Zrušila bych dolní sazby u trestných činů, říká kandidátka na ústavní soudkyni Dita Řepková
Prezident republiky Petr Pavel hledal pro poslední letošní nominaci na Ústavní soud ženu. Letos v září vybíral mezi třemi kandidátkami, přičemž dvě z nich byly trestní právničky. Přednost před státní zástupkyní Petrou Vítkovou nakonec dostala soudkyně Krajského soudu v Brně Dita Řepková. Její nominace se setkala u některých oslovených odborníků s nadšením. U části jejích kolegů však naopak vyvolalo rozhodnutí prezidenta zděšení.
Ať už chce nebo ne, je její jméno úzce spojeno s bývalou předsedkyní Nejvyššího soudu (NS) a místopředsedkyní Ústavního soudu (ÚS) Eliškou Wagnerovou.
Dita Řepková totiž ihned po dokončení studií na Právnické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně v roce 2000 nastoupila k Wagnerové na NS coby její tajemnice a posléze asistentka. A když Wagnerová zamířila na ÚS, odešla tam s ní i Řepková, která pak působila do roku 2008 v jejím asistentském týmu.
„S Eliškou Wagnerovou jsem stále v kontaktu, jako ostatně všichni její bývalí asistenti, respektive její bývalá tajemnice. Moje rozhodnutí usilovat o kandidaturu na soudkyni ÚS jsem s ní neprobírala právě s ohledem na tu skutečnost, že jsem věděla o jejím působení v panelu profesora Kysely. Nepřišlo mi to nejen vhodné, ale rovněž i nutné. Předpokládala jsem, že jako členka panelu měla k dispozici veškeré listiny, které jsem panelu předkládala, a o mé kandidatuře tak musela bezpečně vědět,“ reagovala Řepková na dotaz, jakou roli při jejím výběru hrála právě Eliška Wagnerová.
Nikdy neuvažovala o funkci státní zástupkyně
O Wagnerové je mimochodem známo, že není příliš nakloněná tomu, aby se ústavními soudci stávali státní zástupci.
V případě Řepkové oslovil v červnu letošního roku předseda prezidentského konzultačního panelu Jan Kysela člověka, který se již v prvním ročníku studia práv rozhodl pro kariéru trestní soudkyně.
„Mezi prvním a druhým ročníkem svého studia práv jsem byla na praxi na Krajském soudu v Brně. Jednalo se o jeden prázdninový měsíc. Pomáhala jsem jako administrativní síla na trestní kanceláři pod vedením paní Aleny Stodůlkové. V rámci praxe jsem měla poprvé i možnost účastnit se nějakého hlavního líčení. Je tedy zřejmé, že již od prvního ročníku svého studia na právnické fakultě jsem měla zájem o trestní právo i práci na soudě. I téma mojí diplomové a rigorózní práce se týkalo trestního práva. Od ukončení studia na právnické fakultě jsem vždy měla zájem pracovat na soudě a stát se soudkyní. Poté, co asistentům na ÚS bylo umožněno přihlásit se k odborné justiční zkoušce, učinila jsem tak, a zkoušku počátkem roku 2006 vykonala,“ uvedla Řepková s tím, že nikdy neuvažovala o kariéře státní zástupkyně.
Mimochodem, během studií se Řepková potkala i s dnešním premiérem Petrem Fialou. V roce 1999 totiž necelý rok pracovala jako asistentka Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity, v jehož čele tehdy stál právě Fiala. Podle Řepkové se sice setkali, avšak od té doby v kontaktu nejsou.
Obdobně je na tom i se soudcem Vojtěchem Šimíčkem, který tento ústav spoluzakládal.
„S Vojtěchem Šimíčkem o sobě víme, neznáme se blíže. Naposledy jsem se s ním viděla v únoru letošního roku, když jsem společně s ním, Kateřinou Šimáčkovou a Veronikou Křesťanovou zasedala v panelu celostátního finále lidskoprávního Moot Courtu, který se konal v Brně na Ústavním soudu,“ reagovala ohledně Šimíčka Řepková.
Kvalitní a expeditivní soudkyně
V roce 2008 z ÚS odešla, aby si splnila svůj sen o kariéře soudkyně, když byla navržena ke jmenování k Městskému soudu v Brně. V interních podkladech pro její jmenování soudkyní se vyzdvihuje její „brilantní orientace v procesním právu“ a dobrá práce se spisy obecných soudů. Je bystrá, energická, rozhodná, uzavírá se v hodnocení.
Doktorské studium dokončila Řepková na Právnické fakultě v Praze před třemi lety. Vedoucím její doktorandské práce o ochranném léčení a zabezpečovací detenci byl tehdejší šéf katedry trestního práva, profesor Jiří Jelínek.
V roce 2019 Řepková přešla z brněnského městského soudu na Krajský soud v Brně. U něho už nadvakrát působila na stáži. Podle Milana Bořka, který tehdy stál v čele krajského soudu, s návrhem na přestup přišli sami trestní soudci krajského soudu. A rozhodně se to podle Bořka tehdy nesetkalo s pozitivním ohlasem vedení brněnského městského soudu. To totiž podle vzpomínek Bořka nechtělo přijít o „kvalitní a expeditivní soudkyni“.
