Petr Sokol: Šest důvodů, proč sledovat výsledky dnešních voleb
Krajské i senátní volby jsou někdy označovány jako volby druhého řádu. Chodí v nich totiž volit méně občanů než ve volbách do Sněmovny nebo při výběru hlavy státu. Přesto mají letošní volby několik zápletek, kvůli kterým se vyplatí sledovat v sobotu odpoledne sčítání jejich výsledků.
Tradiční tsunami nebo plichta?
Krajské volby u nás ve většině případů skončily celkovým vítězstvím opozice. Několikrát se dokonce mluvilo o politickém tsunami, kdy jeden politický proud vyhrál ve všech krajích a jeho zástupci obsadili všechna hejtmanství. Letos o takovém výsledku sní opoziční ANO Andreje Babiše, ale do karet mu nehraje to, že v poslední době se krajské volby začínají napříč republikou vyznačovat většími rozdíly mezi jednotlivými kraji.
Přesto existuje varianta, že babišovci vyhrají ve všech krajích, což by minimálně během volebního večera zavdalo důvod ke komentářům o tsunami Andreje Babiše. V krajích ale podobně jako ve Sněmovně není úplně klíčové, kdo skončí na prvním místě. ANO minule vyhrálo v 10 krajích, ale nakonec má jen 3 hejtmany. Rozhoduje totiž, kdo je schopný po volbách složit v krajském zastupitelstvu většinovou koalici. Proto bude zajímavé v sobotu odpoledne sledovat, v kterém kraji bude mít většinu sestava celostátních koaličních stran, protože tam půjde hypoteticky obejít i třeba vítězné ANO, a kde naopak bude slavit většinu zastupitelů opoziční duo ANO-SPD. V takových krajích totiž babišovce při sestavování koalice obejít nepůjde. Počet krajů s jedním či druhým scénářem pak rozhodne, zda volby skončí skutečným opozičním tsunami nebo se udrží současný stav faktické plichty mezi oběma politickými bloky.
Pokračování 2 / 6
2. Potvrdí Přísaha a komunisté, že jsou zase ve hře?
O jednom či druhém scénáři do značné míry rozhodne i to, zda svůj úspěch z evropských voleb potvrdí dva subjekty mimoparlamentní opozice. V červnu v evropských volbách totiž poprvé uspěla Šlachtova protestní Přísaha (posilněná o tvář Filipa Turka a podporu strany Motoristé sobě) a koalice Stačilo!, což je pokus komunistů Kateřiny Konečné změnit obal a vrátit se po vypadnutí ze Sněmovny zpátky do politické hry.
Právě to, v kolika krajích a zda vůbec se dostanou šlachtovci a přebarvení komunisté přes 5 procent do krajských zastupitelstev, si zaslouží velkou pozornost. Jednak to rozhodne o tom, v kolika krajích bude mít širší opozice většinu, a pak to napoví odpověď na otázku, zda se opravdu na politické scéně rýsují dva noví možní koaliční partneři pro Andreje Babiše na celostátní úrovni, nebo zda šlo u evropských voleb jen o ojedinělý výstřelek.
Pokračování 3 / 6
3. Volby za časů povodní
Zajímavé bude také to, jak ovlivní výsledek voleb situace, kdy probíhají jen týden po ničivých povodních. Lze předpokládat a páteční zprávy to navíc potvrdily, že v postižených oblastech bude volební účast o poznání nižší. Vzhledem k tomu, že povodně měly nejhorší následky v oblastech, kde je tradičně silné opoziční duo ANO-SPD (Jesenicko, Moravskoslezský kraj) je možné předpokládat, že opozici tato situace spíše volebně uškodí. To by ale obě opoziční strany mohly kompenzovat, kdyby vyvolaly ve zbytku země hněv voličů nad tím, že volby nebyly odloženy.
Proti opozičním stranám ale může zároveň zahrát i to, čemu se anglicky říká „shromáždění se kolem vlajky“, tedy stav, kdy lidé mají tendenci se za časů různých katastrof spíše semknout kolem vlády.
Pokračování 4 / 6
4. Přežijí „samostatní“ hejtmani? Přidají se další?
Výsledky krajských voleb jsou většinou nejvíce ovlivněny celostátními náladami. Existují ale výjimky, kdy se v menších krajích daří navzdory celostátním politickým trendům přežívat místním populárním hejtmanům. Aktuálně lze do této kategorie zařadit dva krajské šéfy: Martiny Půtu a Netolického. První vládne Libereckému kraji v čele místního uskupení Starostové pro Liberecký kraj (SLK), druhý je stále formálně jediným sociálnědemokratickým hejtmanem, ale fakticky Pardubický kraj bačuje v čele místního uskupení složeného z velké části z nezávislých starostů. Tématem voleb proto bude, zda tito dva „nezávislí“ lídři ubrání pozice hejtmanů, i to, zda se k nim nepřidá nějaký další hejtman, který dokáže odolat tomu, jak politicky fouká z celostátní úrovně.
Pokračování 5 / 6
5. Prodlouží si bývalí prezidentští kandidáti „náhradní“ job?
Vedle krajů se nyní hlasuje i do třetiny Senátu. Letošním senátním volbám chybí veliký souboj, jakým byl před dvěma lety střet předsedy Senátu Miloše Vystrčila a manažerky Agrofertu Jany Nagyové, do něhož se koncentroval celostátní volební boj vlády a opozice. Přesto mají i letošní senátní volby své příběhy. Jedním z nich je, zda bývalí prezidentští kandidáti z roku 2018 dokáží obhájit senátní mandáty v pražských obvodech, které získali před šesti lety na základě popularity nabité během prezidentské kampaně. Pavel Fischer, senátor na Praze 12, a Marek Hilšer na Praze 3 dokonce zkusili popularitu posílit opakovanou prezidentskou kandidaturu v loňském roce, ale dopadlo to pro oba mnohem hůře než napoprvé. Teď obhajují senátní křesla i s dalším kandidátem z roku 2018 Jiřím Drahošem, který to v horní komoře parlamentu dotáhl až na 1. místopředsedu, i když poměrně neviditelného.
Pokračování 6 / 6
6. Bude některý senátor zvolen již dnes?
Senátní volby většinou končí až v druhém kole, které proběhne za týden. Ke sledovaným výsledkům senátních voleb proto vždy patří, zda někdo uspěje již napoprvé, získá přes 50 procent hlasů a bude zvolen v 1. kole. Letos navíc existují tři obvody, kde se uchází o mandát jen tři kandidáti, což pravděpodobnost vítězství už v prvním kole zvyšuje. Vítězství z 1. kolo z před šesti let navíc obhajuje v tomto formátu se třemi uchazeči „opoziční“ lidovec Jiří Čunek na Vsetínsku a nestraník za STAN Jiří Drahoš na Praze 4, i když ten s více protikandidáty. Jen v kandidátské „trojce“ pak mandáty obhajují i královehradecký hejtman Martin Červíček z ODS na Náchodsku a šumperský starosta Miroslav Adámek za ANO na části Šumperska a Jesenicku, kde ale zamíchají kartami povodně.
