Cyril Höschl: Vinou rozmazlenosti části populace jsou pak rezervy k hojení vážných ran bohužel omezené
Pane doktore, i když sebevražednost a závislosti na návykových látkách dlouhodobě klesají, je strategičtější zdůrazňovat spíše fakt, že ty jevy jsou stále zbytečně vysoké. S tím nesouhlasím. Myslím, že je chyba, když se šíří spíše obavy než důvěra. Vypadá dobře, když se volá po ostražitosti, „protože by mohlo být hůře“. To dá oboru pozornost a financování. Ale pozitivní příklady a naděje snižují frustraci stejně jako zlehčování problémů a vidění sklenice poloplné, ne poloprázdné. Bohužel, duch doby jde opačnou cestou. Za bolševika kdo nekradl, okrádal rodinu. Dnes kdo nenaříká, okrádá svůj obor. Role oběti je dnes strašně přitažlivá. Co Vy na to? J. V., Plzeň
S tímhle nelze než souhlasit. Jenže to není jenom otázka psychiatrie, ale všeobecný postoj celé společnosti, jak naznačuje fejeton uveřejněný v knize Jana Zrzavého a Vojtěcha Novotného Jak to chodí u opic: „Náš stát má své občany asi opravdu rád, soudě podle toho, jak jim za jejich narození platí. Vstřícné gesto je ovšem poněkud pokaženo tím, že stejně nadšeně honoruje i jejich smrt. Nyní (jaro 2007) se zdá, že tato poněkud morbidní finanční pobídka skončí a vláda pohřebné zruší. Uvidíme, zda lidé přestanou z hrabivosti tolik umírat.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
