Buchert: Je Lipavský dobrým ministrem? Někdy je plastelínový, v případě Izraele a Ukrajiny správně tvrdý
Na ministerstvu zahraničí mu někteří říkají Kluk. A nejraději mají chvíle, kdy je „ve vzduchu“, tedy na služební cestě. Tím úředníci a diplomaté sdělují, že ministr Jan Lipavský není úplně jejich šálek kávy. Na druhou stranu ho chválí premiér Petr Fiala i další ministři, část médií a také prezident Petr Pavel, kterému dokáže Kluk vyhovět. Je tedy Lipavský dobrým šéfem české diplomacie a má zůstat ve funkci i přes pirátské trable?
Předně, Jan Lipavský patří mezi překvapení této vlády. Pokud někdo čekal levičáckého pirátského aktivistu, tak se mýlil. Nejvíce bývalý prezident Miloš Zeman, který strkal svůj politický rypáček často i tam, kam neměl. Za zahraniční politiku totiž odpovídá z Ústavy České republiky vláda. Prezident republiky odpovědný není. Zeman v tom chtěl hrát větší roli, než mu příslušela. A skončilo to katastrofou – jak u jeho vztahu k diktátorovi Putinovi, tak v případě falešné čínské karty.
Osobně připisuji Janu Lipavskému plusové body i za jeho vyjádření při současné vládní polízanici, kdy byl odvolaný jeho stranický šéf Ivan Bartoš. „Piráti se musí zbavit komoušů a ultralevičáků. A vypnout fórum. Není možné, aby členská základna progresivní a liberální strany nebyla schopna přistoupit na jakékoli reformy,“ prohlásil Lipavský. Bravo! To zní dobře.
S napětím se také čekalo, jak šéf diplomacie zvládne vztah s Izraelem. V jeho straně totiž existují silně propalestinské názory a síla, s kterou židovský stát čistí Gazu od teroristů, vyvolává kontroverze. Ovšem Lipavský neuhnul z tradiční české proizraelské politiky. A držet ji, není v současném světě nijak lehké.
To samé platí pro jeho jednoznačné postoje k Ukrajině. Jen už je načase být v tomto případě větším realistou – část ukrajinského území podle všeho zůstane pod ruskou okupací a s tím se bude muset přistoupit k možným mírovým jednáním. Neustále opakované tvrzení, že o tom, jak to nakonec bude, si mají rozhodnout sami Ukrajinci, je správné. Bylo by ovšem chybou, že my jim budeme u toho na všechno jen kývat.
Pak je několik věcí, u kterých by měl Jan Lipavský postupovat jinak. O co jde?
Dá se to změnit?
Podle některých zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí není Lipavský dobrým úředníkem (dnes se tomu módně říká manažer). Ovšem i to funkce ministra vyžaduje. Toho prý někdo na ministerstvu využívá či zneužívá. Jenže dobrým úředníkem nebyl ani kdysi chválený Karel Schwarzenberg. A špatným byl v tomto směru i socialista Jan Kavan či anoista Martin Stropnický.
Velmi vstřícný, až plastelínový, je pak Lipavský k prezidentu Pavlovi. Jak už ale bylo řečeno, hlava státu není za zahraniční politiku odpovědná. Kritici k tomu dodávají, že v tomto případě to nejvíce vyhovuje Jaroslavu Zajíčkovi, řediteli zahraničního odboru Pražského hradu. Ten je silně probruselský. Ovšem politika České republiky by měla být ve vztahu k EU i Evropské komisi více kritická, protože z Bruselu či Štrasburku k nám putují i věci, které je potřeba odmítnout nebo pozměnit. To ovšem Jan Lipavský a Fialova vláda dělají málo. To je chyba. U toho se ministr zahraničí nemá chovat jako poslušný kluk.
Pohledy na Lipavského se také zásadně liší podle toho, jak kdo hodnotí jeho předchůdce. V tomto případě to je velmi subjektivní. Ale zkusme to.
Za nejlepšího českého ministra zahraničí mnoho lidí považuje Karla Schwarzenberga. Byla to jistě ikonická postava české politiky, která dokázala kdekoho okouzlit. Ale nejlepším šéfem diplomacie byl Josef Zieleniec (ve funkci 1992-1997), který byl prozíravým i protřelým technologem moci a jeho prognózy jsou platné i dnes. Dobře si ve funkci počínal také Alexandr Vondra a Jaroslav Šedivý. Jenže oba byli v Černínském paláci krátce.
Slabší výkon naopak předváděli tři sociálně demokratičtí Janové – Kavan, Kohout a Hamáček. Z ČSSD byl nejlepší Jakub Kulhánek, současný velvyslanec při OSN v New Yorku. Ale také byl v Černínu krátkou dobu. V pozitivním světle se nepředvedl ani Martin Stropnický, někdejší služebník Andreje Babiše.
Z tohoto celkového pohledu, kvůli postojům k Ukrajině a Rusku, ale i umírněnému vystupování, je Lipavský ministrem, u kterého převažují pozitiva. Což se u některých jiných současných ministrů říci rozhodně nedá. Jan Lipavský se snaží plnit zadání vlády, ale někdy by nezaškodilo, kdyby se u toho trošinku více odvázal.
