Petr Havel: Potenciál spotřeby biopotravin není v Česku zdaleka plně využit
Zejména s cílem zvýšit povědomí spotřebitelů v ČR o přínosech biopotravin pro člověka, a ještě možná více pro životní prostředí, probíhá v naší zemi již od roku 2005 celá řada osvětových a prezentačních akcí pod souhrnným názvem „Září – měsíc biopotravin a ekologického zemědělství“.
Zatímco ale plocha ekologicky obhospodařovaná zemědělské půdy je v naší zemi jedna z nejvyšších v celé EU a představuje 16,2 procenta, a zanedbatelný není ani počet ekologických zemědělců (5050 na konci roku 2022) i výrobců biopotravin, spotřebitelé bioprodukty příliš nekupují. Podle zatím poslední „Ročenky ekologického zemědělství za rok 2022“ se nákup biopotravin podílí na nákupech potravin v ČR jen ve výši 1,6 procenta, což je mnohem méně, než jaký je tento podíl v řadě zemí EU, kde se pohybuje kolem 10 procent.
Tento stav přitom odráží zejména neochotu spotřebitelů nakupovat dražší potraviny, neboť bioprodukty jsou oproti „normálním“ (konvenčním) potravinám dražší, a to obvykle o desítky procent. Výsledkem nízkého prodeje biopotravin v ČR je pak nedostatek zpracovatelských kapacit (biopotravinářských podniků), což snižuje možnost nabídky těchto produktů konečnému spotřebiteli. Nízký zájem spotřebitele následně vede k tomu, že se téměř polovina biopotravin vyrobených v ČR vyváží do zahraničí. Na druhou stranu se ale dvě třetiny u nás prodávaných potravin ze zahraničí dováží, neboť v ČR nelze některé produkty vzhledem k nedostatečným zpracovatelským kapacitám vyrobit.
To je samozřejmě škoda, a navíc tento stav poněkud popírá jeden z hlavních principů ekozemědělství, tedy snahu zanechat po sobě co nejnižší uhlíkovou stopu. Bioprodukty by přitom měly být principiálně zkonzumovány tam, kde se pěstují a zpracovávají, s čímž je ale transport takových produktů na větší vzdálenosti v rozporu. Není ale nicméně pravda, že biopotraviny z dovozu jsou nekvalitní a „nebio“, jak se často tvrdí. Podle kontrol prováděných Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí (SZPI) v loňském roce byly všechny laboratorní vzorky, které byly při kontrolách dovozu ekologické produkce odebrány, vyhodnoceny jako vyhovující, u žádné zásilky nebylo shledáno porušení pravidel ekologické produkce a všechny tak byly propuštěny do volného oběhu jako ekologické.
Tak či tak není potenciál tuzemské ekologické produkce a biopotravin vůbec v ČR dostatečně využit. Mnohé produkty spotřebitel navíc ani nezná, neboť se prodávají jen na farmách v rámci „prodejů ze dvora“, případně jako nebio produkty v menších maloobchodních sítích, ačkoli byly vyrobeny podle zásad ekologického zemědělství. Ambici alespoň částečně napravit tento stav je již více než 20 let existující soutěž „Nejlepší biopotravina roku“, v níž odborná porota hodnotí každoročně několik desítek výrobků v pěti soutěžních kategoriích. Soutěž již proběhla i letos, přičemž nejpočetnější skupinou byly mlékárenské produkty. Ty jsou ostatně spolu s ovocem a zeleninou statisticky nejčastěji v ČR nakupovanými biopotravinami.
Zvýšit odbyt biopotravin v naší zemi by bylo velmi žádoucí, neboť by se tím také přirozeně zvýšila ochrana životního prostředí a mimo jiné snížilo zatížení zemědělské půdy chemickými prostředky. Obojí přitom podporuje drtivá většina veřejnosti, avšak k tomu, aby lidé ke zlepšení stavu krajiny aktivně přispěli alespoň občasným nákupem v ČR vyrobených biopotravin, chybí dostatek vůle, byť prodej biopotravin (ale velmi pomalu) postupně roste. Což je hlavní problém ekologického zemědělství v naší zemi.
Autor je agrární analytik
