Lidovecká volba: Jurečka končí, Výborný uspěl jen napůl a hlavním poraženým je kverulant Čunek
Na sjezdu KDU-ČSL se neodehrálo žádné zemětřesení, jež by stranu vychýlilo ze současného směru. Lidovci sázejí na kontinuitu a jistotu koalice Spolu a odmítli Čunkův koncept, který by je dovedl mimo Sněmovnu. Přesto jsou změny vedení hlubší, než se očekávalo.
Marian Jurečka si na sebe upletl bič, když si po nešťastné aféře s vánočním večírkem v den střelby na Univerzitě Karlově stanovil podmínky, za kterých bude obhajovat post předsedy KDU-ČSL. Pravděpodobně by je stoprocentně nesplnil nikdo na jeho místě. Dal si za cíl obhájit dva europoslance, udržet krajské pozice, jednoho hejtmana a dva senátory, ale především zvýšit preference KDU-ČSL.
Ministr práce a sociálních věcí uspěl zhruba napůl. Zejména stabilní posun trendu volebních preferencí nad pět procent byl i vzhledem k chybovosti průzkumů a časové tísni téměř nadlidský úkol. Také je poněkud nekorektní, že většina průzkumů nezohledňuje platné koalice, což snižuje jejich vypovídací hodnotu.
Souboj konceptů
Když se Jurečkovi nepodařilo přemluvit k boji o předsednictví populárního Jana Grolicha, jenž se zaměřuje na své hejtmanství a nechce si teď pálit prsty v celostátní politice, rozhodl se zkusit to znovu. Měl však proti sobě silného soupeře Marka Výborného, který už jednou lidovce vedl. Byl jím však jen krátce do ledna 2020, kdy odstoupil z rodinných důvodů.
Na jeho místo tehdy nastoupil Jurečka, který si osvojil Fialův koncept Spolu jako jedinou možnou šanci, jak konkurovat populistickému molochu ANO. To ostatně platí dodnes. Občasné výzvy některých jednotlivců ke konci Spolu a samostatné kandidatuře jsou jen zástěrkou vlastních ambicí v mesalianci s hnutím ANO, nebo notorického kverulantství, když není po jejich.
Patří mezi ně i největší kritik lidoveckého vedení, zlínský senátor Jiří Čunek. Nakonec se rozhodl vstoupit do volebního souboje, i když v krajských volbách neuspěl podle svých představ a skončil v opozici.
Už před zahájením sjezdu však bylo jasné, že Čunkova představa jít do voleb samostatně v době, kdy preference KDU-ČSL dlouhodobě oscilují pod pěti procenty, nemá jako sebevražedný nonsens velkou podporu.
Proti populistům a extremistům
Kolegové ve vládě Jurečka a Výborný se postavili za pokračování koalice Spolu do sněmovních voleb jako hrázi proti „populistům a extremistům“ a drtivá většina delegátů projevila pragmatický pud sebezáchovy.
V prvním kole voleb předsedy solitér Čunek oslovil jen pětinu delegátů. Nenabídl žádné řešení, které by dávalo lidovcům jistotu, že uspějí lépe pod jeho vedením.
Potom už bylo téměř jedno, jestli ve druhém kole uspěje Výborný nebo Jurečka. Oba mají podobné názory na budoucnost KDU-ČSL, a nakonec rozhodla atmosféra mezi delegáty vygenerovat znamení aspoň formální změny.
Jurečka přitom patří mezi nejpracovitější ministry a prosazuje i některé důležité, byť nepopulární reformy, typu změn penzijního systému.
Výborný dostal ve druhém kole 55 procent hlasů, což není silný mandát, i když z hlediska podpory současného směru to nic neznamená. Horší však pro něj byl zádrhel, že ve dvojí volbě neuspěl jím vybraný kandidát na statutárního místopředsedu, který by mu kryl záda, ambiciózní Petr Hladík.
Tím dávají lidovci většinově najevo, že se nechtějí zřetelněji přiklánět k „zelené“ politice ražené ministrem životního prostředí. Statutárním místopředsedou se stal další bývalý předseda KDU-ČSL Petr Bělobrádek. Výborný tedy uspěl jen napůl a delegáti mu naznačili, že se má držet spíš tradičních lidoveckých témat.
Na závěr překvapení
Druhý den však přinesl velké překvapení svědčící o tom, že KDU-ČSL nechce úplně ustrnout ve stojatých vodách.
Ve volbě řadových místopředsedů uspěla bývalá miss Monika Brzesková (Žídková). Nespadla jen marketingově z nebe, ale už deset let je starostkou Kravař. Největším šokem je ovšem sto procent hlasů, jimiž ji delegáti vyslali do předsednictva. Jestli budou její zkušenosti stačit i na celostátní úrovni, kde hodně fouká, se teprve ukáže.
I na další místopředsednické posty dostali důvěru nováčci Václav Pláteník a Jiří Horák, takže obměna vedení je nakonec razantnější, než se dalo čekat. Není to samospasitelné řešení, ale skutečnou alternativou byl jen čunkovský nihilismus, který se v některých aspektech blíží spíš pozicím SPD.
Ten utrpěl na sjezdu největší porážku, zatímco koalici Spolu měřeno výsledky hlasování nečekají do voleb žádné zničující turbulence.
