Čas zbrojařů: Michal Strnad je jednoznačně nejrychleji rostoucím miliardářem posledních let
Po roce vyjednávání a licitování je na spadnutí historicky největší akvizice české firmy ve Spojených státech. Česká zbrojovka Czechoslovak Group Michala Strnada koupí Kinetic Group, muniční část koncernu Vista Outdoor, za dvě a čtvrt miliardy dolarů, což je v přepočtu více než 52 miliard korun. Česká firma se tak stane největším světovým výrobcem malorážné munice mimo Rusko a Čínu. Přetlačovala se chvíli i se svým českým konkurentem, společností COLT CZ, což je pro změnu už starší americká akvizice legendárního výrobce palných zbraní České zbrojovky. Nakonec ale byla CSG úspěšnější.
Těžcí soupeři
Do pozic světově dominantních firem se tuzemské společnosti moc často nedostávají. Ve zbrojařině to je v poslední době ale zjevně trochu jinak. CSG musela v licitování o ceně dost přitlačit. V posledním přihození to bylo sto miliónů dolarů. Ale musela také překonat politický odpor, kdy na počátku roku republikánský senátor J. D. Vance, tehdy předseda senátního výboru pro zahraniční investice, požadoval zákaz prodeje české firmě a označoval ji za politické riziko. Vance je dnes kandidátem na viceprezidenta Donalda Trumpa. Tenkrát vůči CSG vznášel obvinění, že obchodovala s přáteli Vladimira Putina a realizovala podezřelý vývoz zbraní do Ázerbájdžánu. Firma podezření ustála a svou pozici uhájila. Nicméně pokud by se prodej dál natahoval až za volby, v nichž by se stal Trump prezidentem s Vancem po boku, asi by situace byla složitější. Strnad tak na prodávající Vistu výrazně tlačil, aby byl byznys uzavřen do konce října. Aktuálně je transakce představiteli obou stran označována za dohodnutou a schválení valnou hromadou by měla být jen formalita. Snad to tak i bude.
Sto miliard za tři roky
Český zbrojní průmysl má dlouhou tradici začínající už za Rakouska, když se v Plzni zrodila Škoda. V devadesátých letech – po rozpadu velkých koncernů na malé privátní i státní firmy obchodující s materiálem armád Varšavské smlouvy a zápolící s tehdy obvyklými potížemi, včetně politických – se zdálo, že zlatým časům je konec. Ale nyní jsou zpátky a nedá se popřít, že při tom hraje značnou roli válka na Ukrajině. Byť i v tomto případě finanční přízeň přeje připraveným. A je zjevné, že Strnadova CSG měla dobře našlápnuto už z dřívějších časů.
Její stoprocentní vlastník Michal Strnad je ve svých jedenatřiceti nepochybně nejmladší mezi nejbohatšími Čechy. A také jednoznačně nejrychleji rostoucí miliardář v posledních letech. Ještě v roce 2022 oceňoval časopis Forbes jeho majetek na zhruba osmnáct miliard korun. Letos je to už 104 miliardy.
To je úctyhodná akcelerace, i když vezmeme v úvahu, že nezačínal zdaleka z nuly. Byznys zahrnující tehdy už přibližně šedesátku firem mu předal jako pětadvacetiletému mladíkovi jeho otec Jaroslav v roce 2018 a bylo kolem toho hodně spekulací. Jaroslav Strnad byl tehdy pětačtyřicátník, tedy v nejlepších letech, a velkou firmu vybudoval skutečně z nuly. Málokdo tak věřil, že jde do podnikatelské penze zcela dobrovolně.
Šance pro juniora
Tehdy totiž začalo platit pravidlo, že firmy obchodující s českou armádou musí mít firemní bezpečnostní prověrku, která zahrnuje samozřejmě i prověření majitele společnosti. Už rok předtím chystala pardubická společnost Retia, vyrábějící radary, spolupráci s Izraelem na zařízeních, která měla být zařazena do výzbroje NATO. Pardubická společnost měla nezbytnou alianční prověrku. Ale firmu získala Strnadova CSG a prověrka se začala opět prověřovat. CSG pak převedla Retii na Michala, který prověrku získal. Firma souvislost popírala a je skutečností, že mladý muž Retii v té době skutečně řídil a získával manažerské zkušenosti. Nicméně o rok později, kdy stejná pravidla začala platit i pro českou armádu, Michal převzal celý holding. Z výše uvedeného je zřejmě, že si nevede vůbec špatně.
Podle různých investigací stály za problémy Strnada staršího jeho kontakty s podnikatelem ruského původu Alexejem Beljajevem. Ten mimochodem pracoval ve slovenské společnosti zahraničního obchodu Petrimex ve stejné době jako Andrej Babiš. Nicméně Strnad starší se narodil v roce 1972, takže jeho kontakty s mocí za minulého režimu těžko mohly být nějak intenzívní. Potíže s prověrkami, ať už jejich důvod byl jakýkoli, však byly faktem, s nímž se společnost musela vyrovnat.