Z veřejně známých případů, v nichž Řepková rozhodovala jako předsedkyně senátu na tzv. první hlavě, tedy coby nalézací soud, lze zmínit dva. Tím prvním je případ Ukrajince, který u brněnské přehrady zabil nožem Roma. Obžalován byl z trestného činu vraždy, senát v čele s Řepkovou to však vyhodnotil jako nutnou obranu a Ukrajince obžaloby zprostil.
„Chtěla bych říci, že tento případ není ničím zvláštním nebo extrémním v rámci nutné obrany. Takové situace se bohužel stávají a my jsme jejich svědky. Co se z toho poučit? Jednoduše neútočit na člověka, protože v okamžiku útoku musíme počítat s tím, že se oběť může bránit prostředky, které se útočníkovi nemusí líbit,“ uvedla k tomu Řepková v rozhovoru pro web Romea.cz.
Před několika dny pak její senát rozhodl v rozsáhlém případu 28 osob, které státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci obžaloval z několika trestných činů. V celé věci šlo o údajné obchodování s policejními informacemi a o zneužívání policejních pravomocí. Obžalovaní a jejich obhájci naopak upozorňovali na to, že se jedná o vyřizování si účtů s nepohodlnými policisty. Řepková měla při odůvodňování rozhodnutí velmi ostře zhodnotit kvalitu práce státního zastupitelství v případu.
„Pokud se týká mého odůvodnění rozsudku, který jsem vyhlásila 1. 10. 2024, moje vyjádření ve vztahu k práci státního zastupitelství nebylo nikterak „ostré“, jak by se mohlo zdát z titulků v některých médiích. V konkrétní věci bylo stíháno 28 osob, výrok obžaloby měl 138 stránek, spis má přes 20 000 listů, svědků bylo přes 150. Jak jsem uvedla v jednací síni, dospěla jsem s členy senátu k závěru, že právě rozsah dokazování se záměrem prokázat vinu všem 28 obviněným, byl spíše na škodu,“ odpověděla Řepková na dotaz, zda se setkává často se špatnou prací státních zástupců.
Zrušila by dolní sazby
Reakce mezi oslovenými právními profesionály, advokáty a soudci, na její nominaci na ústavní soudkyni jsou převážně pozitivní. Jeden ze známých brněnských advokátů si dokonce vzpomněl na případ, kdy musel u své klientky konstatovat, že se ohledně její viny mýlil. Řepková jako předsedkyně senátu prý tak precizně a trpělivě vedla dokazování, že na konci hlavního líčení ani on neměl o vině své klientky pochybnost. Její bývalý kolega z ÚS a uznávaný právník o ní mluví jako o výborné trestní soudkyni s přesahem do ústavního práva, což podle něho nebývá zrovna častou kombinací.
Neutrální reakce jsou na její nominaci z Nejvyššího soudu, a to ať již z jeho trestního kolegia, tak od jeho vedení. Podle předsedy soudu, Petra Angyalossy, je trestní justice na ÚS zastoupena dostatečně, a to jeho předchůdcem ve funkci, Pavlem Šámalem. Naopak by si představoval, že prezident navrhne někoho z jím nominovaných soudců z civilního kolegia NS. Prezident Pavel již v minulosti poslal Senátu k souhlasu návrh na jmenování respektovaného soudce NS Pavla Simona. Ten ovšem podporu senátorů nezískal. Od té doby již nikdo z NS osloven nebyl.
S velmi negativní reakcí se nominace Řepkové naopak setkala u trestních soudců Vrchního soudu v Olomouci. Od nich, mimo záznam, zaznívá pochybnost ohledně kvality její práce, a to především co se týče procesu.
„Pokud se jedná o hodnocení mé práce, nevím, které z množství rozhodnutí, na nichž jsem se podílela, mají konkrétně na mysli. Nejsem si vědoma toho, že by se vůči mé práci někdo ze soudců VS Olomouc, například na každoroční gremiální poradě, takto vymezil,“ reaguje na kritiku svých kolegů Řepková.
Z jejích názorů na stav trestní justice a práva vyplývá, že patří spíše mezi „liberálnější trestařky“.
„Jsem jednoznačně pro posílení procesní aktivity stran v řízení před soudem. Chci vidět samostatné státní zástupce prokazující vinu a nezávislé a nestranné soudy rozhodovat, zda se to podařilo či nikoli. Současná praxe je tomu stále vzdálená, neboť se judikatura i praxe odvolacích soudů opírá o § 2 odst. 5 trestního řádu, tedy že soud má povinnost doplnit dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. S tímto se mi opravdu těžce ztotožňuje,“ vysvětluje Řepková.
Ta podporuje současný návrh na změny trestního zákona a trestního řádu, který připravilo ministerstvo spravedlnosti. A jde dokonce ještě dál: dokáže si totiž představit zrušení dolních sazeb u trestných činů.
„Souhlasím s revizí trestních sazeb u některých trestných činů (držení či pěstování konopí, zanedbání povinné výživy), respektive bych si dokázala představit, že budou zrušeny dolní hranice trestní sazby u trestu odnětí svobody. Jsem toho názoru, že v takovém případě by mohly soudy pružněji reagovat nejen na změnu poměrů ve společnosti, ale i na konkrétní okolnosti spáchání trestného činu, osoby pachatele či jeho poměrů,“ uvádí Řepková. A dodává, že jako soudkyně postrádá především moderní trestní řád.
