilo reálné zvýšení výdělků 3,9 procenta. V Česku tak rostly mzdy rychleji než inflace druhý kvartál za sebou, což znamená, že lidé opět reálně bohatnou a mohou si za své příjmy koupit více zboží či služeb.
Tím však výčet dobrých zpráv končí a u čtení dalších řádků je potřeba odložit růžové brýle. Na údaje o růstu výdělků i nominální cifru na výplatnicích je potřeba nahlížet v širším kontextu a z více úhlů. A zde už tolik důvodů k radosti nebo optimismu není.
Je sice skvělé, že mzdy v Česku rostou a že jejich růst je vyšší než nárůst inflace. Nicméně k aktuálním datům hned ekonomové přidali několik jizlivých komentářů. Jedním z nich je ten, že růst reálných mezd je ve svém výsledku nižší, než očekávaly analytické firmy, ale i Česká národní banka čekala.
Mohlo by se o jevit jako nenažraný nebo cynický komentář o tom, že lidé bohatnou, a mohou si za své platy koupit více, ale ono jim je to málo. Na druhou stranu je však potřeba říci, že díky divoké inflaci, která tu byla v letech 2022 a 2023, reálná úroveň českých mezd prudce klesla a vrátila nás v čase nejméně o pět let nazpět. Tudíž i ono aktuální zvýšení reálných výdělků o necelá čtyři procenta je něco jako kapka medu v kýblu horké vody. Zkrátka, než se tuto příjmově-inflační propast z předchozích let podaří zasypat, proteče Vltavou v Praze ještě hodně vody.
Další bodem z mzdové statistiky, na který upozornil například ekonom Miroslav Novák ze společnosti Akcenta, je skutečnost, že na celkovém průměrném růstu mezd se nejvíce podílely výplaty lépe a nejlépe placených lidí, zatímco k lidem s nižšími mzdami jejich šéfové tolik štědří nebyli. Novák to doložil na údajích, podle nich růst průměrné mzdy byl vyšší než hodnota takzvaného mediánu. Tento statistický údaj pomyslně dělí skupinu všech vydělávajících lidí na dvě stejně velké skupiny podle jejich příjmů a je o několik tisícikorun nižší než hodnota průměrné mzdy.
Potom je potřeba dodat, že stále platí že zhruba dvě třetiny lidí v zemi na hodnotu průměrné mzdy ani nedosáhnou a potom tu je zhruba 150 tisíc lidí, kteří pracují za minimální mzdu. Další desítky tisíc lidí pobírají stejné mzdy i několik let a jejich zaměstnavatel jim nepřidal ani korunu. U nich se o nějakém reálném bohatnutí příliš hovořit nedá.
Ekonomové poukazují, že právě onen nízký nárůst reálných mezd u méně vydělávajících lidí je hlavní brzdou růstu spotřeby. Ta sice roste, ale jen mírně a tudíž ani růst hrubého domácího produktu České republiky není a nemůže být příliš zářný. Lidé zkrátka šetří a s útratami váhají. Buď se z nich za poslední roky stali ještě větší spořínkové a nebo se zkrátka obávají toho, co přijde v budoucnosti a chtějí mít krytá záda. Tato reakce je logická a pochopitelná, ale nikoliv optimistická pro budoucí vývoj české ekonomiky.
Toho, že to s útratami méně vydělávajících lidí není příliš růžové, si všimla už i vláda. Brzy se totiž začne jednat o definitivní podobě minimální mzdy v příštím roce. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka už do éteru vypustil zprávu, že tato nejnižší mzda v příštím roce vzroste o 1900 korun na celkových 20.900 korun. Tak velký jednorázový nárůst Česká republika nepamatuje. Úměrně tomu se zvýší i výdělky i u dalších stupňů takzvaných zaručených mezd a lze hovořit o stovkách tisíc lidí, kteří si takto v příštím roce polepší. To se zcela jistě projeví i na nárůstu ukazatelů o průměrné nebo reálné mzdě. Je zcela jisté, že u tohoto vládního kroku se postaví na zadní firmy a instituce jako je Hospodářská komora nebo Svaz průmyslu a dopravy.
Až budou znít plamenné argumenty z obou stran o tom, zda mzdy rostou hodně nebo málo, je potřeba si připomenout i další okolnosti. Jsme 35 let od Sametové revoluce a výdělky českých občanů jsou stále hodně hanebně daleko od hodnot, které jsou v západní Evropě. Češi si tam stále musí připadat jako chudí příbuzní a bohužel tento se stav se jen tak nezmění. Současný guvernér České národní banky Aleš Michal ještě jakožto bankovní analytik a poradce tehdejšího místopředsedy vlády Jiřího Havla (ČSSD) před dvaceti lety vytvořil matematický model, podle kterého Česká republika dožene v úrovni mezd Rakousko v roce 2038. Podle tehdejších Michlových propočtů by průměrný Čech měl v onom roce pobírat 144 tisíc korun. Znamenalo by to, že v následujících 14 letech by musely mzdy vzrůst dohromady o 100 tisíc korun. Zní to hezky, že jo? Myslím, že budeme hodně rádi, když to bude alespoň třetina…
