Tragédie na škole v Domažlicích, Putinův kolaborant Vrabel a polemika o totalitě a svobodě slova
Třináctiletá dívka pobodala na základní škole v Domažlicích dva spolužáky. Tento hrůzný exces nikoli poprvé spustil lavinu dezinformací o národnosti pachatelky. A nikoli náhodou v něm znovu figurují proruští dezinformátoři, vydávající se za oběti údajné totality.
Napadení nožem má na svědomí žákyně, která propadla kvůli špatnému prospěchu. Zaútočila na bývalé spolužáky, chlapce a dívku, kteří byli ošetřeni a nejsou v ohrožení života. Útočnici, která skončila na psychiatrii, na místě eliminovala učitelka s ředitelem, a zabránili tak ještě větší tragédii.
Vrabelova lež
Motiv činu zatím není jasný. Jasno však měli někteří místní dezinformátoři na sociálních sítích v čele s Ladislavem Vrabelem, který zaměňuje svůj slogan „Česká republika na 1. místě“ za „Ruská federace na 1. místě“. K útoku se vyjádřil krátce po jeho zveřejnění.
„Chtěl bych vám říct jednu strašně důležitou věc v souvislosti s tím, jak dneska byly dvě děti pobodaný tou ukrajinskou spolužačkou. Je potřeba si uvědomit jednu opravdu nejdůležitější věc tady na tom celým: Když vaše děti pobodá ukrajinská spolužačka, tak to nemá nic společného s tím, že je Ukrajinka,“ prohlašuje rádoby ironicky.
Je to manipulativní lež, jíž se chytilo mnoho podobně orientovaných konzumentů sociálních sítí. Někteří z nich se jistě účastnili Vrabelových demonstrací na Václavském náměstí v době jeho největší slávy.
Vrabel nebyl první, kdo tuto ohavnou nepravdu šířil. „Jsou čeští mainstreamoví novináři natvrdlí? Tak v Domažlicích podle spolužáků pobodaných dětí řádila Ukrajinka. Proč to mainstream tají? Proč o tom lže?“ napsal jiný kontroverzní aktivista Antonín Vavruška.
Policie zareagovala příkladně rychle, aby utnula veškeré konspirační teorie. „S ohledem na případné spekulace a následné dezinformace chceme vyvrátit některá vyjádření komentujících na sociálních sítích, že by podezřelou dívkou měla být Ukrajinka,“ zveřejnila stanovisko už téhož dne.
Vavruška svůj post stáhl, jen znovu zviditelnil svoji úroveň. Vrabel si ovšem stojí za svým. Na facebookovém účtu je jeho video stále k nalezení, doplněné o další „rozbory“. Hovoří v nich o údajném násilí ukrajinské menšiny na českém obyvatelstvu, které prý bylo plánované už před pěti lety Evropskou unií.
Zajímají se už o toto svinstvo orgány činné v trestním řízení?
Obskurní „oběť totality“
Není to zdaleka poprvé, kdy Vrabel šíří dezinformace poplatné Putinovu režimu. Dodnes si stojí i za prokazatelnou lží, že česká vláda chtěla zaútočit na Rusko jadernými hlavicemi, což by vyvolalo ruský protiútok. Česká armáda nemá jaderné zbraně a soud mu uložil peněžitý trest za šíření poplašné zprávy.
Vrabel patří mezi nejobskurnější postavy Putinovy páté kolony, kam volně přeplul z antivaxerské scény. Soudem usvědčený lhář zatížený mnoha exekucemi se považuje za oběť „politických procesů“. Oslavil připojení Doněcka a Luhanska k Rusku a omluvil se Putinovi za vojenské dodávky na Ukrajinu. Prozradil, že čerpá informace z propagandistického kanálu Rossija 1.
„Požadujeme, aby byla Česká republika vojensky neutrální a orientovala se směrem na Rusko. Především proto, aby si zajistila levný ruský plyn,“ shrnul před dvěma lety hlavní cíle pro srbskou mutaci webu Sputnik. Rozvíjí bizarní teorii, že každý, kdo se vymezuje proti Rusku, je nacista.
Nejde o první exces
Hájení zájmů Kremlu má v rámci hybridní války více podob. Od otevřené kolaborace aktivistů typu Vrabela až po snahu rozložit západní jednotu v pomoci Ukrajině – velmi často šířením lživých konspirací a poplašných zpráv.
Podobných případů bylo víc. V dubnu letošního roku zasahovala policie na gymnáziu v Litvínově, jelikož do něj vnikl neznámý muž. Na sociálních sítích se začaly šířit konspirace, že jde o dvacetiletého Ukrajince a ve škole se střílelo. Vzápětí vyšlo najevo, že šlo o zloděje české národnosti, který byl pod vlivem drog.
Stejné spekulace se šířily loni před Vánocemi v souvislosti s tragickou střelbou na Univerzitě Karlově. Místní trollové měli od počátku jasno, že pachatelem byl Ukrajinec. Nevzdávali se ani poté, když policie zveřejnila jeho identitu. Objevily se fámy, že střelec byl zradikalizovaný „ukrajinským režimem“ nebo že použil zbraně získané z Ukrajiny.
Vraťme se k Vrabelovi, jenž mimo jiné bojuje proti údajné totalitní cenzuře. Současně tvrdí, že „v Rusku je cenzura také, ale zdaleka ne tak hrozná jako u nás, přestože nejsme ve válečném stavu“.
Podobnou rétoriku o údajné totalitě a cenzuře jak v padesátých letech přebírají někteří politici, kteří se nápadně kryjí s těmi, kdo vyzývají k jednání o míru na Ukrajině za každou cenu a k urovnání vztahů s Ruskem.
Mnozí z nich přitom kontinuálně promlouvají v médiích, a zdaleka se nejedná jen o desítky nových „alternativních“ médií s nejasným financováním, rodících se jako houby dešti po ruské invazi na Ukrajinu.
Kdo je „svině“?
Stejnou „antitotalitní“ rétoriku používají i novodobí aktivisté zdánlivě bohulibě bojující za svobodu projevu. Nad jejich motivy, o co jim jde ve skutečnosti, však visí otazníky. Tvrdí sice, že nejsou proruští, ale ozývají se především tehdy, když mají pocit, že má být omezováno šíření narativů ruské propagandy.
Zapadají do portfolia jejich ochrany i fanatičtí stoupenci Putinova režimu typu Vrabela, kteří se nezastaví před žádnou lží? Proč se neozvali v době, kdy politický podnikatel Andrej Babiš koupil třetinu mediálního trhu, což významně přispělo k deformaci svobodného projevu v těchto médiích?
Absolutní „šok“ u těchto aktivistů a některých komentátorů vyvolal Otakar Foltýn, když prohlásil, že část stoupenců válečného zločince jsou „svině“. Následná zjitřená debata, zda může vládní úředník používat takto expresivní výrazy, je mimo podstatu věci.
Pro některé postavy typu Ladislava Vrabela je to v souvislosti s tím, co se odehrává na sociálních sítích, ještě příliš umírněný výraz. Navíc „svině“ je užitečné zvíře a podobná přirovnání jej dehonestují.
Každý, kdo chrání svobodu projevu takových lidských zrůd, jako je mimo jiné Vrabel, je buď slovy Antonína Vavrušky „natvrdlý“, nebo je s nimi na jedné lodi. O svobodu slova jim nejde ani náhodou.