Start ze šrotiště
Samotný holding budoval Strnad starší od první poloviny devadesátých let. První větší peníze vydělal na obchodu se šrotem. Ten z velké části pocházel z vyřazeného vojenského materiálu a mladý podnikatel brzy zjistil, že ho lze zpeněžit lépe než jako staré železo pro hutě.
Založil tak společnost Excalibur Army, která s vyřazeným vojenským materiálem obchodovala. A později začal privatizovat vojenské opravárenské závody po Česku. První byl zkrachovalý VOP Přelouč. Podnikání rodiny Strnadů má však i svou civilní nohu. Už v roce 2010 koupil Strnad výrobce brzdových systémů pro kolejová vozidla DAKO-CZ. Později do holdingu přibyl třeba i výrobce hodinek PRIM, společnost Elton hodinářská.
Viditelným se Jaroslav Strnad stal při záchraně a restrukturalizaci kopřivnické automobilky Tatra, která se už na přelomu století dostala do existenčních potíží, dlouho zápasila o přežití, ale nakonec skončila v konkursu. V konkursní dražbě ji v roce 2013 koupila Excalibur Army spolu s podnikatelem Reném Materou a jeho firmou Promet Group. Společně se jim podařilo sehnat v zahraničí zakázky, tradiční automobilku zachránit a vrátit ji do zisku už o dva roky později.
Silnou pozici ve zbrojním průmyslu získal Excalibur ve stejném roce, kdy kupoval Tatru. Koupil významný vojenský opravárenský podnik Šternberk, jenž prováděl generální opravy těžké pozemní techniky a modernizoval ji. Vedle toho na zelené louce vznikla firma Tatra Defence Vehicle, která se na základě licence zbrojovky General Dynamics European Land Systems stala výrobcem obrněných vozidel Pandur pro českou armádu, což byla v roce 2017 vůbec první opravdu významná zakázka rodinné firmy pro ministerstvo obrany.
Úspěšné střídání
Strnad mladší tak přebíral dobře rozjetý holding se zhruba šedesátkou firem. A rozhodně nebrzdil. Pracoval v rodinném podniku nejprve na brigádách. Od patnácti let ve výstrojním skladu. V třiadvaceti se stal předsedou představenstva a začal firmu řídit. O dva roky později ji celou od otce přebral a pokračoval v expanzi.
Jeho dosavadním největším úspěchem byla nejspíš akvizice sedmdesátiprocentního podílu v italské společnosti Fiocchi Munizioni v roce 2022. Firma je významným světovým výrobcem malorážného střeliva pro sportovní střelbu a lov. Tato akvizice se ve výsledovce CSG projevila skokem v tržbách, které spolu s dalšími úspěšnými zakázkami vystřelily v poslední zveřejněné závěrce za rok 2023 ze zhruba jedné miliardy eur o sedmdesát procent na 1,734 miliardy. A zisk před zdaněním se zvedl o více než padesát procent na necelých 280 miliónů eur.
A když už byl Michal Strnad na nákupech v Itálii, přidal si i jeden luxusní šperk. Koupil osmdesát procent ve společnosti Armi Perazzi, výrobci sportovních a loveckých luxusních brokovnic. Z jedné střílí i český olympijský vítěz z Pekingu David Kostelecký.
Je nepochybné, že za mohutnou expanzí v posledních několika letech stojí i válka na Ukrajině a růst mezinárodního napětí, vedoucí k tomu, že vlády zvyšují výdaje na zbrojení. CSG ale tvrdí, že dodávky na Ukrajinu zdaleka nejsou dominantní částí byznysu. Většina, přesně 51 procent exportu směřuje do evropských zemí mimo Ukrajinu a dohromady dvě třetiny jsou zakázky ze zemí NATO. Jen třetinu činí dodávky mimo NATO, tedy na Ukrajinu, ale také do Indonésie, Vietnamu a Maroka.
CSG je také podstatnou součástí české muniční iniciativy, v jejímž rámci naše vláda shromažďuje finanční prostředky od státních dárců a přes CSG nakupuje munici pro Ukrajinu i od zemí snažících se udržovat dobré vztahy s Ruskem, což má pro ukrajinskou obranu zásadní význam. Koncern za to sklízí i různá podezření, ale česká vláda ho odhodlaně brání. Nicméně zadarmo se to nedělá a zisky rostou. Ale neporostou stále a až do nebe.
Holding proto nezanedbává ani civilní investice do technologií budoucnosti. Jeho aktuálním cílem je například stát se významným hráčem v oboru tzv. rozšířené reality, která slouží ke spolupráci při servisu či výrobě náročných technických zařízení na dálku, bez fyzické přítomnosti experta. Technologie významně šetří nejkvalifikovanější pracovní sílu a čas. Už dříve koupil Strnad do své divize CSG Aerospace společnost Pocket Virtuality, která se vývojem této technologie zabývá, a aktuálně přikoupil startup smARtoo.
A tak Michal Strnad drží v rodinném holdingu už místo původních šedesáti firem 120 a nehodlá se zjevně na tomto počtu zastavit. Akvizice v USA ho zase posune významně vzhůru a první desítku nejbohatších Čechů v různých hodnoceních asi jen tak v nejbližších letech neopustí.
