Kalousek, Richelieu české politiky, opustil své dítě a chce porodit nové. Potřebuje ale najít další vůdce
Pro jedny intrikán, pro druhé člověk, pod jehož názory se mohou podepsat. To je Miroslav Kalousek, kardinál Richelieu české politiky, který je sžíravým kritikem vlády i cirkusových představení současné opozice. Kalousek je jedním z nejbarvitějších a nejzajímavějších politiků posledních desetiletí. Vždy vyvolává velkou pozornost. Ať udělá cokoli. Teď opustil své dítě stranu TOP 09. Tu zplodil v roce 2009 s Karlem Schwarzenbergem. Přitom otázka je už dlouho jasná – založí tento zdatný technolog moci novou stranu? Je to už blízko, nebo je to bluf?
Sám Miroslav Kalousek, a potvrdil to nedávno i v rozhovoru pro Reflex, si myslí, že založení nové strany by byl správný krok, protože na pravé straně politické scény zeje díra, kterou Fialova vláda vyklidila svými často nesrozumitelnými postupy a málo razantními reformami v době, kdy je to potřeba. Kde je tedy problém? Proč už strana nevznikla? Aby mohla sehrát nějakou roli při důležitých volbách do Poslanecké sněmovny, které by se měly odehrát na podzim příštího roku, měla by vzniknout nejpozději v příštích třech měsících. Kampaň do dalších voleb už totiž ve skutečnosti běží. Alespoň tak to pojímá opozice, která tvrdě tepe do vládní dnes už jen čtyřkoalice.
Co tedy Kalouska brzdí?
Nejsou lidi
Aby měla strana úspěch, musel by Miroslav Kalousek k sobě najít další schopné lidi v krajích. Těch je s Prahou čtrnáct. To není nijak jednoduché, protože nemůže tahat neznámé lidi z klobouku. To by nemuselo dopadnout dobře. Navíc česká politika začíná trpět tím, čím naše hospodářství, a to je na některých místech personální vyprahlost. Konkrétněji pro tento případ: Chytrých lidí je pořád dost, ale do politiky se jim nechce. Byl by to pro některé velký risk, že si zničí dobrou kariéru. Kalousek navíc nemůže zopakovat věc, která se stala při zakládání TOP 09, že přetáhl k sobě mnohé lidovce, které dobře znal z působení v KDU-ČSL. Tolik podobných lidí současná topka nenabízí a je otázkou, zda by vůbec chtěli do nového projektu jít, protože někteří z nich budou mít zvolení do další Poslanecké sněmovny jisté na kandidátce koalice Spolu.
K tomu připomeňme méně známou věc, že předsedkyně topky Markéta Pekarová Adamová větší angažmá v domácí politice Miroslavu Kalouskovi před časem nabídla, ale k dohodě nedošlo.
Když se pak zamyslíme nad tím, jaké postavy dnešní politice hodně chybí, tak jsou to kompetentní hlasy ekonomů nebo lidí, kteří hospodářství skutečně rozumí. Kalousek v tomto směru boduje, protože jeho návrhy v dnešní rozhárané době znějí rozumně. Jen je nikdo nechce udělat, protože jsou politicky neprůchodné. Česká republika je přitom prožraná dotační politikou, velkou rolí státu, neschopností krotit dluhy či rozdáváním komukoli. To by chtělo omezit, jenže většina stran a hnutí se k tomu nemá. Místo aby lidi vedly k tomu, že se mají starat sami o sebe, tak jim nabízejí další a další státní cecíky k sání.
Miroslav Kalousek to ví a snaží se proti tomu vystupovat. Jistě, taková nová strana by pak mohla bodovat. Jenže kde na to sehnat ty lidi… Aby bylo jasněji, koho tím konkrétně myslím, tak třeba když o české ekonomice a o tom, jak postupovat dál, hovoří předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl nebo bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer, je zřejmé, že odborníky na řešení současného stavu máme, že jsou vysoce kompetentní. Taková kompetence v ekonomických otázkách současné vládě i opozici chybí. Chtěli by ale podobní lidé do politiky?
A co samotný Kalousek?
Druhou věcí je osoba samotného Miroslava Kalouska. Má hodně příznivců a také hodně odpůrců. Je polarizující. To není v politice nic zvláštního a nic špatného. Nová strana by ale byla spíše pro lidi vzdělanější, aktivnější a úspěšnější. Postaví se s tím někdo na náměstí a řekne to? Těžko, snižuje to volební potenciál. Podívejme se ale, jak dopadly kdysi pravicové strany, které jsou takzvaně pro všechny. Například ODS nebo německá CDU. Zamířily si to do politického středu a často se oddávají tématům kulturních válek, ve kterých je například vyslovit slovo konzervativismus pomalu hřích.
Třetí otázkou je, kdy je ten správný čas novou stranu založit. Odpověď je jednoduchá – kdykoli. Pokud to má mít smysl pro příští volby do Poslanecké sněmovny, tak do konce ledna příštího roku. V tom má Kalousek pravdu. Příkladem mohou být nové strany založené v Nizozemsku, Belgii nebo v Německu (tím nehodnotím jejich ideové zaměření). Například Aliance Sahry Wagenknechtové byla v Německu založena 8. ledna letošního roku. A velmi slušně uspěla v září hned ve třech regionálních volbách v Durynsku, Braniborsku a Sasku. Pro federální německé volby v příštím roku jí průzkumy ukazují kolem 10 procent. To by mohl být i cíl po novou stranu, pokud by ji Kalousek založil.
Pokud jde o ideologii, tak soudě podle mnoha dřívějších vyjádření Miroslava Kalouska by mohlo vzniknout něco, co by se dalo označit jako „liberálně konzervativní hlas“. Konzervativní totiž nemusí znamenat staromódní, zapšklý a odmítající nové věci. Liberální zase nemusí znamenat prosazování šílené levicové agendy za každou cenu, ale to, že je někdo k jiným názorům ve společnosti tolerantní a respektuje je, i když žije a myslí jinak.
Na závěr: Pokud se chce Miroslav Kalousek ještě výrazněji podílet na tvorbě toho, jak má naše společnost i ekonomika vypadat a účinněji u toho působit, měl by novou stranu založit. I když je to riskantní, protože záruka úspěchu u toho neexistuje.
On to samozřejmě velmi dobře ví. Brzy uvidíme, jak se rozhodne.
V červenci 2024 poskytl Miroslav Kalousek velký rozhovor Reflexu:
