Petr Sokol: Kraje mezi Babišovou tsunami a místními pravicovými králi. Jak číst výsledky krajských voleb?

Na jedné misce vah totiž stojí vítězství Babišova hnutí ANO v 10 krajích, absolutní většiny ve dvou z nich a téměř jistých osm hejtmanů. Tenhle nezpochybnitelný úspěch hnutí ANO vyvažuje absolutní většina Martina Kuby v Jiho­českém kraji, vítězství dalších hejtmanů z vládních stran, Martina Půty a Jana Grolicha, či skutečnost, že v pěti krajích lze postavit většinu bez hnutí ANO a jeho radikálních partnerů. Babišovci v těchto regionech mohou zapomenout na zisk hejtmanského řetězu.

Jen polotsunami

Zjednodušené vyhodnocení výsledků krajských voleb proto může znít takto: letošní volba hejtmanů dopadla někde na půl cesty mezi Babišovou tsunami a plichtou mezi vládním a opozičním táborem.

O žádnou čistou opoziční tsunami nejde, protože v roce 2004 tehdejší opozice vyhrála ve všech 13 krajích (12krát ODS, jednou lidovci) a o čtyři roky později zase ve všech regionech na prvním místě skončila oranžová ČSSD. V obou případech tsunami znamenala také to, že aktuální opozice tehdy získala všech 13 hejtmanských pozic. To se teď nestalo, a povolební vyjednávání dokonce mohou skončit i tím, že Babišovo ANO bude mít ve čtrnáctičlenné Asociaci krajů, kterou tvoří všichni hejtmani a pražský primátor, jen nej­těsnější možnou většinu osmi členů.

Ano, Andrej Babiš tyhle volby vyhrál, ale tsunami vytvořit nedokázal, protože krajská politika se stává stále více personalizovanou a už nejenom v malých krajích mají schopní hejtmani možnost odolat celostátní politické vlně a udržet se v čele kraje navzdory tomu, jak politicky právě fouká z Prahy.

„Umělecký dojem“ z voleb ovšem před sněmovními volbami, které budou už za rok, teď nahrává spíše Andreji Babišovi. Třináct oddělených krajských výsledků ale zároveň nabízí komplikovaný obrázek, v němž jsou stále ještě i vůči volbám za rok jiskřičky naděje pro vládní tábor.

Osm opozičních krajů