Okamura chce dominovat „vlastencům“ sám. Zrušil koalici s Rajchlem a Trikolorou a podbízí se ANO
Povolební pozornost se upíná na dění kolem vlády, ale k překotnému vývoji dochází i v radikálním, tzv. „vlasteneckém“ spektru. SPD už nechce koalici s Trikolorou a hnutím PRO. Povzbuzeno vstupem do vedení tří krajů se hlásí do vlády s Andrejem Babišem.
„Začneme v krajích, potom potáhneme na Strakovku,“ oznamoval Tomio Okamura v červenci společný cíl při startu volební kampaně, do které šel v koalici s Trikolorou a nově i s konkurenčním národoveckým vůdcem Jindřichem Rajchlem, jemuž dlouho nemohl přijít na jméno. Klesající podpora SPD ho donutila změnit názor.
Historické spojení
„Dochází k historickému spojení na národní konzervativní scéně. Přejí si to voliči této země. Oni chtějí, abychom se opravdu chytli za ten provaz a zatáhli jedním směrem,“ připojil se tehdy k Okamurovi Rajchl.
Předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová označila tuto koalici za „jedinou reálnou opozici asociální vládě“. Chce se tím odlišit od ANO, rovněž usilujícího o antisystémové voliče této scény. Okamurova trojkoalice hodlá vystoupit z EU, zpochybňuje roli NATO a naslouchá zájmům Kremlu.
Někteří komentátoři dávali tomuto spojení šanci poté, co jeho protagonisté propadli v evropských volbách. Vyrostla jim konkurence a na jejich místo se nečekaně natlačilo vnitřně nekompatibilní společenství Přísahy a Motoristů. Hnutí SPD ztrácelo tah na branku, jeho preference klesaly k pětiprocentní hranici.
Spojení s Trikolorou nestačilo, proto Okamura nasadil do krajských voleb řadu známých poslanců. V devíti krajích připojil na koaliční kandidátky několik zástupců hnutí PRO a ve třech krajích i Svobodných.
Koalice určitě ne
V krajských volbách se SPD podařilo propad přibrzdit, k čemuž přispěla i nechutná rasistická kampaň, nemající v polistopadové éře obdoby. Okamurovci si ještě krátce po volbách trojkoalici pochvalovali. Zdálo se, že nic nebrání jejímu pokračování do sněmovních voleb v příštím roce.
Okamura však nyní po vychladnutí emocí znovu otočil. Místo koalice nadále preferuje samostatný postup. V nedělní Partii na Primě utnul otazníky, zda bude SPD do sněmovních voleb znovu kandidovat s Trikolorou a Rajchlovým PRO.
„V koalici určitě ne. Budeme kandidovat pod názvem SPD, ale to, o čem se teď diskutuje u nás v hnutí, pakliže se domluvíme, že by někteří třeba ti kandidáti z těchto stran mohli být na kandidátce SPD,“ oznámil novinku, přičemž není jasné, zda jsou s ní jeho dosavadní partneři srozuměni.
V praxi by to totiž znamenalo faktický zánik značek Trikolory a PRO a rozpuštění obou přívěsků v hnutí Tomia Okamury, jenž se tak sám postavil do čela „jediné reálné opoziční vlastenecké scény“. Buď se v SPD domlouvají za jejich zády, nebo s tím souhlasí, ale měli by to říct nahlas.
Do vlády s ANO
Okamura dále prohlásil, že „samozřejmě nejbližším naším potenciálním koaličním partnerem je hnutí ANO“ a že by „byli rádi, kdyby mohli být součástí vlády“.
K tomuto optimismu ho vedou dva důvody. Žádná jiná strana podle něj nepřesahuje pětiprocentní vstup do Poslanecké sněmovny. Jisté to nemají ani komunisté, Přísaha a Sociální demokracie. Některé průzkumy mu dávají za pravdu.
Druhým důvodem je prolomení tabu, kdy hnutí ANO sestavilo s Okamurou koalice ve třech krajích – Olomouckém a Moravskoslezském, kde dokonce mohlo vládnout samo, a na Vysočině.
„Díky těm krajským vládám jsme umlčeli ty lži, že SPD nemá potenciál, nechce být ve vládě, že chceme být v opozici. Všechno se ukázalo, že jsou to úplný nesmysly,“ hřímal Okamura, jenž legitimizaci SPD hnutím ANO v krajích přečetl jako signál, že je možná i na celostátní úrovni.
Naději mu dává i reakce europoslankyně Kláry Dostálové, která ve stejném pořadu tuto koalici nevyloučila. Na rozdíl od kolegyně Aleny Schillerové, která si neumí vytvoření vlády s SPD představit, to „takto kategoricky říci nemůže“.
Ono je ale vedlejší, co si myslí obě dámy, protože rozhoduje Babiš. Ten se spojí s kýmkoli, pokud bude mít hypotetickou možnost vrátit se do premiérského křesla. Už jen vzhledem k věku je to tentokrát skutečně jeho poslední šance.
Vykroužkovaní okamurovci
Vraťme se k Okamurovi a možným důvodům jeho náhlého obratu. Hnutí SPD po krajských volbách neskrývalo spokojenost, ale jen proto, že se obávalo dalšího propadu a dopadlo lépe, než mohlo očekávat.
Podrobnější rozklíčování výsledků však ukazuje něco jiného. Okamurova trojkoalice sice posílila na 41 mandátů z 35 zastupitelů SPD v roce 2020, ale samotné hnutí SPD pokleslo o tři mandáty. Sedm jich získali díky pečlivému kroužkování kandidáti PRO a po jednom Trikolora a Svobodní, kteří byli většinou spíš symbolicky uklizeni na chvostu kandidátek. Někdy rozhodovaly stovky hlasů.
V některých krajích SPD utrpěla v tomto měření potupnou prohru. V Královéhradeckém kraji uspěl ze tří zvolených zastupitelů jen lídr nominovaný SPD Rostislav Jireš, ostatní byli přeskákáni. V Pardubickém kraji vypadli dokonce všichni kandidáti SPD, včetně lídra Marcela Dlaska.
Tento rozbor patrně vedl SPD k přehodnocení názoru na koalici. A jak bude vypadat pro Rajchla a Majerovou jistě nedůstojné domlouvání zastoupení několika zástupců na kandidátce SPD, pokud na to přistoupí, je dnes ve hvězdách.
Byl to však Rajchl, kdo nedávno rozjímal, že na pravém a levém okraji „vlasteneckého“ spektra je místo jen pro jeden subjekt. Nalevo tento prostor obhospodařují komunisté v alianci Stačilo!, kterou chce nyní posílit nová předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová.
Na pravém okraji je to ještě složitější. Rajchl nebere v úvahu konkurenční Motoristy s Přísahou, kteří se proti SPD a Trikoloře ostře vymezují. Zřejmě ani nedocenil, že si Okamura vyloží tuto spolupráci jako fúzi pod značkou SPD, aby mohl opticky „vlastenecké“ scéně dominovat sám.
Nad nimi ční Andrej Babiš, jemuž všichni radikální národovci legračně podlézají a který chce současně nakoupit všechny jejich voličské hlasy.
