Novela lesního zákona představuje posun tuzemského lesnictví
Po letech odkladů a diskusí míří do legislativního procesu novela zákona o lesích (lesního zákona), tvořící základní rámec tuzemského lesnického hospodaření. Jde přitom o velmi potřebný dokument, neboť se od doby přijetí původní verze zákona (1995) podstatně změnila struktura vlastnictví lesních porostů i politické postoje k udržitelnému lesnímu hospodaření. Na našem území kromě toho proběhla historicky největší kůrovcová kalamita, která zásadně zvýšila dynamiku zalesňování a potřebnou změnu druhové skladby lesních porostů.
Asi nejdůležitějším atributem novely je to, že by se změny v ní navrhované měly pozitivně projevit v možné rychlejší obnově lesních porostů a obecně pestřejší struktuře našich lesů. Jednou z cest může být přitom i navrhované snížení takzvané doby obmýtí (minimálního věku stromů, které lze v rámci lesního hospodaření kácet), a to o dvacet let, ze současných 80 let na 60. Právě to by zvýšilo dynamiku žádoucí obnovy lesních porostů v ČR, neboť nové stromy logicky nelze sázet tam, kde ještě rostou stromy, které nelze pokácet. Druhou zásadní změnou je vyšší využití přírodních procesů (přirozené obnovy), což je v současné době doslova „požadavek doby“, navíc v souladu s legislativou EU. Z podnikatelského hlediska je pak klíčové nové pojetí podmínek lesního hospodaření, a to prostřednictvím přenesení větších rozhodovacích pravomocí na vlastníka lesů.
Pro veřejnost zůstává možnost sbírat v lesích pro svou potřebu klest, nutná je ale dohoda s vlastníkem lesa, což je ochrana proti nekontrolovatelnému odvozu větších objemů dřeva, které mohou vést i k poškození lesa. Zvláště, když by vzhledem k podpoře biodiverzity měla být ponechána část mrtvého dřeva k zetlení. Navzdory různým katastrofickým scénářům bude i nadále možné v lese sbírat houby a lesní plody, zatím bez jakékoli pokuty.
Mění se ale kategorizace lesních cest podle použitého materiálu, šířky a účelu, přičemž nezpevněným komunikacím již nebude přiznám charakter lesní cesty. To nicméně nemusí bránit jejich využití (například jízdních kol), pokud k tomu vlastník udělí pro příslušnou komunikaci výjimku. Vlastník také uděluje souhlas s pořádáním hromadných akcí, podle dosavadního návrhu od 100 osob výše.
S návrhem novely panuje v lesnické veřejnosti většinově souhlas, profesní Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (SVOL) ale kritizuje chybějící legislativní a finanční podporu státu drobným vlastníkům lesů prostřednictvím speciálních dobrovolných spolků v lesnictví. Společný postup a sdružování malých vlastníků by bylo velmi praktické, neboť lesní držba je v ČR stejně jako v případě zemědělské půdy velmi roztříštěná – podle statistik působí v současné době v naší zemí téměř 300 000 malých vlastníků obhospodařující plochu zhruba 400 000 hektarů. Podpora jejich činnosti by přitom mimo jiné umožnila výměnu zkušeností, společný nákup sazenic nebo prodej dřeva a je třeba připomenout, že spolky vlastníků působí v řadě dalších zemí EU, mimo jiné v Rakousku.
Na závěr snad jen poznámka o stávající struktuře našich lesů. I když je na řadě lokalit v naší zemi stále dominantní dřevinou smrk, tvoří statisticky (nejen) smrkové monokultury něco přes 15 procent lesních porostů v ČR, zatímco třeba v EU činí podíl monokultur v průměru 32,8 procenta. Také podíl lesních porostů složených z více než šesti druhů dřevin je v ČR vyšší než v EU, a činí 16,6 procenta. Přesto je správné a žádoucí zvyšovat v našich lesích dále podíl listnáčů (což se postupně děje), a také k tomu by mohla a měla poměrně povedená novela lesního zákona přispět.
