Jiří Sezemský: Boj proti „totalitě“ a uctívači Fica a Orbána. Slovensko otáčí kormidlo k Maďarsku
V jistých kruzích se rozmáhá mytologie, že žijeme v totalitě, snad ještě horší než v komunistickém režimu. Tato ponurá poselství pronášejí nejen zástupci parlamentní a neparlamentní opozice, ale i kompletní „alternativní“ scéna.
Politický boj
Je to jen součást politického boje. Čím častěji novodobí „disidenti“ vystupují v médiích – a zdaleka ne jen alternativních, jejichž počet roste geometrickou řadou –, tím hlasitější je jejich nutkání křičet do světa, jak jsou u nás „jiné“ názory umlčovány.
Našli si terč, vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, jenž se ostře vyjadřuje na adresu proputinovských kolaborantů, ale žádnou cenzuru nechystá. Přesto je pro tuto frontu ztělesněním zla.
O totalitě a zlovůli médií často hovoří i Andrej Babiš, donedávna majitel třetiny mediálního trhu s uchovaným vlivem, což ochráncům svobody slova nikdy nevadilo. Poslanec ANO Patrik Nacher bizarně dělí názory na „dobré“ a „špatné“. Zřejmě se dosud nesmířil s názorovou pluralitou, přičemž i on má nadstandardní přístup do médií.
Totalitními praktikami žongluje i nositel právně nepostižitelné kampaně s rasistickými prvky Tomio Okamura. Stejné názory sdílí i jeden ze záplavy dezinformačních webů, Nová republika, spravovaný europoslancem SPD Ivanem Davidem. Aktuální článek Lenky Procházkové je typickým příkladem této dílny. „Tak jako kdysi i dnes platí svoboda slova jenom pro vybraná slova a šířit se smějí jen schválené ,cílené‘ informace… To ale nefungovalo ani v minulém (zločinném) režimu, na jehož sklonku se cyklostylovaná vydání Lidových novin v některých trafikách tajně prodávala pod pultem,“ píše autorka, která dobře ví, že za podobné články by šla tehdy do vězení.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
