Začátek konce Hizballáhu: Sporný aktér v šedé zóně se ocitl na pokraji sil
Nejvyzbrojenější nestátní aktér na světě, kterému se daří poutat pravidelně pozornost světových médií už přes čtyřicet let, i tak někteří popisují libanonský Hizballáh. Zpočátku šlo o osvobozenecké hnutí etablující se na politické scéně, dnes jeho „bojovníky“ nenazve Západ jinak než teroristé. Kde se vzal Hizballáh a proč se politologové neshodnou na označení Hizballáhu za nestátního aktéra?
Hizballáh je hlavním proxy bojovníkem Íránu v boji proti Izraeli. Své jednotky vycvičil v občanské válce v Sýrii během podpory syrského diktátora Bashara Assada. Finanční prostředky mu poskytuje Írán i samotný libanonský stát. Kolik přesně čítá hizballáhská armáda mužů, není známo, nejspíše jde o desítky tisíc vycvičených vojáků, každopádně nedávno zesnulý vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh tvrdil, že se pohybuje okolo 100 000 bojovníků.
Hizballáh vznikl v roce 1982 jako hnutí odporu vůči izraelské okupaci jižního Libanonu, ze kterého se čtyři roky předtím podařilo izraelské armádě zatlačit Hnutí pro osvobození Palestiny (PLO) za řeku Lítání. Kvůli probíhající libanonské občanské válce, která značně rozštěpila fungování samotného státu, se Hizballáh vyprofiloval jako obránce Libanonu, především jejich jižních hranic s Izraelem. V této době šlo ještě o hnutí, nikoliv o teroristickou skupinu, za kterou byl Hizballáh označen až v roce 1997 Spojenými státy a v roce 2013 Evropskou unií za své zahraniční útoky na západní a izraelské civilisty. Evropská unie však označila za teroristické pouze jeho militantní křídlo.
Nestátní, polostátní, nebo státní aktér?
V roce 2000 Izrael opustil jižní Libanon, tím donutil Hizballáh zaměřit se více na domácí politiku, čímž se etabloval jako politický hráč. Podle libanonské výzkumnice Liny Khatib má v současnosti Hizballáh pod kontrolou téměř všechny libanonské instituce, protože obratně pracuje s největší libanonskou slabostí, a to je politický systém postavený na paktování elit bez transparentnosti a neprostupnosti ostatních hráčů.
Do parlamentu se dostal již v prvních poválečných volbách v roce 1992, když dostal osm křesel ze 128 a následně zformoval koalici s FPM (Free Patriotic Movement). V roce 2005 už příslušníci Hizballáhu seděli ve vládě. Zodpovědnost spojená s ministerskými funkcemi se ukázala jako nevýhodná pozice, do té doby fungovali jako klasická nekonstruktivní opozice. V roce 2019 se dokonce stali terčem masivních protestů libanonské veřejnosti nespokojené s tamní ekonomickou situací.
Libanon dojnou krávou Hizballáhu
Součástí vlády jsou totiž pravidelně od prvního angažmá v roce 2005, většinou mají mezi jedním až třemi křesly. V parlamentních volbách v roce 2022 ztratila koalice March 8, jejíž součástí je Hizballáh, většinu. Přišli o 9 křesel a v současnosti mají 62 poslanců, z nichž třináct jsou přímí členové Hizballáhu. V prozatímní vládě drží dvě křesla a dalších jedenáct spravují lidé z jejich koalice March 8. Libanon je už téměř dva roky bez prezidenta, protože od vypršení mandátu prezidenta Michela Aouna Hizballáh a jeho koaliční partneři úspěšně brání snahám parlamentu zvolit nového prezidenta tím, že blokují hlasování.
Ukázkovým příkladem toho, jak Hizballáh využívá stát ke svým potřebám, je období během let 2009 až 2014. Hizballáh ovládal ministerstvo zemědělství, čímž získali kontrolu nad výrobou dusičnanu amonného, hnojiva používaného v zemědělství, ale také důležitou přísadou pro výrobu výbušnin.
Kde chybí stát, tam přichází Hizballáh
Legitimitu domácí pozici Hizballáhu dodává vysoká podpora šíitských muslimů na jihu země, který je znám pro své nízké socioekonomické podmínky a kde Hizballáh spravuje školy, nabízí práci a stará se o infrastrukturu. Oblast je zatížená vysokým počtem palestinských a dnes už i syrských uprchlíků. Libanonská politická garnitura dlouhodobě selhává v jakékoliv sociální intervenci. Z části i kvůli tomu, že je země jednou z kulturně a nábožensky nejrozmanitějších oblastí na světě a politický systém neefektivně zapojuje všech osmnáct uznaných náboženských skupin. Hizballáh jakožto šíitská organizace má tak k převážně šíitskému obyvatelstvu na jihu země mnohem blíže než jakékoliv jiná náboženská skupina. Na druhé straně stát bojuje s korupcí a klientelismem, ze kterého těží hlavně Hizballáh.
Přestože je na domácí půdě Hizballáh viděn za legitimního politického aktéra, který svá křesla v parlamentu pravidelně vyhrává v demokratických volbách, na Západě je pokládán za teroristickou skupinu. To umožňuje Izraeli a jeho spojencům útočit na hizballáhské cíle a libanonské armádě zase v poklidu stáhnout své vojáky z bojové zóny, protože kdyby se Hizballáh uznal státním aktérem, stal by se boj proti terorismu válkou mezi dvěma státy vedenými legitimním politickým vedením.
