Pátek třináctého na české „pravici“: Casting B-týmu ANO, které s pravicí nemá nic společného
Klub motoristů uspořádal konferenci „Pátek třináctého na české pravici“, která demonstrovala spojování některých jednotlivců a proudů. Ačkoli to na ní nezaznělo, hlavním cílem bylo představit tým, který počítá s budoucí spoluprací s Andrejem Babišem.
Konference se zúčastnili Filip Turek a Boris Šťastný, reprezentující Motoristy sobě, lidovecký senátor Jiří Čunek, bývalý europoslanec Jan Zahradil, jenž zdůraznil, že zastupuje svoje osobní názory řadového člena ODS, a poslanec Patrik Nacher, který funguje jako spojka a náhončí potenciálních koaličních partnerů hnutí ANO.
SPD v sanitárním kordonu
Pokud si někdo myslel, že někdo předloží konkrétní program, musel být zklamaný. O to nešlo a ani to nebylo možné. Zazněla jen spousta frází a nijak objevná kritika vlády ve stejném módu, jakým ji mnohem razantněji dlouhodobě praktikuje Babiš a konkurenční hnutí SPD, které na rozdíl od předchozích akcí tohoto okruhu nebylo pozváno.
Od toho se můžeme odpíchnout. Klausovci poté, co koketovali s Okamurou, obrátili po nečekaném Turkově úspěchu v evropských volbách přízeň k Motoristům sobě, založeným Petrem Macinkou. Jelikož SPD po nástupu nové konkurence sklouzlo k otevřenému rasismu, bylo zjevně postaveno do sanitárního kordonu.
Nelze si příliš představit, že by SPD v tomto tvaru jakkoli participovala na celostátním, ale i na krajském vládnutí. Dnes má nejblíže k Alternativě pro Německo, se kterou sdílí okrajovou unijní frakci Suverenistů. AfD byla příliš extremistická i pro Marine Le Penovou, jež se postarala o její vyloučení z bývalé frakce Identita a demokracie.
Klub motoristů Babišovi nabízí jinou, méně radikální alternativu, která nechce vystoupit z EU a NATO. Macinka už vyhlašuje, že přirozeným partnerem je hnutí ANO. Babiše považuje za „velice schopného manažera“, což zní eufemisticky po zkušenostech s jeho řízením covidové pandemie.
Turek si pochvaluje dohody se šéfem ANO a podporuje svého koaličního partnera Roberta Šlachtu na post ministra vnitra. Téhož Šlachtu, jehož klausovci ještě před rokem označovali za strůjce nedemokratického převratu, který by měl vyvodit odpovědnost.
Proti „antibabišovi“
Diskutérům se nelíbí program „antibabiš”. Podle Čunka je to „neuvěřitelně negativní energie pro polarizování společnosti“. Program „antifiala“, který praktikují sami osobně a jejich stoupenci, je ovšem v pořádku. Z jejich úhlu pohledu je to pochopitelné.
Sestava byla doplněná jednotlivci (Čunek, Zahradil), kteří dlouhodobě kritizují strategii Spolu a podporují vstup do vlády s ANO. Čunek by se ještě nedávno nevyhýbal ani koalici s SPD, k níž má názorově nejblíže.
Stoupenci koalice s hnutím ANO nechtějí vidět, jak skončila Sociální demokracie, ze které dnes zbývají už jen trosky. Proto se nelze zbavit dojmu, jde jen o cynický přístup zůstat u moci za každou cenu bez ohledu na následky a dramatický odliv voličů.
Teambuilding hnutí ANO
Z těchto důvodů konference nápadně připomínala casting, či teambuilding B-týmu ANO v případné vládní koalici s Andrejem Babišem. Zůstává však otázkou, proč se označují za pravici.
Co mají s pravicí společného stoupenec tvrdých regulací Šťastný, který už deset let volí ANO, Čunek, nebo Nacher? Co má s pravicí společného hnutí Přísaha, v jehož dresu se Turek vyvezl do Evropského parlamentu, a Šlachta jej řadí ke „spravedlivému středu“?
Co má s pravicí společného především hodnotově beztvaré hnutí ANO, jež by bylo v takové vládní sestavě jistě dominantní? Babiš se k ní nehlásí ani dnes. Označuje se za „hrdého populistu“, který založil stranu pro všechny.
Podle toho také vypadalo jeho vládnutí, které rozjelo nejrychlejší zadlužování v Evropě. Není žádná náhoda, že další potenciální Babišův vládní partner, šéfka komunistů Kateřina Konečná, označuje šéfa ANO za nejlevicovějšího polistopadového premiéra. I dnes chce rušit úsporné reformy a prudce zvyšovat státní výdaje.
Selektivní boj proti cenzuře
Ještě jedna věc nesedí. Na konferenci se linula kritika údajné cenzury a omezování svobody slova. Nelíbí se jim „kádrování“ Otakara Foltýna, jenž se otevřeně vymezuje proti kolaborantům s Putinovým režimem. Dá se to také otočit.
Odpůrce ruské hybridní války nemá právo na svůj názor, zvlášť když nehodlá nikoho cenzurovat? Nejsou požadavky na svobodné šíření informací bez jakýchkoli omezení jen vodou na mlýn dezinformační kremelské propagandě?
Nacher hovoří o dělení názorů na „dobré“ a „špatné“. Sám je členem politické sekty, kde se za projevení vlastního názoru nekonvenujícího s vůdcem vyhazuje. Chodit denně do médií a vykládat o totalitě a cenzuře, to chce opravdu tlustou hroší kůži.
O selektivním přístupu k cenzuře svědčí náklonnost tohoto okruhu k Viktoru Orbánovi. Maďarský premiér má pod palcem osmdesát procent médií, a zpravodajství veřejnoprávních médií připomíná vysílání Československé televize před rokem 1989.
Orbánova vláda dlouhodobě využívá média jako politický nástroj. Koncentrace vlastnictví médií se zásadně posunula v listopadu 2018, kdy vznikla Středoevropská tisková a mediální nadace (KESMA), do níž vložili lidé s blízkými vazbami na premiéra Orbána téměř 500 mediálních titulů.
Maďarská provládní média jsou charakteristická propagandistickými praktikami, zadržováním příspěvků kritických vůči vládě, a výrazným omezováním přístupu opozice. To našim bojovníkům za svobodu slova nevadí, Orbána adorují a někteří jsou s ním v jedné evropské frakci. Jistě by se rádi tímto režimem v mnohém inspirovali, a to sjednocuje i účastníky této konference.
