Páral: Bilióny na sekeru a neschopné politické vedení. Co Evropu dostalo do krize, to ji má také zachránit?

Bilióny na sekeru

Draghi na to nabízí léčbu zkušeného alkoholika. Čím ses zkazil, tím se také spravíš. Takže těch dvacet let intenzívní politické integrace Evropy, jež přineslo to, co máme za okny, ještě zesílíme. Přes všechny efekty, které měly kroky Unie od přijetí společné měny, přes přibývající společné politiky, Lisabonskou smlouvu, omezující samostatné rozhodování členských států, až ke Green Dealu a společnému dluhu ve výši tři čtvrtě biliónu eur na jeho financování, se máme dostat další integrací. Postupem k federalizaci Evropské unie a dalším společným dluhům, kdy to, co si Evropa půjčovala v roce 2021, si máme půjčovat každý rok. Evropa totiž potřebuje mohutně investovat.

Draghiho zadlužovací plán, kolem něhož se budou nyní točit největší diskuse, má dvě zásadní úskalí. Tím prvním, které ho činí zcela nerealistickým, je skutečnost, že společné půjčky jsou letitým snem předlužených zemí Evropy. V mnoha z nich už státní dluh přesahuje sto procent HDP. Aktuálně má pak EU nejtěžší hlavu s Francií, jejíž dluh přesáhl 111 procent a citelně klesá její rating. Tyto země začínají mít problém s dalším financováním svých dluhů. EU si ale půjčit může ještě hodně peněz. Jenže nemá žádné své příjmy, kromě těch z členských zemí, a její kapacita unést dluh je tak dána kapacitou těch zemí, které ještě předlužené nejsou, což je především Německo, ale i Česko a řada dalších členů EU severně od Alp. Společná půjčka rozdělená „spravedlivě“ i těm předluženým znamená fakticky financování jižních zemí z budoucích daní dětí ze severu. Nic víc a nic méně.