Petr Havlík: Světové společenství na Blízkém východě zcela selhává. Hrozbou je radikalizace Íránu
V souvislosti se stávající situací v konfliktu mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem, potažmo i Íránem, se mluví o další eskalaci napětí. Izrael v tomto módu žije od samotného vzniku Státu Izrael. Muslimské obklíčení židovského státu je setrvalý stav. Je uznání hodné, jak to Izrael zvládá. S několika významnými zeměmi arabského světa má Izrael plnohodnotné vztahy, patří mezi ně Egypt, Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Maroko a Bahrajn. Nejde jen o diplomatickou symboliku, ale o funkční spolupráci. Skutečnou hrozbou současnosti je pro Izrael radikalizace Íránu a jeho spojenců v regionu, zejména teroristických organizací Hizballáhu a Hamásu.
Izrael má zcela určitě nejlepší armádu v oblasti Blízkého východu. Má pravděpodobně nejúčinnější protiraketovou obranu na světě a asi i zpravodajskou službu. Armáda Izraele je početná, velmi dobře vycvičená a vyzbrojená. Izrael se vždy dokáže v případě vnějšího ohrožení semknout a umí se bránit. Militantní islamisté dlouhodobě vedou proti Izraeli masivní informační válku, bojují o přízeň světového veřejného mínění. Používají k tomu prostředky vylhané propagandy přesně podle manuálů hybridní války. Zejména Palestinci jsou vykreslováni jako mučedníci, hrdinové, kteří vzdorují sionistickým utlačitelům, okupantům a kolonizátorům. V této dezinterpretaci reality se vždy zaměňuje příčina a následek, akce a reakce. Cílem je zaútočit na emoce příjemců těchto sdělení, probudit v nich rozhořčení a nejlépe vztek. Izrael je prezentován jako protiarabský netvor, přestože přímo v Izraeli žijí Arabové, a dokonce mají zastoupení v izraelském parlamentu (Kneset). Izrael po celá desetiletí podporoval mimo jiné obyvatele Pásma Gazy dodávkami energií, vody a potravin. Řada Palestinců z Gazy v Izraeli pracovala…
Jižní hranice Libanonu je po několik desetiletí třaskavým územím, z něhož vojenské křídlo organizace Hizballáh podnikalo a podniká útoky na severní hranici Izraele. Dělo a děje se tak za přímé podpory Íránu. Šíitský Írán usiluje o pozice islamistického lídra, což nelibě nese zejména sunnitská Saúdská Arábie. Pro Írán jsou Palestinci a Libanonci živými štíty, vhodnými jako záminka pro úder na Izrael. Současné vedení Íránu tím mimo jiné odvádí pozornost od zhoršující se situace v domácí ekonomice. Írán spoléhá na své blízké vztahy s Čínou a Ruskem. I toto je třeba vzít v potaz při hodnocení současné situace.
Již v roce 1978 vznikly na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN prozatímní jednotky OSN v jižním Libanonu. Cílem bylo obnovení míru a bezpečnosti v oblasti, vytvoření demilitarizovaného pásma. Mandát mise UNIFIL je každoročně obnovován. Modré přilby čítají cca 13 600 mužů zejména z Evropy, v čele se střídala Francie s Itálií. Zdá se, že faktický účinek jednotek UNIFIL je poněkud sporný. Ukázalo se to například v roce 2006, kdy vypukla druhá libanonská válka mezi vojenským křídlem Hizballáhu a Izraelem, a ukazuje se to i teď. V obou případech jednotky UNIFIL jen pasivně přihlížely tomu, jak se Hizballáh vyzbrojuje, upevňuje svoje pozice, vytěsňuje libanonskou armádu a staví tunely po vzoru partnerů Hamásu z Pásma Gazy.
A právě nyní (18. září 2024) přijímá Valné shromáždění další rezoluci, která vychází přímo z návrhu palestinské delegace, jež vyzývá Izrael k ukončení údajné okupace palestinských území. Děje se tak jen několik dní před výročím masakru ze 7. října 2023, kdy hordy Hamásu zavraždily brutálním způsobem 1200 obyvatel příhraničních kibuců a dalších 250 odvlekli jako rukojmí do Gazy. Je nezpochybnitelné, že útok zahájil Hamás, Izrael se nemohl nebránit a musel přistoupit k cílené odvetě a záchraně rukojmích. Stejně tak nyní útok proti Izraeli zahájil Hizballáh, a to s otevřenou podporou Íránu, která vyvrcholila opakovaným masivním raketovým útokem na Izrael.
Portugalský pětasedmdesátiletý Generální tajemník OSN Antonio Guterres tento útok Íránu jednoznačně neodsoudil. Není to poprvé, kdy zaujímá vlažný, či dokonce otevřeně protiizraelský postoj. Tato pštrosí politika světového společenství posiluje sebevědomí muslimských extremistů nejen v arabském světě, ale i v mnoha dalších zemích, ti pak mohou získat pocit, že terorismus se vyplácí a je účinný. Oblast Blízkého východu připomíná papiňák před výbuchem. Možné je doslova cokoliv. Velkou globální válku si nikdo nepřeje. I proto je důležité, že je Izrael silný a odhodlaný, a naštěstí má svoje pevné spojence ve světě. Výše zmíněnou palestinskou rezoluci OSN podpořilo 124 států, 43 se zdrželo a jen 14 bylo proti, mezi nimi i USA a Česká republika. Někteří islamisté (a jejich propaganda) mají nemalý vliv i na postoje Mezinárodního trestního soudu (ICC) a zdá se, že i na reakce Vysokého komisaře pro lidská práva OSN Volkera Türka, který mluví o tom, že Izrael údajně porušuje pravidla války. Po takových výrocích se na náměstích světových metropolí pálí izraelské vlajky a Židé mají opět obavy z nové vlny antisemitismu.
Írán těžce nese, že se Izraelcům podařilo v létě zavraždit přímo v Teheránu vůdce Hamásu Ismaila Haníju. Dalším úspěchem Mosadu je likvidace vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha, který zahynul spolu s dalšími soukmenovci z vedení vojenského křídla Hizballáhu po nedávném, přesně zacíleném bombovém útoku v Libanonu. Izrael se brání cíleně a s rozmyslem. Je velmi důležité, že Česká republika Izrael podporuje a udržuje silné pouto, a to navzdory podivným postojům velké části světového společenství. V Izraeli jde i o naši identitu a o naši budoucnost. Golda Mairová (1898‒1978), bývalá předsedkyně izraelské vlády, kdysi prohlásila, že pesimismus je luxus, který si Žid nemůže dovolit. Pesimismus může vést ke ztrátě naděje a to bývá začátek konce…
