Panoptikum Vladimír Mertlíka: Babišův kůň v parlamentu a nová vláda Miloše Zemana
Andrej Babiš učinil další krok k nesmrtelnosti, když se zachoval způsobem hodným císaře Gaia Caesara Augusta Germanicuse, známého jako Caligula. Očekává-li ale čtenář v dalších řádcích soupis Babišových incestních vztahů, sexuálních zvráceností, vražd příbuzných i politiků či jiných excesů stylu Caliguly, čeká marně. Babiš se inspiroval císařem pouze na poli politickém, zato ideou i provedením.
Nejznámějším excesem Caliguly bylo jmenování jeho hřebce Incitata římským senátorem. Ve skutečnosti jde o legendu založenou na císařově povzdechu během jednání se senátory, kdy prohlásil: „Když může být senátorem kdejaký hlupák, tak proč ne můj kůň?“
Andrej Babiš se ukázal být mnohem důslednější, když po odchodu Jany Vildumetzové do Senátu bez zaváhání a rozpaků vyslal do Poslanecké sněmovny žokeje Josefa Váňu. Když holt dva dělají totéž, je to totéž.
Miloš Zeman na oslavu narozenin pozval i lídry opozičních stran ANO, nácky, PRO, Motoristy i komouše, z nichž chce – zřejmě ze své sídelní ložnice v Dejvicích – sestavit příští kabinet. Tématem třeskuté legrace, jak je v přítomnosti oslavence obvyklé, bylo vtipkování hostů, kteří už se vidí v křeslech Strakovy akademie: „Jsme svědky prvního výjezdního zasedání budoucí vlády Andreje Babiše!“
„No jo, není tady Okamura, tak asi fakt vidíme příští vládu,“ žertovali Motoristé na účet nácků, z nichž na oslavě chyběl Führer. Panoptikum k tomu podotýká: „Ještě nejdeme do sprch, soudruzi a soukmenovci!“ Takže platí: „Nestahujte kalhoty, brod je ještě daleko!“
Z 200 hostů uvádí Panoptikum jen některé, navíc jen v abecedním pořádku, protože stejně platí – jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Projděte si ta jména, neboť jak říkával pardubický dědeček: „Je dobré vědět, synku, do kterého chlíva která kráva patří.“
Andrej Babiš, Miloš Balák, Tünde Bartha, Yvetta Blanarovičová, Michal David, Klára Dostálová, Andrzej Duda, Jaroslav Faltýnek, Radim Fiala, Robert Fico, Ivan Gašparovič, Karel Havlíček, Michal Hašek, Robert Kaliňák, Václav Klaus, Kateřina Konečná, Roger Köppel, Petr Macinka, Aleš Michl, Vratislav Mynář, Martin Nejedlý, Jan Novák, Jaroslava Obermeirová, Viktor Orbán, Jiří Ovčáček, Peter Pellegrini, Jindřich Rajchl, Alena Schillerová, Jan Skalický, Boris Šťastný, Radek Štěpánek, Filip Turek, Luboš Xaver Veselý, Alena Vitásková, Radek Vondráček, Aleksandar Vučić, Ivan Vyskočil a další existence toužící po návratu starých dobrých rudých časů.
Oslavu provázela přísná bezpečnostní opatření, kdy batohy novinářů prohledával na novináře speciálně vycvičený pes a celé místo hlídala ochranka i policie. S ohledem na charaktery zúčastněných, nedávné události v Izraeli, Gaze a Libanonu a přítomnost maďarského premiéra Orbána bylo v zájmu bezpečnosti hostů zakázáno používání pagerů AR-924 i dalších typů stejné značky maďarské licence společnosti Gold Apollo.
Je otázkou, zda se oslavy neměla zúčastnit i armáda, která by obklíčením hotelu Štekl naopak chránila zemi před jejími účastníky.
Popírač povodní a propagátor kanálu Dunaj–Odra–Labe Jan Skalický měl z oslavy životní zážitek: „Tak důstojnou oslavu s tolika přítomnými státníky naše země dlouho nezažila. Noblesní styl politiky se ještě nevytratil, a tak se za rok vrátí na politickou scénu. Tedy naděje do budoucna,“ rozplýval se nad společností, v níž se ocitl.
Přiznal, že nejvíc si ze společenských událostí, které navštívil, dosud vážil pozvání na zabijačku, ze které se mu podařilo se štěstím uniknout, a obětí se tak stalo nevinné prase. Zbývá dodat, že podle místních obyvatel ještě nikdy nebylo v alejích Hluboké tak nablito jako tentokrát.
Když Viktor Orbán volal přicházejícímu Andreji Babišovi v ústrety srozumitelný vzkaz: „Brüsszel megrendülhet, jönnek a Patriotok! Igazságosságunk győzni fog!“ přítomní hosté pod prapory Česka, Rakouska, Slovenska a Maďarska vypukli v nadšený nezřízený jásot. Když se přítomní potentáti přidali ke zpěvu písně „Zachovej nám, Hospodine“, hymny Rakouska-Uherska, které jejich předci rozervali na kusy, byla to už vhodná chvíle pro příjezd docenta Chocholouška.
12. února 1797 se hrálo ve vídeňském Burgtheateru druhé dějství singspielu Karla Dittersdorfa „Lékař a lékárník“, v němž zpívá invalidní vojenský veterán o válečných zážitcích. Končí prohlášením, že nikdy neustoupil, dokud nemohl volat: „Victoria!“ V rámci spektáklu zazněla píseň Gott erhalte Franz den Kaiser (Zachovej nám Hospodine), k níž napsal hudbu Joseph Haydn. Po 227 letech si v hotelu Štekl pobrukovali s dojetím a slzou v oku ti, jejichž předci Rakousko-Uhersko rozvrátili, a oni teď touží rozvrátit Evropskou unii, největší mírový projekt historie, postavený na ideálech habsburské říše. Že jim tlama neochrne!
Zachovej nám Hospodine /Císaře a naši zem
Dej, ať z víry moc mu plyne / Ať je moudrým vladařem
Hajme věrně trůnu Jeho / Proti nepřátelům všem
Osud trůnu habsburského / Rakouska je osudem.
Plňme věrně povinnosti / Braňme právo počestně
A když třeba, s ochotností / V boj se dejme statečně
Na paměti věčné mějme / Slávu vojska vítěznou
Jmění, krev i život dejme / Za Císaře, za vlast svou!
Čeho nabyl občan pilný / Vojín zbraní zastávej
Uměním i vědou silný / Duch se vzmáhej, jasně skvěj
Bože, račiž přízeň dáti / Naší vlasti milené
Slunce tvé ať věčně svítí / Na Rakousko blažené.
Stůjme k sobě v každou chvíli / Svornost jenom moci dá
Spojené, kde vládnou síly / Vše se snadno překoná
Když se ruka k ruce vine / Tak se dílo podaří
Říš rakouská nezahyne / Sláva vlasti, Císaři!
Císaři po boku vládne / Rodem, duchem spřízněná
V kráse, která neuvadne / Císařovna vznešená
Bože, račiž přízeň svoji / Habsburskému domu dát
Františkovi Josefovi /Alžbětě rač požehnat!
