Fiala zadluží Česko víc než Babiš. Proč vláda rezignovala na vyrovnaný rozpočet?
Ministr financí Stanjura zveřejnil návrh státního rozpočtu na příští rok. Deficit v něm sice má klesnout, ale jen z 252 na 230 miliard, rozdíl je tedy v celkovém kontextu zanedbatelný. Většinu schodku pořád tvoří běžné výdaje státu, tedy strukturální deficit. Znamená to, že vláda rezignovala na svůj slib o konsolidaci veřejných financí?
Výsledný dojem z počínání Fialovy vlády je špatný pro všechny strany – opoziční část společnosti má pocit, že pro ni vláda nic nedělá. Voliči vlády zase musí vidět, že neplní svůj slib o vyrovnaném rozpočtu. Na Babiše už není možné se vymlouvat, brzo to budou tři roky, co odešel z vlády.
Předložení návrhu rozpočtu předcházela absolutně nestandardní procedura. Obvykle resort financí návrh rozpočtu zveřejňuje v červnu, jak mu nakonec i ukládá zákon. Stanjura však návrh publikoval až minulý týden, na konci srpna. Podle vládních politiků se tak mělo předejít chaosu a bazarovým vyjednáváním, která by zaplnila veřejnou debatu. Opak byl ale pravdou – ministři i v tomto případě říkali veřejně své požadavky na Stanjuru, rozdíl byl maximálně v tom, že veřejnost a novináři mohli jen spekulovat, jaký bude výsledek. Celá debata tím pádem byla méně transparentní.
Výsledek pak pokulhává už jen formou. Ministerstvo rozpočet vyvěsilo v podobě několika samostatných souborů, navíc byl zveřejněn minutu před půlnocí, tedy v poslední minutu měsíce srpna, v tom doslova nejzazším termínu. To nesvědčí o vstřícnosti k médiím i veřejnosti. Ministr Stanjura navíc v rozhovorech působí, jako by jej jakékoli dotazy na rozpočet akorát obtěžovaly.
Ke konci volebního období Fialovy vlády se zkrátka ukazuje, že rozpočet tenhle kabinet na nohy nepostaví. Důvodů se nabízí několik a pravda může být ve více z nich. Jeden může být, že pětikoaliční sestava se na úsporách nebo změnách daní neshodne, jako v případě tichého vína. Další je, že si vládní strany nedovolí sáhnout na sociální benefity svých voličů, jako v případě paušální daně a zdanění OSVČ nebo u superhrubé mzdy.
A v neposlední řadě možná není tak snadné najít úspory, jak si to představovali z opozice. Před volbami hlásal program SPOLU, že pouze na provozu státu se dá ušetřit 150 miliard, což byl absolutní rozpočtový populismus, podobně jako pohádky o propouštění nadbytečných úředníků. Vládní strany sice opakují, že stát je nepřiměřeně velký, nepřišly ale s relevantním auditem výdajů ani s vizí, kde a jak je zreformovat.
Výsledek je jednoduchý. Za vlád Andreje Babšie stoupl dluh ČR v součtu o 813 miliard korun, za vlády Fialy to bude dle plánu 1 132 miliard. Mimochodem, za vlády Bohuslava Sobotky v letech 2014-2017 vznikl úhrnný dluh 85 miliard a ODS s TOP 09 tehdy protestovaly, že je to moc.
TOP 09 tehdy ještě měla ve svém čele Miroslava Kalouska a není náhoda, že právě on teď patří mezí největší kritiky současného rozpočtu. „Účetní zoufalství lidí, kteří vůbec netuší, jaké systémové změny by měli promítat do fiskální politiky“ – tak nazval Kalousek rozpočtové počínání vlády. Není co dodat.
