Petr Sokol: Proruský radikál Kickl míří v Rakousku k volebnímu vítězství
Až půjdou Rakušané poslední zářijovou neděli volit, bude podle průzkumů hlavním favoritem na volební vítězství Svobodná strana Rakouska (FPÖ) a její lídr Herbert Kickl. Pod jeho vedením rakouští Svobodní vedou ve všech průzkumech od počátku roku 2023 a mají šanci poprvé v dějinách země skončit v parlamentních volbách na prvním místě.
Byl by to značný průlom na rakouské politické scéně, protože Svobodní se minimálně posledních 40 let profilují jako silně protestní strana, kterou ovšem právě její současný předseda a kandidát na kancléře Herbert Kickl posunul na ještě tvrdší a radikálnější linie.
Kickl se narodil v dělnické rodině v jihorakouské spolkové zemi Korutany, která je považována dlouhodobě za hlavní baštu Svobodných. Souvisí to s historií, protože právě v Korutanech byly po první světové válce spory o hranici s tehdejší vznikající Jugoslávií a potýkání německojazyčného a slovinského živlu zde vedlo až k ozbrojeným srážkám.
Haiderův člověk
Budoucí lídr Svobodných nedostudoval vysokou školu a už v mládí začal pracovat pro Svobodné. Brzo se vypracoval na toho, kdo psal projevy tehdejšímu lídrovi strany Jörgu Haiderovi. Byl to právě Haider, který Svobodné posunul od jednociferných volebních výsledků do pozice, kdy mohli poprvé bojovat o reálný politický vliv.
O Svobodných se nyní občas píše, že stranu po druhé světové válce založili bývalí nacisté, ale není to úplně přesné. Vznikli krátce po válce v první řadě jako následovník tzv. třetího tábora, jenž v zemi fungoval mezi světovými válkami vedle sociálních demokratů a křesťanských sociálů (dnešních lidovců) a jeho ideologií byl národní liberalismus. Příznivci byli dlouhodobě zastánci připojení Rakouska k Německu, které sice tehdy prosazovaly všechny strany, ale předchůdci Svobodných v tom byli nejvýraznější. Po válce i proto strany třetího tábora nebyly obnoveny a až s odstupem vznikl zárodek dnešních Svobodných. K němu se skutečně přidali i mnozí bývalí činovníci nacistické strany či důstojníci německé armády. Strana si i proto jako jediná ponechala v zásadě proněmecký přístup, zatímco zbytek rakouské politické scény začal nově mluvit o rakouském národě, který byl údajně první obětí nacistické rozpínavosti. Tenhle konstrukt přispěl zároveň k tomu, že v Rakousku na rozdíl od západní části Německa nikdy neproběhla důrazná denacifikace, což se později projevilo v rakouské politice i v některých postojích politiků patřících ke Svobodným.
Rakouský nacionalismus
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
