Volby v dezinformační palbě Kremlu. Moldavsko rozhoduje o cestě na Západ
Moldavsko dnes čeká důležité hlasování o budoucnosti země – kromě voleb hlavy státu si prezidentka Maia Sanduová chce nechat stvrdit i cestu do Evropské unie. Plán by měl vyjít i přesto, že Rusko bombarduje zemi dezinformacemi.
Moldavsko není zemí protiruských emocí, při příletu na letiště v Kišiněvě tu však cestující narazí na jinde příliš nevídanou opatrnost. Bývá podroben řadě otázek mířících především na to, odkud cestuje a jaký je cíl jeho pobytu. Pokud se úředníkům něco nezdá, může být do země nevpuštěn, ač jinak jeho vstupu formálně nic nebrání. Tyto praktiky vycházejí ze zkušeností poslední doby, kdy celníci spolu s imigrační službou odhalili pasažéry cestující přes třetí země z Ruska, u nichž měli podezření, že se chystají organizovat nepokoje, šíření dezinformací či volební podvody.
Přihořívá zvláště v posledních měsících, týdnech a dnech. Moldavské bezpečnostní služby nedávno uvedly, že Rusko vydalo přibližně 100 milionů eur (asi 2,5 miliardy Kč) na „podkopání nadcházejícího volebního procesu“ v Moldavsku ve snaze přimět tamní obyvatele hlasovat proti užším vazbám s Evropskou unií.
Hraje se o hodně. Pokud by obyvatelé Moldavska odmítli v hlasování zakotvení budoucího možného členství v EU do ústavy, zřejmě by to otřáslo pozicí moldavské prezidentky Maii Sanduové natolik, že by i její samotné setrvání na postu bylo ohrožené, a to bez ohledu na výsledek prezidentských voleb, které s konají spolu s referendem.
V těch je dvaapadesátiletá Sandúová favoritkou. Průzkumy ji dávají kolem 35 procent hlasů, zatímco její protikandidát Alexandr Stoiangolo podporovaný socialisty získává zhruba 10 procent a podobně je na tom starosta města Bălți Renato Usatîi, označovaný za antisystémovového a populistického politika. Pokud tyto dva ji mohou ohrozit alespoň hypoteticky, ostatní nemají prakticky žádnou šanci, ať už je to někdejší premiér Ion Chicu, bývalá guvernérka regionu Gagauzie Irina Vlah či dalších šest kandidátů někdy z evropského, jindy z proruského nebo málo čitelného spektra.
Trable za Dněstrem
Moldavsko, země s necelými tři miliony obyvatel, patří mezi nejchudší v Evropě a potýká se s řadou problémů. Především je to orientace na zemědělskou produkci, to může do budoucna v Evropě dělat problémy. Velká část obyvatelstva v produktivním věku pracuje v zahraničí a posílá odtud příbuzným peníze na živobytí. To není v zemích bývalého Sovětského svazu nic výjimečného, na podobném principu fungují i třeba země Střední Asie, jako je Tádžikistán, Kyrgyzstán a částečně i Uzbekistán a Kazachstán, jen místo do Evropy se odsud jezdí do Ruska.
Všeobecně platí, že takový způsob existence sice živí populaci, ale zemi odčerpává síly. Moldavané pracující v zahraničí navíc často vlastní pas nějaké evropské země, nejčastěji Rumunska, občas i Bulharska, mnozí přitom už nemají chuť se vracet domů.
Největší koulí na noze je pro vládu v Kišiněvě je však separatistický region Podněstří. Enkláva se zhruba 400 tisíci ruskojazyčnými obyvateli (údaje se různí) se oddělila po kratší válce začátkem 90. let. Úzká a dlouhá nudle území mezi řekou Dněstr a ukrajinskou hranící má vlastní hranici, přes kterou ale například v Benderách jezdí městský autobus. Na přechodech hlídají celníci a pohraničníci, je tu vlastní měna (Podněsterský rubl), vlastní tajná služba KGB, separatistická vláda i prezident.
Všudypřítomné Sovětské symboly pak naznačují, kam dnešní Podněstří vzhlíží. Podstatné však je, že tu působí už takřka 35 let „mírové síly“ složené z asi 1500 vojáků ruské armády. Jde zpravidla o naverbované místní obyvatele, kteří nemají velkou touhu jít s někým bojovat. Ani úřady separatistického Podněstří nijak nesrší separatistickou, proruskou či jinak agresivní rétorikou. Dobře totiž vědí, že v případě vystupňování konfliktu by neměli velkou šanci, protože Podněstří je vklíněno mezi dva jemu ne zrovna nakloněné sousedy s větším potenciálem než ono samo.
Dobrý konec?
Situace by se ale radikálně změnila, kdyby Rusko vojensky postoupilo až k Podněstří z Ukrajiny (což rozhodně není na pořadu dne) nebo pokud by se v Kišiněvě dostaly k moci proruské síly. Už v minulosti tu vládla socialistická strana (PSRM) a její šéf Igor Dodon zastával čtyři roky úřad prezidenta. V těchto volbách ale už nekandidoval v naději, že se levici podaří postavit jednoho silného kandidáta – nestraníka Alexandra Stoiangola. Ten však nakonec o něco zaostává za preferencemi, které měl Dodon, který se jinak netajil vazbami na Rusko a říkalo se o něm, že v Moskvě tráví více času než doma.
Polarizovaná je i moldavská společnost. Dvě třetiny obyvatel vstup do EU podporují, menší, ale nikoli nevýznamná část je proti. Země má ruskou menšinu žijící i mimo Podněstří, zvláště kolem města Anenii Noi, proruské nálady jsou i mezi turkickými Gagauzy, žijícími v počtu asi 120 tisíc obyvatel v okolí Comratu v jižní části země. Příznivci směřování do Ruska se ale najdou i mezi Moldavany. Častým argumentem přitom je, že EU se bude bránit moldavské zemědělské produkci, zatímco v Rusku by po ní byla velká poptávka – právě to bývá i předmětem dezinformací z moskevské dílny, které je pak obtížné vyvracet.
Jak vše dopadne? Dá se očekávat, že občané odhlasují cestu do EU a Maia Sanduová a Stoiangolo se probojují do druhého kola voleb. Hlasování zřejmě nebude klidné a budou ho provázet incidenty. Po volbách přijdou pochybnosti o férovosti – a to přestože hlasování bude sledovat mise OBSE, mimochodem i za účasti asi dvou desítek pozorovatelů z Česka. Prohlášení mise proto jistě bude mít svoji váhu.
Nakonec ale snad vše zůstane tak, jako doposud, jen mandát Moldavska na cestu do EU bude silnější. Sama cesta do Bruselu ale nebude jednoduchá a potrvá ještě přinejmenším roky.