Katastrofa na pokračování aneb Zelenského nevítězný plán versus lži vraha Putina o mírových jednáních
Šance na ukončení války na Ukrajině jsou pořád malé. Prezident Volodymyr Zelenskyj sice představil pětidílný plán zaměřený na vítězství Ukrajiny ve válce do konce roku 2025, jenže ten moc nadšení nevzbudil. V některých bodech se jeví jako nerealistický, a proto je někdy označován za nevítězný. Existuje ale několik tajných aspektů plánu, o kterých nemáme informace. Proti tomu stojí lži prezidenta Vladimira Putina a jeho teorie o ruském vítězství. Podle té je potřeba prodloužit válku a u toho se předpokládá, že čas, velké ztráty a devastace napadené země vyčerpají západní podporu Ukrajině a ukrajinský odpor zkolabuje. Mírová jednání jsou proto zatím v nedohlednu.
Zelenského „vítězný plán“ obsahuje pět základní bodů a naplnění některých by zcela zásadně změnilo bezpečnostní strukturu Evropy. Až tak, že se tomu nechce věřit. Jeden z bodů například hovoří o tom, že po skončení války by ukrajinští vojáci nahradili určité západní vojenské kontingenty rozmístěné v současnosti v Evropě. Prezident Zelenskyj u toho uvedl, že ukrajinské síly by u toho využily své zkušenosti z války k posílení obrany NATO a zajištění bezpečnosti v Evropě a dodal, že by mohly v budoucnu nahradit blíže nespecifikované kontingenty amerických sil na evropském kontinentě. To by byla obrovská změna oproti uspořádání po druhé světové válce. A zřejmě by vyhovovala Donaldu Trumpovi, pokud by byl zvolen americkým prezidentem, protože ten chce více izolacionistickou Ameriku a zejména USA mají teď kvůli Číně či Severní Koreji daleko více práce u břehů Pacifiku.
Rozporuplné, a ne moc nadšené reakce některých členů NATO, pak vyvolal hned první bod Zelenského plánu – tím je okamžitá pozvánka ke vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance. Dokud se ale bude na Ukrajině válčit, NATO to neudělá. A i kdyby některé státy chtěly, tak konsenzus o tom je v současnosti vyloučený. Zcela jistě by bylo proti Maďarsko, Slovensko a zřejmě i Turecko.
Další body jsou sice realističtější, nejsou nové, ale jejich naplňování pokulhává už dva roky. Proč by se to mělo změnit právě teď? Těmi je pokračující západní podpora a pomoc, včetně vybavení ukrajinských brigád, podpora schopnosti Ukrajiny používat zbraně dodané Západem k úderům na vojenské cíle v Rusku a zvýšení sdílení zpravodajských informací s Ukrajinou. To všechno nějakým způsobem běží, ale je to nedostatečné a váhavé. Válku to prodlužuje, počet obětí na frontách i strádání civilistů rostou. To vyhovuje Rusku.
Co přesně Zelenskyj myslí v plánu tím, že by mělo existovat „západní a ukrajinské nejaderné strategické odstrašování proti Rusku“ jen uvidíme. Realisticky naopak zní myšlenka, že po válce mají přijít velké západní investice do strategického hospodářského růstu Ukrajiny. S tím by se ovšem mělo začít ihned. Některé české firmy to už ostatně dělají.
Nic z toho, co říká Zelenskyj, ale nepřivede k jednacímu stolu Rusko. To jde odlišnou cestou. Jak připomněl respektovaný americký Institut pro studium války (Institute for the Study of War) Kreml nemá v současnosti zájem o mírová jednání s Ukrajinou a nepostupuje v tomto případě v takzvaně dobré víře. Putin a jeho slouhové se odvolávají na pojmy „mírové plány“ nebo „jednání“ pouze proto, aby tím přiměli Západ k nátlaku na Ukrajinu a výsledkem byly ústupky ohledně ukrajinské suverenity a územní celistvosti. Tomu bohužel nahrává situace na bojišti.
Rusové a jeho spojenci postoupili letos na mnoha místech Donbasu. Podle všeho to bude pokračovat i příští rok. Na konci tažení by mohlo být naplnění Putinových cílů – okupace celé Doněcké a Luhanské oblasti (v té druhé je už prakticky hotovo). K tomu připočítejme Krym a to, že okupovány jsou již dnes velké částí Záporožské a Chersonské oblasti. Ve všech těchto regionech (poněkud jiná je situace na Krymu) došlo k masové emigraci obyvatelstva, Rusové tam mění školství, státní správu, snaží se tam přivést nové obyvatele, celý systém má být jiný. Část obyvatel, kteří zde zůstali, nechce zpátky k Ukrajině. Ovšem trvalé podstoupení těchto území Rusku znamená pro Zelenského vládu a její západní podporovatele prohru. Je potřebné se na to připravit.
Putin přitom nadále dává okázale najevo svůj nezájem o smysluplná mírová jednání s Ukrajinou a u svých zahraničních spojenců nepravdivě vykresluje Ukrajinu jako zemi neochotnou k jednání. Ruský masový vrah se 18. října v Moskvě setkal s vedoucími představiteli významných médií z členských států skupiny BRICS a prohlásil, že Rusko je ochotno s Ukrajinou vyjednávat, ale později řekl, že Rusko je „připraveno pokračovat v boji“ a že „vítězství bude naše.“ To jsou protichůdná vyhlášení. Ukazuje to na to, že Kreml není ochoten přijmout podmínky, které se nerovnají kapitulaci a zničení Ukrajiny.
Kolem Ukrajiny se také šíří i nejrůznější informace, které situaci neuklidňují. Například nejčtenější německý deník Bild 17. října tvrdil, že ukrajinský úředník, který se specializuje na zbrojní zakázky, před několika měsíci prohlásil, že Ukrajině bude k vývoji první jaderné bomby stačit několik týdnů. Pracuje Ukrajina na jaderné bombě? Mohlo by to být součástí těch tajných částí Zelenského plánu? Trajektorii a dynamiku konfliktu by to samozřejmě změnilo, ale mohou to být i čiré spekulace. Putin ihned reagoval tím, že to označil za „nebezpečnou provokaci“.
Velkým problémem možných budoucích mírových jednání je i fakt, že Rusku nelze věřit, že podmínky jakýchkoli dohod dodrží. Připomeňme u toho Budapešťské memorandum, což je trojice mezinárodních dohod podepsaná 5. prosince 1994. Rusko se v něm výslovně zavázalo „respektovat“ a „zdržet se hrozby silou nebo použití síly“ proti svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny – bez výjimky pro Krym nebo oblast Donbasu – výměnou za závazek Ukrajiny předat Rusku sovětské jaderné zbraně, které byly na jejím území. Tím Kyjev ztratil možnost strategického odstrašení. Garanty dohody byly Spojené státy a Velká Británie. Čína a Francie pak poskytly k tomu o něco slabší individuální ujištění v samostatných dokumentech. A jak to dopadlo? Rusko dohody z Budapešti porušilo a Západ tomu dlouho přihlížel. Například v roce 2014 na Krymu a části Donbasu. Výsledkem jsou zdevastované a utrápené části Ukrajiny, miliony uprchlíků z této země a statisíce mrtvých na bojišti.
