Stanislav Balík: Kam míří střední Evropa. Nové strany a hnutí vznikají často kolem hysterických vůdců
Rakouské volby a jejich výsledky znovu otevřely debatu o tom, co se ve střední Evropě mění, že končí jedna éra a začíná nová. Hledají se pro ni různá pojmenování – populistická, extremistická, protiunijní… Je to tak ale skutečně?
Ano, mezivolebně jde o obrovskou změnu – jedenáct procentních bodů hlasů se přelilo od rakouských konzervativních lidovců k radikálním Svobodným (FPÖ). Poprvé od roku 1945 také mají dvě hlavní rakouské strany (lidovci a sociální demokraté), jež se po druhé světové válce až dosud střídaly v kancléřském křesle a nechyběly ani v jedné vládě, přičemž nemalou část těchto vlád tvořila právě jejich velká koalice, méně než polovinu hlasů. Ještě před dvaadvaceti lety přitom měly dohromady stabilně i více než tři čtvrtiny hlasů, před čtyřiceti lety dokonce přes devadesát procent. Podobně bychom mohli těmi letošními prvenstvími pokračovat.
Na druhou stranu – už před čtvrtstoletím, v roce 1999, dosáhla FPÖ téměř totožného výsledku jako nyní – jen o dva procentní body méně. A to v situaci, kdy v Rakousku nebyli migranti z Blízkého východu či Afriky. V situaci, kdy bylo Rakousko ještě v opojení ze vstupu do Evropské unie, kam vstoupilo jen o čtyři roky dříve, kdy se ještě nijak výrazně nedebatovalo o problémech evropské integrace, neřešily se důsledky klimatické změny a jak jim předcházet.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
