Leyenová s Fialou i Síkelou vyběhla. Máme slabší portfolio. Pletichy jdou šéfce komise znamenitě
Je to zklamání. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová s premiérem Fialou i ministrem Síkelou vyběhla. Jozef Síkela totiž nebude ani eurokomisařem pro energetiku, ani pro obchod, jak se týdny spekulovalo. Bude mít na starosti mezinárodní partnerství. Boj o skutečně silné ekonomické portfolio jsme opět prohráli. Děje se tak už 20 let, tedy od doby, co jsme členy EU. Přesto vláda i Síkela vydávají přidělené portfolio za úspěch, protože český politik bude mít pod sebou hodně úředníků (čím víc úředníků, tím je to lepší?) a velký rozpočet. Žádná výhra to ale není, opět se ukázalo, že náš vliv je v rámci EU malý.
Ursula von der Leyenová, která proslula svými netransparentními praktikami, opět předvedla, že se toho od své někdejší duchovní matky, německé exkancléřky Angely Merkelová, naučila hodně. Zákulisní pletichy ji jdou znamenitě. Složila si novou Evropskou komisi tak, aby to vyhovovalo především jí samotné. Budoucí osud Evropy u toho maskuje vzletnými slovy, jež jsou ve skutečnosti prázdnými frázemi.
Jozef Síkela bude mít na starosti dohled nad evropskou mezinárodní spoluprací a rozvojovou politikou, podporu koordinace mezi Evropskou unií a jejími členskými státy v oblasti rozvojové spolupráce a rovněž spolupráci s partnery při prosazování hodnot EU, včetně demokracie, právního státu a dodržování lidských práv. To zní hodně vznešeně. Síkela má mít na starosti i investiční program Global Gateway v hodnotě 300 miliard eur. Tím chce Brusel konkurovat čínskému projektu nové Hedvábné stezky a počítá s velkými zdroji do infrastruktury zejména v Africe, Indii, Latinské Americe a Pacifiku. Tak to jo, Síkela je ideální kandidát, jak rozfofrovat veřejné peníze. To jsme viděli i v Česku. Navíc se jistě těší, jak brzy zmizí z vlády, která je nepopulární a je velkou otázkou, zda budou dnešní vládní strany u moci i po dalších sněmovních volbách.
Jedna věc na volbě Leyenové je ale dobrá – Síkela zmizí v Bruselu a s Českem nebude mít už moc společného. Pokud jde ale o budoucnost a konkurenceschopnost Evropské unie, tak se nemáme na co těšit. Složení nové komise totiž vypadá tak, že především musely být nějak uspokojeny všechny členské země, bez ohledu na to, zda je to efektivní a zda to nejsou někdy vyhozené peníze. Přes to ale nejde vlak, protože EU je v tomto případě nepružným molochem. Stejně jako málokdo chce omezit to, že 30 procent rozpočtu EU jde do zemědělství, což je v dnešním vysoce konkurenčním světě nonsens.
Pozoruhodné pak je, že v nové komisi zaujmou významné a kvalitní posty zástupci Pobaltí, i když tři země z tohoto regionu mají jen kolem 6 milionů obyvatel. Naopak střední Evropa včetně Síkely na tom není tak dobře.
Von der Leyenová navíc pořád volala po vyrovnaném genderovém složení Evropské komise bez ohledu na schopnosti kandidátů. Až se z toho vyklubala nevyváženost – předsedkyně komise je žena, tři její místopředsedkyně jsou ženy, šéfka evropské diplomacie je žena. A pak v sestavě místopředsedů vidíme jen dva muže…
Leyenová v úterý ve Štrasburku také odmítla na schůzce s vysokými zástupci Evropského parlamentu sdělit jména nových eurokomisařů. Udělala to pak sama na tiskové konferenci. Francouzská europoslankyně Manon Aubryová, řekla, že je šokovaná, že je to skandální a že choreografie Leyenové byla „ilustrací jejího pohrdání parlamentem“.
