Martin Bartkovský: Voliči chtěli deagrofertizaci státu. A dostali dedigitalizaci
Podporovatelé vlády Petra Fialy to nemají v posledních dnech lehké. Příští týden to budou přesně tři roky, co svými hlasy rozhodli, že půjde Andrej Babiš do opozice. Nebylo to zadarmo. Aby se tak stalo, musel vzniknout sňatek z rozumu a vztah mezi pěti různorodými stranami, které se spojily jen v touze odstavit od kormidla hnutí ANO, se stával více a více toxickým. To vše vyvrcholilo velmi hlasitým odcházením Pirátů po krajských a senátních volbách. Petr Fiala a Ivan Bartoš navzájem bouchli do stolu a zvolali: „Když rozvod, tak rozvod.“ A to se vším všudy. Tedy hlavně s praním špinavého prádla na veřejnosti.
Jedním z hlavních požadavků voličů vládních stran bylo, aby došlo alespoň k malému zlepšení života v Česku. Hlavně pro střední třídu, o kterou se právě tyto strany v minulosti opíraly. Chtěli, aby se přistoupilo k odstraňování různých podnikatelských omezení, ke zjednodušování procesů, k digitalizaci zkostnatělých úřadů, k ekonomickému hospodaření ministerstev, k zeštíhlování státu a také deagrofertizaci jeho aparátu. Prostě změnit to, jak se tu účelově zaklekávalo na různé firmy, aby se jeden holding a jeho majitel měli nejlépe. A nic z toho se vlastně nestalo. Ano, propukla mezitím největší válka v Evropě od roku 1945, což má samozřejmě dopady na životy nás všech. Vládní volič ale nemůže být spokojen s tím, že se kvůli válce rezignovalo i na opravu našich vnitrostátních procesů.
Ivan Bartoš digitalizaci zkazil. To bezpochyby. Systém prostě nefunguje. Podle očitých svědectví lidí na stavebních úřadech se přes něj dají protlačit některé administrativní úkony. Ale zatím se to týká těch nejjednodušších. Do ničeho složitějšího se nikomu pouštět nechce. Celý systém se jim navíc mění pod rukama a úředníci s různými technickými dovednostmi se stávají beta-testery v zajetí Bartošových ajťáků. Je to průšvih obřích rozměrů hlavně v reputaci. A to jak samotných Pirátů, kteří měli digitalizaci jako své hlavní heslo posledních patnáct let, co existují, tak této vlády. S jejich odchodem tak nastává unikátní éra tzv. dedigitalizace.
A z dedigitalizace žádnou radost nemám. Po Pirátech to přebírá parta, která se pokouší digitalizovat stát od 90. let pod vedením Zdeňka Zajíčka (ODS) a firem sdružených v tzv. ICT unii, které právě Zajíček předsedá. Podívejte se, s čím pracují lidé na poštách, v nemocnicích, na úřadech. Desítky let staré repasované počítače se systémem, který připomíná MS-DOS, a celé to stojí miliardy korun ročně. Často z nich neodešlete zprávu ani z jedné kanceláře úřadu do druhé. Každý z nás, kdo byl někdy na úřadě, zažil pocit marnosti v tom, jak křičí na nic netušící úřednici, zatímco ona se snaží vysvětlit, že náš problém neexistuje, protože ona to nemá v programu. Nebo úředníka, který nám vyměřoval pokutu či poplatek z neexistujícího přestupku jen proto, že mu počítač hlásí, že to tak je. Tenhle středověk se snažili osvěžit Piráti lehkým a intuitivním systémem, který bude použitelný ve 21. století. Jenže nic z toho nedodali a naprosto shořeli. A tak jsme prohráli všichni. Prodávali nám naději, že to bude lepší, ale nebude. Stejně jako jistý pán, který tu vládl předtím a jenž měl na plakátech heslo o tom, že bude líp. Nám voličům a úředníkům tak zbylo jen to vzájemné křičení na sebe na úřadech.
Digitalizace se nedaří vůbec nikde. Zdravotnictví pod vedením minulé vlády na ni rezignovalo úplně, jediné, co se v covidu udělalo, byly e-recepty, kterými se šéf ANO chlubí dodnes. Vlastimil Válek s tím něco dělá, ale my vůbec netušíme co. A mezitím se snaží sehnat chybějící léky na další chřipkovou sezónu. Chválené je ministerstvo práce a sociálních věcí, jehož úředníci teď zachraňují, co po Bartošovi zbylo. Jenže je to stále neprůhledné, kostrbaté, na řadě míst se data opisují ručně a vyplácení dávek nabírá zpoždění. Digitalizace neběží ani na ministerstvu spravedlnosti nebo financí. A tři roky vládnutí jsou pryč. Před námi je ten poslední, ale jak můžeme vidět z bouřlivého rozvodu Fialy s Bartošem, tato doba se ponese zcela v duchu předvolební kampaně, ve které se budou všechny strany hádat o to, kdo co pokazil víc.
A přitom je toho ještě potřeba tolik udělat. Ani tento kabinet nenašel odvahu na zásadní reformu zdravotnictví a školství, kdy se oba ministři raději úplně vytratili z veřejného života a reportování o jejich práci prakticky neexistuje. V obou sektorech zásadně chybějí lidé a plýtvá se v nich penězi, které se někde ztrácejí a nikdy jich nebude dost. Konsolidace veřejných financí prakticky neproběhla, pouze se kosmeticky upravily důchody a zvedly všechny možné daně, na výdajové stránce nic. Dobrá zahraniční politika a podpora Ukrajiny této vládě stačit nebude a hrozba komunisty, fašisty a Andrejem Babišem pomalu slábne, jak ukázaly evropské i krajské a senátní volby. Rok není krátká doba na to, ještě něco z priorit programového prohlášení splnit, nejsem ale tak naivní, abych si myslel, že se to stane. A pokud bude příští rok opravdu taková vláda, jakou Petr Fiala straší, už ani nemá smysl ministerstva deagrofertizovat.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
