Film Vlny otevřel nezvykle přímý pohled bez iluzí na pražské jaro

Film Vlny otevřel nezvykle přímý pohled bez iluzí na pražské jaro Zdroj: Dawson films

Karel Steigerwald: Řezat, soudruzi, řezat do krve. Ve filmu Vlny se obyčejní lidé stávají hrdiny

Karel Steigerwald

Letošek přinesl Vlny, nový film o hrdinech, navíc z háklivé doby kolem roku 1968, kterou jejich hrdinství – Dubčekem počínaje, Svobodou a Kriegelem konče – nepřežilo. Byli to vesměs bývalí stalinističtí politici. Začali koketovat s demokracií a národ si je zamiloval. Krk jim zlomila, s výjimkou Kriegela, moskevská kapitulace. Jejich hrdinství bylo příliš krátkodobé, plné rozporů, nejasností a naivity, ne-li politické hlouposti, již tak výmluvně hlásalo jejich heslo o socialismu s lidskou tváří. Tu lidskou tvář nasazovali na starý nelidský stalinismus, což se zdařit nemohlo.

Hrdina-vycpaná figura

Dělat u nás filmy o hrdinech je nebezpečný a nevděčný podnik. My nejsme na hrdiny zvyklí. Známe je jako vymyšlené, triviální ideologií vycpané figury. Takový byl Julius Fučík. Jeho majestát hrdiny zničila nabubřelá režimní propaganda. Podobně dopadli hrdinové středověku, fanatik Hus a loupežník Žižka. Vávrovy patetické filmy, které je měly vynést do marxistického nebe, působí směšně. Za hrdiny se neprosadila ani skupina bratří Mašínů, jež k tomu měla nejblíž. Její členové proti diktatuře bojovali se zbraní v ruce. Na svobodu se legendárně prostříleli. To je smetlo. Naše pojetí boje za svobodu je literární. Už od Krameria se roznášejí knihy, píší petice, protesty a eseje. I proti ruské okupaci místo zbraní a politiků povstaly vtipy a říkanky nalepené na výlohy. Zabíjení okupantů není dodnes přípustné. Co jiní zbraní, to my básničkou. Být hrdinou připadlo nakonec snad jen Masarykovi za to, že byl profesor, založil republiku a prosadil v ní demokracii a jezdil na bílém koni. Ale i kolem něho se už objevují jakési mlhy, že to tak nebylo. Možná že i o tohoto hrdinu časem přijdeme. Prezidentství u nás chápeme jako křeslo pro toho nejlepšího, pro hrdinu a jako vzor, takže máme nesmírné potíže vhodné postavy vybrat. Jakousi pozici hrdiny-bojovníka a osvoboditele získal po listopadu 1989 Václav Havel, ale už o ni zase přišel. Tak žijeme, všichni nějak pochybní zbabělci, bez hrdinů. Než zvolit prezidenta, bylo by pro nás snazší jeho úřad zrušit.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!