O tom, že komise se skládala až brutálním způsobem, svědčí i pondělní rezignace francouzského eurokomisaře pro vnitřní trh Thierry Bretona, kterého Paříž opětovně nominovala do funkce. Breton v rezignačním dopise napsal, že Leyenová požádala Francii o stažení jeho nominace „z osobních důvodů“, o kterých s ní ale vůbec nemluvila.
Odpůrci, ale i někteří kolegové Ursuly von der Leyenové opakovaně reptají na to, že šéfka EK většinou uplatňuje přístup shora dolů. Pramení to z její záliby v utajování, což je v rozporu s kulturou rozhodování Evropské unie založeného na konsensu. „Nikomu nedůvěřuje, žije ve věži,“ řekl před časem webu Politico jeden z členů kabinetu jedné eurokomisařky. Když byla von der Leyenová v roce 2019 poprvé zvolena předsedkyní komise, rozhodla se zabydlet ve 13. patře sídla EU v bruselském Berlaymontu a nechala tam bývalou umývárnu přeměnit na svoji ložnici. To pak vedlo až ke stížnostem, že vládne s „mentalitou bunkru“ a s pomocí malé skupiny lidí. Na tom se nic nemění.
Mentalitu bunkru Ursuly von der Leyernové správně nepochopili ani premiér Petr Fiala, ani ministr Jozef Síkela. Proto nezískala Česká republika to, co si přála. I když vláda tvrdí, že to dopadlo výborně. Nedopadlo.
Zde je složení nové Evropské komise, jednotlivé kandidáty ještě musí potvrdit Evropský parlament:
Ursula von der Leyenová (Německo): předsedkyně
Teresa Riberaová (Španělsko): výkonná místopředsedkyně pro čistý, spravedlivý a konkurenceschopný přechod
Henna Virkkunenová (Finsko): výkonná místopředsedkyně pro technickou suverenitu, bezpečnost a demokracii
Stéphane Séjourné (Francie): výkonný místopředseda pro prosperitu a průmyslovou strategii
Roxana Mînzatuová (Rumunsko): výkonná místopředsedkyně pro lidi, dovednosti a připravenost
Raffaele Fitto (Itálie): výkonný místopředseda pro soudržnost a reformy
Kaja Kallasová (Estonsko): vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku
Magnus Brunner (Rakousko): vnitřní záležitosti a migrace
Hadja Lahbibová (Belgie): připravenost, krizové řízení, rovnost
Ekaterina Zacharievová (Bulharsko): startupy, výzkum a inovace
Dubravka Šuicaová (Chorvatsko): Středomoří
Costas Kadis (Kypr): rybolov a oceány
Jozef Síkela (Česká republika): mezinárodní partnerství
Dan Jørgensen (Dánsko): energetika a bydlení
Apostolos Tzitzikostas (Řecko): udržitelná doprava a cestovní ruch
Olivér Várhelyi (Maďarsko): zdraví a dobré životní podmínky zvířat
Michael McGrath (Irsko): demokracie, spravedlnost a právní stát
Valdis Dombrovskis (Lotyšsko): ekonomika a produktivita, implementace a zjednodušení
Andrius Kubilius (Litva): obrana a vesmír
Christophe Hansen (Lucembursko): zemědělství a potravinářství
Glenn Micallef (Malta): mezigenerační spravedlnost, mládež, kultura a sport
Wopke Hoekstra (Nizozemsko): klima, čistý růst, nulové emise
Piotr Serafin (Polsko): rozpočet, boj proti podvodům, veřejná správa
Maria Luís Albuquerqueová (Portugalsko): finanční služby
Maroš Šefčovič (Slovensko): obchodní a ekonomická bezpečnost, interinstitucionální vztahy a transparentnost
Marta Kosová (Slovinsko): rozšíření
Jessika Roswallová (Švédsko): životní prostředí, konkurenceschopná cirkulární ekonomika
