Beseda Jindřicha Rajchla v Praze 30. 11. 2023

Beseda Jindřicha Rajchla v Praze 30. 11. 2023 Zdroj: Zbyněk Pecák

Beseda Jindřicha Rajchla v Praze 30. 11. 2023
45. sjezd ČSSD v Plzni
45. sjezd ČSSD v Plzni: V. Špidla
Zuzana Majerová Zahradníková ve volebním štábu Trikolóry
Zuzana Majerová Zahradníková ve volebním štábu Trikolóry
9
Fotogalerie

Strany a hnutí, které nemá smysl volit: Rajchlovo PRO, Zelení, sociální demokracie či Trikolóra

Viliam Buchert

V Česku existuje už nějakou dobu několik stran a hnutí, o kterých veřejnost pravidelně slyší, objevují se pod pětiprocentní hranicí v průzkumech, ale jejich podpora voličům většinou nic nepřinese. To zejména tehdy, když nedokážou najít silné koaliční partnery. Hlasy občanů tak pravidelně propadají. Typickým příkladem je Rajchlovo PRO, dále Zelení, kdysi silná sociální demokracie, Trikolora nebo Svobodní. Pod pětiprocentní hranicí nutnou pro zvolení je už dlouho i vládní KDU-ČSL, ale ta přežije, protože je v koalici Spolu, podobně jako TOP 09.

V posledních dvou letech vyvolala velkou pozornost u veřejnosti a médií strana Právo Respekt Odbornost, kterou založil a vymyslel právník Jindřich Rajchl. Ten zorganizoval několik demonstrací na pražském Václavském náměstí a dokázal na ně přilákat hodně lidí nespokojených s vládou Petra Fialy. Samolibý egomaniak Rajchl je dobrý rétor, a ještě lepší výběrčí peněz od lidí, kteří hledají nějakou politickou alternativu. Za volby do červnového Evropského parlamentu a budování kultu osobnosti svého předsedy strana utratila miliony korun, ale výsledek byl jen 2,15 procenta hlasů, to na žádný mandát nestačilo. Rajchlovým velkým a dlouhodobým problémem je totiž to, že se nedokáže na protivládní scéně domluvit s dalšími protagonisty. Hlasy pro něj jsou proto vyhozené. Mnoho občanů tak podpora PRO stála peníze, které ovšem pro svoji kariéru využil především Jindřich Rajchl.

Smutným případem je pak osud české sociální demokracie. Kdysi velká a vlivná strana, která byla založená už v roce 1878, prožívá své katastrofální období. Po vládnutí s Andrejem Babišem se propadla do bezvýznamnosti a nezdá se, že by ji momentálně někdo dokázal resuscitovat. Postrádá nápady, drajv, je personálně vyprahlá. Vpadá jako prázdná nádoba. Tomu odpovídají i slabé preference. I kvůli ní může pořád exhibovat komunistická europoslankyně Kateřina Konečná. Jedinými relevantními politiky současné SOCDEM (tak se dnes strana jmenuje) je hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a senátor a starosta Bohumína Petr Vícha.

Jako perspektivní se chvíli zdála i strana Trikolora, kterou v červnu 2019 založil Václav Klaus mladší. Ten měl ale v politice podobný problém jako Rajchl, chtěl být vždy především „samostatnou jednotkou“ a dohoda na některých věcech s ním nebyla možná. Proto byl před více než pěti lety i vyloučen z ODS. Dlouho nevydržel ani v Trikoloře, kterou vede od dubna 2021 Zuzana Majerová. Ta sice vystupuje rázně, ale stalo se jí to, co je v kariéře každého politika to nejhorší – působí často směšně a patří do skupiny politických štěken. Odpovídají tomu i volební výsledky Trikolory. Ta ve snaze o záchranu podepsala loni memorandum o spolupráci s Okamurovou SPD. První větší test v červnu při volbách do europarlamentu ale této koalici nevyšel, dostala pouze 5,73 procenta hlasů. A mimochodem členem a kandidátem na předsedu Trikolory byl kdysi i vzpomínaný Jindřich Rajchl…

Na zcela jiném ideovém spektru jako Rajchl a Majerová stojí Zelení, strana levicová a ekologicky progresivistická. Do průzkumů ji sice agentury pořád zařazují, ale její výsledky jsou slabé, je to v posledních letech zcela jistě vyhozený hlas. V roce ve volbách do Poslanecké sněmovny získala jen 0,99 procenta a letos v červnu v eurovolbách 1,55 procenta. Předsedkyni Magdalénu Davis mnoho lidí nezná, ale tuto schopnou bioložku by mohla draftovat nějaká vládní středová strana, pak by její působení v politice mělo větší význam.

Mezi strany, které se pohybují na podpoře od jednoho do dvou procent se pravidelně objevují i Svobodní. Na rozdíl od všech stran, které jsme zde zmínili, mají především v rámci svého ekonomického programu některé věci, které jsou správné – nízké daně, nižší deficity nebo menší vliv státu. Neslibují rozdávání, a to je pro většinu českých voličů nepřijatelné, i když všichni víme, že je to špatně. Pak je těžké se prosadit. Zda se někdy podaří Svobodným prolomit hranici, která je posune jinam, je otázkou. V Senátu teď ale podporují i kandidaturu Roberta Šlachty, šéfa Přísahy, který v roce 2013 jako vlivný policista významně přispěl k pádu vlády na základě některých neprokázaných obvinění. Pokud chtějí Svobodní jít touto cestou, musí se volič i nad hlasem pro ně zamyslet.