Petr Havlík: Starý svět už neplatí, současnému nevěříme a budoucího se obáváme. A čas neúprosně běží…
Dvacáté století charakterizovaly tři války – dvě světové a jedna studená. Konec minulého století a počátek současného byly ve znamení iluze, že to nejhorší už máme za sebou a teď už bude jenom lépe. Ale kdo ví? Siločáry moci a vlivu se přesouvají. Dochází k přeskupování pozic v ekonomické, politické i vojenské sféře. Svět je méně přehledný a méně srozumitelný. Naše západní společenství stále ještě věří, že hraje první housle ve společném globálním orchestru.
Na zeměkouli žije nyní již více než osm miliard lidí. Polovina z nich jsou dnes obyvateli zemí z hospodářského uskupení Brics. Jeho členy jsou Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika, Etiopie, Írán, Egypt a SAE. Ke vstupu se chystají Turecko, Mexiko, Indonésie, Nigérie a i Jižní Korea. Brics je už dnes protiváhou sdružení G7 (USA, Japonsko, Kanada, Německo, Velká Británie, Francie a Itálie). Prognózy Bricsu předpokládají, že do roku 2025 bude HDP zemí Bricsu více než 50 % HDP zemí G7 a v roce 2040 bude již vyšší než 100 % HDP zemí G7. Země Bricsu založily vlastní Novou rozvojovou banku. Zaměřují se na modernizaci svých ekonomik, využití nerostných surovin a úzkou obchodní spolupráci. Nejsilnější zemí Bricsu je Čína, sídlo Bricsu je v čínské Šanghaji.
Čína tímto konceptem naplňuje svoje vize o hedvábné stezce. Otevřeně vstupuje do přímé konkurence a někdy i konfrontace se Spojenými státy. V Bricsu je i Rusko, které vede agresivní válku s Ukrajinou, a také Írán, který je v dnes již skutečném válečném konfliktu s Izraelem. Geopolitické přesuny jsou zřejmé. Architektura světa platná před několika desetiletími dnes již neexistuje. Zájmy Bricsu a G7 se střetávají v mnoha klíčových oblastech světa, například na Blízkém východě či v Jihočínském moři.
Náboženství a ideologie nehrají v Bricsu zásadní roli. Najdeme zde představitele hinduismu, křesťanství, pravoslaví i islámu, ale nad tím vším vítězí hospodářský a mocenský apetit. Stejně tak nikdo neřeší autoritativní ruský režim nebo komunistickou Čínu. Prostě platí, že o peníze jde až v první řadě. Brics nemusí brát ohledy ani na OSN, ani na jiné (bohužel), mnohdy nemohoucí či dokonce sebedestruktivní mezinárodní uskupení, EU nevyjímaje... Naše civilizace se utkává s výraznou emancipací třetího světa a s rozkladem předchozích schémat. Na mezinárodním poli jsou často nedodržovány společné dohody, včetně těch o ochraně životního prostředí, o pravidlech migrace, o ochraně investic a jiných ujednání mezinárodního obchodu.
Zdá se, že prim mají ti, kteří si vytvořili vlastní džungli a v ní hrají hry podle pravidel džungle. Export naší formy demokracie a civilizačních hodnot ztroskotal a už neplatí ani naše předchozí zjevná hospodářská převaha. Náš svět je rozleptáván také hybridní válkou, náboženskou a ideologickou diverzí. Z ortodoxních mešit na Západě znějí hlasy radikalizující nové islamistické bojovníky, pro které má život jinou hodnotu než pro nás. Mnozí z nich věří, že mučednická smrt je vlastně odměna a to pravé přijde až po životě…
Stejně naladění lidé vedou válku s Izraelem. Tím pádem vedou válku i s naší civilizací, s našimi judaisticko-křesťanskými kořeny. Tak to je. Vedle toho sledujeme imperialistické výpady ruského medvěda a potírání lidských práv v mnoha zemích, včetně silné Číny. Mimochodem Čína nemá žádnou praktickou zkušenost s naší civilizací, čínský drak si žije svůj vlastní příběh, který je o tom, kterak se naučil využívat všech našich slabostí. Ve zmíněném Bricsu jsou země dnešní osy zla, Čína financuje íránské drony, kterými Rusové útočí na Ukrajinu, íránský vojenský komplex vyhrožuje Izraeli zničením za tiché podpory Kataru, ale také Turecka…
Čert aby se v tom vyznal. Mnozí teď čekají na nějaký zázrak, který přibrzdí další eskalaci napětí. Prý má tento zázrak nastoupit po amerických prezidentských volbách. No uvidíme. Je dnešní svět dospělejší, poučenější a vyzrálejší? Umíme spolu komunikovat? Díky rychlému přístupu k informacím můžeme mít klamný pocit, že vlastně víme (a umíme) všechno, abychom pak zjistili, že vlastně nevíme nic, neboť jenom konzumujeme něčí interpretaci světa kolem nás. Příležitosti leží většinou v obklopení problémů, nezbývá než je zvednout, pokud ještě můžeme. A příliš u toho nespoléhejme na jiné. Západ by měl odložit svoji pýchu a realisticky vnímat proměny dnešního světa. Čas běží neúprosně.
