Americké volby nejsou zcela demokratické. Ovlivňují je manipulace s okrsky, složité registrace i rasismus
Američané si v nedemokratickém procesu volí demokraticky zvoleného prezidenta. Na podobné poznámky narazíte v USA často a s blížícími se prezidentskými volbami stále častěji. V Evropě jsme zvyklí slýchat, že nás současná politika rozděluje na dva nesmiřitelné tábory, štěpíme se na kulturních tématech jako nikdy předtím a celé to „roztleskávají“ sociální sítě. Podobný fenomén se nevyhýbá ani Spojeným státům, akorát Američany rozděluje již samotný bipartitní politický systém a zakořeněný rasismus.
Více než šest z deseti Američanů nesouhlasí se současným způsobem volby amerického prezidenta. Konkrétně 63 % Američanů má dle průzkumu Pew Research Center z roku 2024 problém se sborem volitelů a preferovalo by celonárodní lidové hlasování. Nevíte, o čem je řeč? To je pochopitelné, u nás totiž takové hlasování už dávno máme.
Jak funguje sbor volitelů?
Američané si nevolí svého prezidenta napřímo, jak to známe z naší prezidentské volby, ale do urny vhazují lístek s voliteli svého státu a teprve oni volí budoucího prezidenta. Volitelů je celkem 538 a pro zvolení potřebuje kandidát aspoň 270 z nich. Počet volitelů se v jednotlivých státech odvíjí od počtu zástupců ve Sněmovně reprezentantů a Senátu. Senátory má každý stát dva a počet členů Sněmovny reprezentantů by měl odpovídat počtu obyvatel konkrétních států. Problém je v tom, že volitelé neodráží populaci proporčně. Například lidnatá Kalifornie má celkem 54 volitelů a málo obydlený Wyoming tři volitele. V přepočtu na obyvatele tak jeden volitel Kalifornie zastupuje 722 tisíc voličů a jeden volitel z Wyomingu 194 tisíc voličů.
Původně měl systém vyrovnat síly mezi velmi osídlenými pobřežními státy a téměř liduprázdným vnitrozemím. Sbor volitelů byl také jakýmsi kompromisem mezi Severem a Jihem. Pro černošsky početně osídlený Jih byla totiž přímá volba nepřijatelná. V současnosti v populačně větších státech vítězí demokraté, zatímco v méně osídleném vnitrozemí vládnou republikáni. USA už má zkušenost se situací, kdy kandidát zvítězil v absolutním počtu hlasů, ale neměl dostatek volitelů pro zvolení. Naposledy takto pohořela Hillary Clinton v roce 2016 a o 16 let dříve demokraty nominovaný kandidát Al Gore, který prohrál s Georgem W. Bushem. Opačný scénář, ve kterém by sbor volitelů poškodil některého z republikánských kandidátů, nenastal a také nejspíše nikdy nenastane.
Když si politik vybírá svého voliče
Dalším diskutovaným problémem je tzv. gerrymandering neboli překreslování volebních obvodů. Každých deset let státy po sčítání lidu překreslují hranice svých kongresových okrsků. Protože se komunity mění, mapy je třeba překreslit, aby obvody měly rovnoměrný počet obyvatel, splňovaly zákony, jako je třeba zákon o volebních právech.
Někdy se však tento proces používá k vytváření map, které uměle ovlivňují volební výsledky, jež neodrážejí preference voličů. Místo aby si voliči volili své zástupce, gerrymandering umožňuje politikům vybírat si své voliče. K tomu dochází zejména tehdy, když je kreslení hranic svěřeno vládám konkrétních států, což se stává stále běžnějším. Když k tomu dojde, stranické zájmy téměř vždy převáží nad vším ostatním. To vede k mapám, kde jsou volební výsledky prakticky zaručeny.
Příklad ze Severní Karolíny se stal jedním z nejvýraznějších případů gerrymanderingu. Po sčítání lidu v roce 2010 republikáni v Severní Karolíně získali kontrolu nad státním zákonodárným sborem a využili ji k překreslení volebních obvodů způsobem, který výrazně zvýhodňoval jejich stranu. 12. kongresový obvod překreslili příliš úzce a roztáhli jej přes několik okresů tak, že obvod měl až podezřele nepravidelné hranice. Tento „hadovitý“ tvar měl za cíl seskupit co nejvíce afroamerických voličů, kteří tradičně hlasují pro demokraty, do jednoho obvodu. Tím republikáni zajistili, že ostatní obvody zůstanou většinově bílé a více nakloněné jejich straně. V roce 2016 federální soudy rozhodly, že tento obvod byl rasově zmanipulovaný, což porušovalo práva afroamerických voličů.
K volbám v USA nestačí jen přijít
Odvolit neznamená pouze dorazit k urně, v USA pro to musíte udělat mnohem více. Povinná registrace platí ve všech státech s výjimkou Severní Dakoty, která registraci zrušila už v 50. letech. Voliči ve zbytku států se musí předem zaregistrovat a odborníci mluví o nerovnosti hlavně kvůli odlišným podmínkám, které si určuje každý stát sám. Zatímco některé státy umožňují registraci i v den voleb, někde se musíte registrovat týdny předem. Problémem je také identifikace při registraci. Občané USA totiž nemají něco jako jednotný občanský průkaz a prokazují se různě. Nejčastěji řidičským průkazem nebo číslem sociálního pojištění. Některým státům stačí pouze čestné prohlášení. Republikánské státy mají pravidla většinou přísnější a vyžadují identifikaci s fotografií a tu někteří chudší černošští nebo indiánští obyvatelé nevlastní.
Původní záměr registrací měl zamezit podvádění, zejména opakovaného hlasování nebo hlasování za zemřelé. Některé státy na Jihu souběžně s registracemi zavedly i volební daně nebo testy gramotnosti, které diskriminovaly chudé bělochy a černošské obyvatelstvo. Dnes registrace odrazují voliče od voleb a je to znát i ve světovém srovnání. Reálií amerického politického systému jsou si vědomi i samotní politici a odpovídají tomu jejich kroky v kampani. Státy, které mají „jisté“, ignorují a zaměřují se pouze na ty, jež mají nerozhodnuté voliče, tzv. swing states. Těch je většinou mezi pěti až deseti a kandidáti jim věnují veškerou pozornost. Pokud tedy nežijete v jednom z takových států, dá se říct, že chodit k volbám se vám v Americe nevyplatí. Je totiž úplně jedno, koho jste volili.
